Hrozby pro mamární screening
Na 340 000 vyšetřených žen, 1 500 zachycených karcinomů, z toho 1 200 v ultračasném, tedy T1 a Tis stadiu. To jsou základní data z roku 2006 popisující český screening karcinomu prsu. Potvrzují setrvalý pozitivní trend - kontinuálně roste jak počet vyšetření, tak počet odhalených karcinomů. Za těmito čísly je však nutné především vidět stovky zachráněných životů - ostatně snížení mortality spojené s karcinomem prsu je hlavním cílem screeningu. Každý osvícený management pojišťovny si přitom zároveň dokáže spočítat, že jde o velmi nákladově efektivní program a že částka, kterou do něj dává, se mu několikrát vrací. „Jsou to snadné počty. V rámci screeningu vyšetřujeme 340 000 žen ročně. Jedno vyšetření stojí pojišťovnu 500 korun. Náklady jsou tedy 170 milionů korun. Zachytíme 1 500 karcinomů, jeden takový záchyt nás tedy vyjde na 113 000 korun. To, o co nám jde především, je podchycení nádorů ve velmi časném stadiu. Těch je mezi maligními novotvary zachycenými screeningem přibližně 80 procent. Celkovou částku zde tedy musíme dělit 1 200. Vychází to asi na 140 000 korun za jeden takto nalezený počínající novotvar. Každý si může spočítat sám, zda je to dobrý obchod,“ vypočítává prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc., z brněnského Masarykova onkologického ústavu.
Platí jednoduchá rovnice - čím je nádor méně pokročilý, tím je naděje na přežití vyšší a náklady na léčbu nižší. „Pokud máme nádor v prvním stadiu, přibližně 2 500 korun stojí samotná operace, 6 000 korun anestezie, 50 000 až 70 000 korun radioterapie, několik tisíc dáme za tamoxifen a několik tisíc za krátkou hospitalizaci. Celkově se můžeme vejít do 100 000 korun. Za tuto částku už ale neodléčíme moderním způsobem druhé stadium s postižením uzlin, a už vůbec ne třetí a čtvrté stadium, kde se náklady při použití trastuzumabu a taxanů mohou vyšplhat až na milion korun. Nacházet nádory včas je prostě ekonomicky výhodné, o diametrálně rozdílných šancích na přežití ani nemluvě,“ vypočítává prof. Žaloudík.
Každý svůj mamograf
Ojedinělost českého mamárního screeningu spočívá v úrovni jeho organizace. Centra podléhají akreditaci, je přesně dáno, jaké personální i materiální podmínky musejí splňovat, kvalita diagnostiky je pod pravidelnou kontrolou. Platí i pevný limit, že ročně musejí provést minimálně 5 000 vyšetření. Za unikátní lze považovat i sběr dat, který umožňuje detailně hodnotit nejen screening jako celek, ale každé konkrétní centrum.
Prakticky od začátku však tento sofistikovaný sytém ohrožuje tlak na to, aby dané požadavky bylo možné alespoň někde podkročit. Scénář je vždy podobný. Zdravotnické zařízení, někde i ambulantní specialista, si pořídí mamograf. Ten si na sebe nedokáže vydělat. Je ale snadné v okolí vzbudit dojem, že tu je přístroj, který by mohl sloužit ženám, ale necitliví úředníci jej nedovolí použít. Vždy se najde novinář, který tuto myšlenku v regionálním tisku podpoří, a velmi často i poslanec, jenž za „svůj“ mamograf lobbuje na nejvyšších místech. „Automaticky se předpokládá, že kdo má mamograf, umí nacházet efektivně, spolehlivě a bez zanedbání časné karcinomy. Analogicky bychom mohli tvrdit, že kdo si koupí dopravní letadlo, automaticky s ním může do vzdušného prostoru. Přístroj přece nediagnostikuje, diagnostikuje člověk. Diagnostika nehmatných a minimálních lézí je nesmírně náročná na zkušenost. Tito amatéři přitom stojí o to dělat 500 až 1 000 screeningových mamografií ročně. Při obvyklém záchytu 0,5 % mají šanci vidět jeden až dva případy karcinomu ročně,“ uvádí prof. Žaloudík.
Ani akreditací požadovaných 5 000 preventivních mamografií podle něj není mnoho. „Umožňuje to vidět alespoň 25 případů karcinomu ročně, tedy dva měsíčně. V největších centrech se dělá přes 20 000 screeningových vyšetření ročně, což dovoluje setkat se týdně se dvěma časnými karcinomy. Všichni lékaři, všechny sestry, všichni novináři a koneckonců všechny ženy by měli pochopit, že akreditovaná pracoviště jsou pro jejich dobro a nikoli jako překážka prevence, jak se to někdy interpretuje. Vždyť se zde zachází se zdravými lidmi. U naprosté většiny z nich žádný nález není, a když, tak velmi nezřetelný. To nemluvím o nutnosti dodržovat minimum radiační zátěže a také potřebě rozhodovat rychle, aby ženy nežily týdny ve zbytečném strachu,“ uvádí prof. Žaloudík.
V posledních měsících bylo doporučeno k provádění screeningu několik dalších center, bude jich tedy 67. „Tato síť už začíná být příliš hustá. Aby nedošlo k poklesu kvality a počtů vyšetření v jednotlivých zařízeních, je podle našeho názoru třeba nová centra zatím neschvalovat. Přeplněnost některých z nich je jen dočasná. Je to mimo jiné způsobeno pilotní studií, kterou pořádaly VZP, firma AVON a Asociace mamodiagnostiků ČR. V rámci této studie byly ženy k účasti ve screeningu aktivně zvány,“ říká prof. MUDr. Jan Daneš, CSc., místopředseda Komise pro screening nádorů prsu Ministerstva zdravotnictví ČR.
Zvací dopis dostaly ženy, které nebyly na mamografii tři roky a déle, a pak ženy ve věku 70 až 74 let, které nemají normálně toto vyšetření hrazeno z prostředků veřejného pojištění. „Pravděpodobně tak na screening přijde navíc 120 000 až 130 000 žen. Adresné zvaní se ukazuje jako cenný nástroj pro zvýšení účasti. Navíc se díky tomu ženy častěji dostanou i na preventivní prohlídky u gynekologů a praktiků, kam si chodí pro žádanku,“ upozorňuje prof. Jan Daneš.
Zdroj: