Hojení ran a zákon o veřejném zdravotním pojištění
V České republice jsme měli křehkou vládní koalici a první náznaky schodku veřejných rozpočtů jsme řešili rozpočtovými balíčky. nemocnice dostávaly od pojišťoven úhradu dle vykázaných bodů a zvlášť účtovaných položek. Byl schválen zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Co se po deseti letech změnilo? Mobilní telefon dnes mají všichni. Více než 3 miliony Čechů nakoupily zboží přes internet. Kde je dnes Helmut Kohl? Kde je Kelly Family? Česká koruna stále láme nová a nová maxima, ale po marce už je veta. Ceny zboží v obchodech už rovněž nejsou stejné jako před deseti lety. nemocnice dostávají od pojišťoven paušál, zvlášť účtované prostředky se vykazují jen pro statistické účely (i když mnozí žijí ještě ve výkonovém systému). Kupodivu se některé věci stále nemění – křehká vládní koalice snažící se o škrty na výdajové straně státního rozpočtu a příloha zákona o veřejném zdravotním pojištění č. 3C (Seznam prostředků zdravotnické techniky hrazených z veřejného zdravotního pojištění při poskytování ambulantní péče), až na jednu drobnou změnu zásluhou Senátu.
Moderní léčba ran
Ve zmíněné – již 10 let staré – příloze 3C je úhrada moderní vlhké léčby ran limitována trojím způsobem. Rozměrem gelového krytí maximálně 10 × 10 cm, úhradou nejvýše 150 Kč za kus a nutností schválení revizním lékařem.
Je zřejmé, že se v roce 1997 jednalo o regulační zásah státu, který měl udržet výdaje na tyto zdravotnické prostředky pod kontrolou. A co teď, po deseti letech? Proč je třeba, aby takové zdravotnické prostředky schvaloval revizní lékař? V situaci, kdy byla preskripce prostředků schválených revizním lékařem mimo limity ambulantních specialistů, lze souhlasit s argumentem, že se jedná o regulaci, která má smysl (alespoň z hlediska dopadu na finanční bilanci systému veřejného zdravotního pojištění). nicméně úhradová vyhláška pro rok 2006 převedla také preskripci schválenou revizním lékařem do limitů (limity byly o tuto částku navýšeny). na první pohled krok, kterému se nedá nic vytknout.
Háček však spočívá v tom, že povinnost schválení revizním lékařem zůstala v zákoně zachována. Je tak pouze administrativní zátěží pro předepisujícího i pro revizního lékaře zdravotní pojišťovny a rovněž zátěží pro pacienta, který nemůže dostat adekvátní zdravotnický prostředek v momentě, kdy ho potřebuje. na přelomu loňského a letošního roku se proti nutnosti schvalovat moderní krytí ran revizním lékařem postavila Česká společnost pro léčbu rány. Ta oslovila další lékařské společnosti (Společnost všeobecného lékařství, Českou gerontologickou a geriatrickou společnost, Českou dermatovenerologickou společnost a Společnost popáleninové medicíny), které její stanovisko podpořily.
Nejlepší rána je symetrická
Omezení velikosti vlhkého obvazu se také jeví jako pikantní požadavek. Pacient je nucen mít ránu o rozměrech maximálně 10 × 10 cm, nejlépe geometricky symetrickou. Krytí pro moderní léčbu ran však dnes již umožňuje, aby byly ambulantně léčeny i defekty větších rozměrů. Pokud je rána větší nebo nesymetrická, pacient může být hospitalizován, což není tak časté, nebo ambulantně léčen moderním krytím – bez možnosti, aby si je ambulatní specialista vykázal. Existuje ještě možnost přesvědčit ošetřujícího lékaře, aby předepsal více menších kusů a složil je jako puzzle. Tato hra ovšem vyjde dráž než umístění jednoho obvazu.
Nové věci jsou drahé
Moderní krytí se na první pohled jeví dražší než tradiční. Ale jak je tomu v dlouhodobém horizontu? „Vlhká“ léčba přináší oproti „tradičním“ postupům terapeutické efekty v kratším časovém úseku a s výrazně nižší spotřebou služeb poskytovaných zdravotnickým personálem. Dále redukuje nutnost hospitalizovat pacienta. Tím snižuje riziko jeho nákazy v nemocničním prostředí a umožňuje mu zůstat v příjemnějším domácím prostředí. Klesá rovněž počet nutných převazů, čili návštěv v ambulanci. Pacient je méně zatížen bolestivými procedurami a méně traumatizován. Z eliminací výše uvedených nákladů vyplývá, že moderní léčba je v konečném důsledku levnější (prokázáno zahraničními ekonomickými studiemi i českými kasuistikami). Léčba vlhkým krytím vede ke zhojení rány. Čím větší překážky budou mít lékaři při předepisování moderních zdravotnických prostředků, tím méně jich pochopitelně předepíšou. A budou je nahrazovat suchou vatou, tampóny a gázou. Ty ve velké většině případů pouze konzervují stav rány. A lékař se s pacientem vidí častěji (alespoň si udržíme evropské prvenství v počtu návštěv u lékaře). Podle doporučení Evropské asociace pro léčbu rány (European Wound Management Association), která sdružuje téměř 40 odborných evropských společností včetně České společnosti pro léčbu rány, je třeba jednoznačně preferovat léčbu moderní – tedy vlhkou.
Cestou je novela zákona
Jedinou cestou, jak zlepšit přístup pacientů k modernímu krytí, je novelizace zákona o veřejném zdravotním pojištění. Společnosti sdružené v asociaci CzechMed připravily ve spolupráci se zdravotnickými profesionály návrh novelizace zákona, který byl předán Ministerstvu zdravotnictví ČR. novela obsahuje zrušení povinnosti schvalování revizním lékařem, odstranění maximálního rozměru a s tím související zrušení cenového limitu. Limity na preskripci, které mají praktičtí lékaři i ambulantní specialisté, jsou totiž dostatečnou regulací – samoregulací. V konečném důsledku tak navrhovaná úprava zákona nepředstavuje zvýšené nároky na zdroje z veřejného zdravotního pojištění. nyní tedy záleží na ministerstvu zdravotnictví, zda tuto „drobnost“ bude chtít prosadit do novely zákona, která je v těchto dnech projednávána vládou. Výsledkem může být zlepšení péče až o tři procenta obyvatel.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 21/2007, strana B4
Zdroj: