Hypertenziologové se zaměřili na riziko iktů

Česká společnost pro hypertenzi úzce spolupracuje se Světovou ligou proti hypertenzi (World Hypertension League) a každoročně se i v České republice připojuje ke Světovému dni hypertenze (World Hypertension Day). Ten připadá na 17. květen. Cílem celosvětové iniciativy je informovat širokou veřejnost o problematice onemocnění vysokým krevním tlakem a motivovat lidi k aktivní péči o zdraví a kontrole krevního tlaku. Hypertenze je natolik závažná a nebezpečná, že si vysloužila označení „tichý zabiják“. Letošní téma je: „Zdravý (normální) krevní tlak = zdravý tlukot srdce“.

O naléhavých otázkách týkajících se hypertenze hovořili na tiskové konferenci pořádané ke Světovému dni hypertenze 15. května prof. MUDr. Jan Filipovský, CSc., předseda České společnosti pro hypertenzi, krajský konzultant České internistické společnosti ČLS JEP, prof. MUDr. Jiří Widimský jr., CSc., místopředseda České společnosti pro hypertenzi a místopředseda České internistické společnosti ČLS JEP, prof. MUDr. Renata Cífková, CSc., členka výboru České společnosti pro hypertenzi ČLS JEP, regionální zástupce Světové ligy proti hypertenzi, a doc. MUDr. Jiří Bauer, CSc., z Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, vedoucí Centra pro diagnostiku, prevenci a terapii cévních mozkových příhod (Cerebrovaskulární centrum).

Sedmá nejčastější příčina invalidity něco stojí

Cévní mozkové příhody (CMP) jsou v současné době ve vyspělých zemích druhou nejčastější příčinou úmrtí a sedmou nejčastější příčinou invalidity. Vzhledem ke stárnutí populace vzrůstají dopady CMP na společnost. Na rozdíl od ischemické choroby srdeční má CMP heterogenní etiologii. Rizikové faktory pro ischemickou CMP připomínají rizikové faktory ICHS, ale liší se ve svém významu pro rozvoj onemocnění (např. hypercholesterolémie je významnější pro vznik ICHS). Důležitým rizikovým faktorem pro vznik CMP je fibrilace síní, kdy dochází zejména ke kardioembolické příhodě. Rozdílné vnímání CMP v populaci ve srovnání s ICHS (např. ICHS je vnímána jako manažerská choroba vs. CMP jako terminální onemocnění) může vést k různým způsobům prevence i léčby. Intervenční léčba v akutním stadiu CMP (trombolýza) se stále provádí u daleko menšího počtu nemocných, než by to bylo ideální. Ve srovnání s ICHS nebo maligními onemocněními je výzkum CMP silně podfinancován. Problematika CMP v akutní i chronické fázi je mezioborová, ale u nás bohužel neexistuje systematická péče o tyto nemocné.

Pro prevenci se doporučuje následující antiagregační léčba: u pacientů s TIA (transient ischemic attack, přechodná mozková ischémie) nekardioembolického původu nebo po ischemické CMP podáváme kyselinu acetylsalicylovou (ASA) + dipyridamol nebo klopidogrel samotný; u pacientů s TIA nekardioembolického původu nebo po ischemické CMP, kteří netolerují dipyridamol nebo klopidogrel, léčíme kyselinou acetylsalicylovou samotnou. Při fibrilaci síní je zásadní podávat antikoagulační léčbu, přičemž moderní antikoagulancia (dabigatran, rivaroxaban, apixaban) mají data svědčící pro účinnější a bezpečnější prevenci CMP ve srovnání s warfarinem. V primární i sekundární prevenci CMP je zásadní léčba hypertenze. Dobrá kontrola hypertenze snižuje výskyt fibrilace síní a samozřejmě i výskyt CMP, resp. jejich recidiv.

Prevence ušetří miliony

„Náklady na léčbu se sice zvyšují,“ připouští prof. Cífková, „ale měli bychom výrazně ušetřit na léčbě komplikací, které mohou být mnohdy naprosto devastující. To je právě ten problém, že každý se dívá jen na náklady na léky a nedívá se už na to, co se ušetří prevencí. U nás například nebyla vůbec stanovena cena života. Nikdo se nezaobírá tím, kolik životů včasnou diagnózou a správnou medikací zachráníme, jak významně snížíme invalidizaci nemocných. Není tedy jasné, co stojí později nastalé komplikace a co se tedy vlastně ušetří.“

„U nás se farmakoekonomické studie často nedělají,“ konstatuje doc. Bauer, „ale ze světa je známo, že zahrneme‑li cenu komplikací, vychází léčba antikoagulancii příznivěji. Například u pacienta po těžké mozkové příhodě to opravdu mohou být v korunách miliony.“

Prof. Filipovský souhlasí: „Je to aspekt, který pojišťovny bohužel moc nezohledňují. Nejsou schopny vidět dlouhodobý horizont, tedy výskyt komplikací, které nejenže často fatálně zatěžují nemocného i celou jeho rodinu, ale zdravotnický systém vyjdou podstatně dráž.“

Zaměřme se na časnou diagnózu a správnou medikaci

Pacient může být po cévní mozkové příhodě ochrnutý, ale dovede si vypěstovat některé návyky, že je do určité míry soběstačný. Jako daleko větší problém, speciálně u onemocnění mozku vzhledem k jiným cévním onemocněním, vnímají lékaři poruchu řeči. Je‑li pacient afatický, nemluví, rozumí okolí, ale sám není schopen vyjádřit svá přání a potřeby. Dostává se do úplné sociální izolace, což postižení vnímají daleko hůř než samotné ochrnutí. Cévní mozková příhoda je nesmírně devastující onemocnění. Je to tragédie, které však lze včasnou diagnózou a cílenou léčbou předejít.

Zdroj: Medical Tribune