Homocystein u pádu mýtů
V MT číslo 4 jsme přetiskli velmi seriózní článek prof. MUDr. Richarda Češky, CSc., věnovaný problému homocysteinu. Pan doktor Karel Erben, který se označuje za viceprezidenta (!) Svazu pacientů ČR, považuje tento článek „za výzvu k diskusi, kterou přijímá“ a poslal nám k uveřejnění svůj otevřený dopis autorovi článku. Ačkoli jsme – ví Bůh – nechtěli dr. Erbena k čemukoli vyzývat, tím méně k dalším volným úvahám na téma homocysteinu (který on familárně označuje jako Hcy a jeho zvýšení ještě roztomileji jako hyHcy), nakonec jsme se rozhodli, že vás o zaslaný text nemůžeme ochudit. Jak jinak byste se dozvěděli, že právníci a Svaz pacientů si o Hcy a hyHcy myslí něco jiného než vy, lékaři, a že byste za své ignorování těchto poznatků mohli být stíháni? A jak jinak by se k vám dostala informace, že místo odborných časopisů předních medicínských nakladatelství si máte raději přečíst knížku „Homocystein klíč ke zdraví“, kterou vydalo nakladatelství Formát v roce 2005 a nyní ji distribuuje SinCon? Proto jsme také v případě otevřeného dopisu MUDr. Erbena prof. Češkovi výjimečně rezignovali na redakční úpravy, abyste autorova tvrzení a jeho vývody dostali „z první ruky“ a mohli si sami udělat názor. A nakonec poznámku – i když by to v čísle vydávaném na začátku aprílového měsíce mohlo vypadat jako Apríl, není to apríl. Jen kouzlo nechtěného a další doklad toho, že doba vymknuta z kloubů šílí.
V MT 4/2007 jsme přetiskli článek profesora Richarda Češky věnovaný problému homocysteinu. Doktor Karel Erben, který se označuje za viceprezidenta Svazu pacientů ČR, považuje tento článek „za výzvu k diskusi, kterou přijímá“ a poslal nám k uveřejnění svůj otevřený dopis autorovi článku. Varuje v něm lékaře mimo jiné, že se jim ignorování poznatků o homocysteinu může brzy vymstít, protože se tím vystavují potenciální žalobě ze strany pacienta, který si bude myslet, že není léčen podle nejnovějších poznatků vědy. MUDr. Erben například připomíná pokusy, podle nichž hyperhomocysteinémie hraje významnější roli při vzniku akcelerované aterosklerózy než dysbalance v lipidovém metabolismu, jak uvádí tzv. cholesterolová teorie. Podle něj je padlým mýtem i teorie metabolického syndromu, protože se prý jedná jen o souběh následků hyperhomocysteinémie, přičemž například u hypertenze a diabetu je korekce hyperhomocysteinémie dokonce dostačující terapeutickou intervencí.
I když to v čísle vydávaném na začátku aprílového měsíce může vypadat jako Apríl, není to apríl. Jen kouzlo nechtěného a další doklad toho, že doba vymknuta z kloubů šílí.
Vážený pane profesore, Váš článek v Medical tribune 4/2007 s názvem „Mýty o homocysteinu“ považuji za osobní výzvu k diskusi, kterou přijímám. Dotýkáte se v něm snahy Svazu pacientů v roce 2001 přispět k ujasnění významu homocysteinu (dále Hcy). Odpovídám formou otevřeného dopisu, která je mi příjemnější nežli o Vás psát ve třetí osobě. Přes výtky, které Vám sdělím, chci především poděkovat za to, že jste vytvořil příležitost nezkresleně informovat lékaře o výsledcích, ke kterým lékařská věda dospěla při zkoumání Hcy. V článku pro zářijové Kardioforum (Ateroskleróza 2006: Pád velkých mýtů) jste zvolil titul, který vyzývá popsat skutečný vztah mezi Hcy a cholesterolem. Je též třeba upozornit lékaře, že se asi brzy vymstí další opomíjení poznatků o Hcy a jejich neúplné pochopení: Podle právníků má soubor poznatků kolem Hcy všechny atributy lékařského objevu. To nese důsledek v podobě soudní stíhatelnosti lékařů za neúspěšné léčení civilizačních chorob nebo za poškození pacienta, který nebyl léčen s využitím všech poznatků, které lékařská věda nabízí, včetně těch o Hcy. Na jejich využití – nevyužití závisí kauzálnost – nekauzálnost léčení. Musím tu, bohužel, vyslovit, že k nesprávnému informování o Hcy a přecenění cholesterolu jste významně přispěl i Vy svými články.
První věcná chyba ve Vašem článku ve 4. čísle těchto novin je v Pohledu do historie, kde se pokoušíte omezit význam Hcy na oblast žilní trombózy a ponechat bez povšimnutí problém vzniku aterosklerózy. Proto upozorňuji, že výzkum hyperhomocysteinémie (hyHcy) popisoval především její podíl na vzniku akcelerované aterosklerózy. Souhrnný názor k tomu formuloval McCully dlouho před rokem 2000 ve své Homocysteinové teorii aterosklerózy. Jeho teorie vysvětluje mechanismy rozvoje tepenné aterosklerózy mnohem lépe než teorie cholesterolová a přesvědčivě spojuje aterosklerotické a tromboembolické procesy v jeden společný děj (se společnou příčinou) vyúsťující v KVO.
To cholesterolová teorie nedokázala a nemá nic podobného destruktivnímu efektu přídavku Hcy ke tkáňovým kulturám buněk a normalizujícímu účinku pozdější aplikace pyridoxinu, potvrzenému pokusy na zvířatech. Podobně je potvrzeno toxické působení hyHcy na cévní endotel. Pochybnost o významu cholesterolu zesiluje zjištění, že jaterní Hydroxy – metyl – glutaryl Co A reduktáza, odpovědná za tvorbu endogenního cholesterolu, zvyšuje při hyHcy jeho produkci. Potvrdily to experimenty na zvířatech a lidských dobrovolnících. Uvedené poznatky doplňují tato zjištění:
1. Jen 20–40 % cholesterolu kolujícího v krvi má exogenní, tedy dietní původ.
2. Dieteticky aterogenní jsou jen oxidované formy cholesterolu, které vznikají zahřátím přírodního cholesterolu při přístupu vzdušného kyslíku.
3. Výsledky pokusů Aničkova a Chalatova s vyvoláním tepenné aterosklerózy u pokusných zvířat krmených cholesterolovou dietou jsou artefakty, protože při přípravě diety byli nuceni tuk zahřívat. Nepracovali tedy s naturálním cholesterolem, ale s jeho oxidovanými aterogenními formami.
4. Zvyšování podílu tuku ve stravě lidí nezvyšuje hladinu cholesterolu v krvi přímo.
Ve skutečnosti jde o nepřímý účinek: Zvyšování podílu jakéhokoli tuku ve stravě omezuje rozpouštění a rozštěpení folátového polyglutamátu v žaludku na vstřebatelný monoglutamát a podobně dochází k omezení resorpce pyridoxinu, který je jako folát rozpustný ve vodě. Tím dochází k prohloubení deficitu těchto vitaminů v buňkách a zhoršení podmínek pro metabolizaci Hcy se vzestupem jeho hladiny v krvi. Cholesterol se zvyšuje až následně.
Tak padá největší mýtus medicíny – cholesterolová teorie. Bohužel, jde zároveň o největší a nejdražší omyl v historii lékařství. Padlým mýtem je i syndrom X. Nejde o syndrom, ale o souběh následků hyHcy, z nichž hypertenze a diabetes, jsou‑li včas zjištěny, mizejí za cholesterolem bez speci‑ fické terapie, jen po stlačení hladiny Hcy na normální hodnoty. U déletrvajících a výrazných hypertenzí a DM II bývá souběžná klasické terapie nutná. I tak jde o cestu k úspoře peněz ve zdravotnictví.
Studie, které citujete na podporu svého názoru na Hcy (Norvit, Hope 2 a VISP), jsou podezřelé, neboť se vymykají ze zcela konzistentního souboru poznatků o souvislostech mezi zvýšeným Hcy, klinickými nálezy a incidencí KVO a dalších civilizačních chorob. Podezřelé jsou i proto, že své výsledky uvádějí bez snahy o zpochybnění prvotních pokusů s vlivem hyHcy na živou tkáň a viditelně je raději přehlížejí. Přes tyto nepopíratelné skutečnosti tvrdíte: „Ve světle současných znalostí, v době charakterizované jako doba medicíny postavené na důkazech, je třeba zdůraznit, že homocystein není klasickým rizikovým faktorem kardiovaskulárního onemocnění, jeho snižování nesnižuje kardiovaskulární riziko ani výskyt kardiovaskulárních příhod, naopak léčba by mohla přinést pro nemocné určitá rizika.“ A v dalším odstavci pokračujete:
„Byl jsem a zůstávám skeptikem k významu homocysteinu jako kardiovaskulárního rizikového faktoru a především pak k možnosti léčbou hyperhomocysteinémie pozitivně ovlivnit kardiovaskulární morbiditu a mortalitu.“ … „Již dnes je však jisté, že pro indikaci snižování homocysteinu (z hlediska prevence KVO) vitaminy skupiny B či kyselinou listovou nejsou důkazy.“
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 10/2007, strana A1
Zdroj: