Hledání univerzální vakcíny

Uvedená práce publikovaná autory v NEJM ukazuje na jeden z moderních trendů v očkování proti chřipce. Při porovnávání různých klinických studií v různých věkových kohortách se totiž ukázalo, že imunizace živou oslabenou vakcínou je spojena s výraznější imunogenitou právě v dětském věku. Inaktivované vakcíny v dětském věku nedosahovaly tak výrazné efektivity v prevenci chřipky jako atenuované vakcíny. U dospělých je tomu obráceně, u nich se právě inaktivované vakcíny pyšní nejvyšší efektivitou v prevenci před vznikem chřipky. Dalším trendem, který se objevil před několika lety, byla aplikace chřipkové vakcíny do míst přirozeného vstupu viru, tedy na nosní sliznici. Aplikace přesné dávky vakcíny ve spreji umožnila vytváření mohutné lokální protilátkové odpovědi ve třídě IgA a navíc došlo i k vytvoření celkové projektivní hladiny IgG. Atenuovaná vakcína aplikovaná na nosní sliznici je vysoce imunogenní a tím pádem i efektivní v prevenci chřipky zvláště u dětí. Nicméně při její aplikaci na nosní sliznici dojde působením mnoha faktorů vakcíny i jejího antigenu k porušení bariér přirozené imunity (ale i vlastní sliznice) a tak snadno může u velmi malých dětí dojít ke vzniku komplikací. Uvedená studie to prokázala vyšším počtem hospitalizací. To je hlavní důvod, proč se atenuovaná vakcína nepoužívá k imunizaci dětí mladších dvou let a jen v některých státech je povolena pro imunizaci tříaž pětiletých dětí.

Snaha o vytvoření Pre-pandemické vakcíny

V současnosti se ale úsilí výzkumníků upírá i k dalším směrům rozvoje chřipkových vakcín. Jde především o aplikaci vakcíny intradermálně, kde poloviční až třetinové množství antigenu vyvolá stejnou imunitní odpověď jako klasická trivalentní chřipková vakcína aplikovaná do svalu. Pro tento systém aplikace byl vyvinut i jednorázový intradermální systém od společnosti Beckton Dickinson. Zjednodušeně jde o injekční stříkačku, která se přiloží kolmo na kůži a aplikuje se 0,1 nebo 0,2 ml vakcíny, přičemž jehla pronikne maximálně 0,3 mm hluboko. Úsilí výzkumníků je dále orientováno na vytvoření tzv. pre‑pandemické vakcíny, která obsahuje antigeny H5N1 viru označovaného též jako „virus ptačí chřipky“. Poslední výzkumy ukázaly, že se pre‑pandemická vakcína bude muset aplikovat ve dvou dávkách s rozestupem tří týdnů a pokud má obsah antigenu zůstat nízký, je nutné ho navázat na adjuvantní prostředek, např. AS03 nebo MF59. Obě adjuvancia jsou principiálně olejové emulze ve vodě a vyznačují se při aplikaci do svalu vysokou imunogenitou. Ukazuje se ale navíc, že klasická výroba vakcín na kuřecích embryích není tak pružná, a tak byly testovány systémy produkce vakcinálního viru na tkáňových kulturách. V současnosti jsou již připraveny kandidátní vakcíny pro pre‑pandemické použití, jejichž virus byl produkován na tkáňových kulturách, a není daleko doba, kdy tyto vakcíny budou registrovány.

Univerzální vakcína snad na obzoru

Jako ideální by se jevila univerzální vakcína proti chřipce, která by překonala nutnost každoroční přípravy a očkování sezónní vakcínou. Současné očkovací látky proti chřipce jsou totiž založeny na tvorbě protilátek proti antigenu hemaglutininu, který však podléhá mnoha změnám již během jedné sezóny. Je však známo, že i na chřipkovém viru existují velmi stálé a neměnné antigeny, jako je např. tetramerní kanálek M2 (M2 protein). Ten se podílí na regulaci pH viru poté, co se virus dostane do hostitelské buňky. Vodíkové ionty procházejí M2 kanálem, vstupují do intersticia virových částic a vyvolají odloučení M1 proteinu, což vede ke vstupu ribonukleoproteinu do buněčného jádra a replikaci viru. M2 protein obsahuje malou neglykosylovanou doménu obsahující 23 aminokyselin (M2e), u nichž doposud provedená pozorování prokázala minimální antigenní variabilitu. Tato oblast prokazuje jen malé změny mezi různými typy lidského chřipkového viru typu A. Studie prováděné na myších a fretkách prokázaly, že specifické protilátky proti M2e, ačkoli nezabránily infekci, omezily následně replikaci viru, zmírnily onemocnění a snížily úmrtnost. Nové „univerzální“ vakcíny obsahující M2 protein by pravděpodobně stimulovaly humorální i T‑buněčnou imunitu a odstranily nutnost každoročního přeočkování. Mohli bychom se tak dočkat např. desetileté protektivity proti chřipce.

Imunizaci dětí zatím ne

Chřipka postihne každým rokem 15 až 20 % populace, u dětí školního věku se odhaduje výskyt až 40%, údaje se však mohou lišit v závislosti na intenzitě epidemie a vlastnostech aktuálně cirkulujícího kmene. Např. v sezónách 2003 až 2004 a 2005 až 2006 neproběhla na území ČR žádná chřipková epidemie a nemocnost na akutní respirační infekce tak nepřesáhla 2 000/100 000 nemocných. U dětí do dvou let věku se mohou po chřipkové infekci častěji než u starších dětí a dospělých vyskytnout různé komplikace – laryngotracheobronchitida, bronchopneumonie či pneumonie. U dětí tohoto věku s doprovodným chronickým onemocněním se v literatuře uvádí incidence hospitalizací v souvislosti s chřipkou 800 až 1 900/100 000, u dětí zdravých pak 186 až 1 038/100 000, v závislosti na konkrétním věku. Celkově se počet hospitalizací souvisejících s chřipkovou infekcí považuje ve věkové skupině 6 až 23 měsíců věku za vyšší než u dětí tříaž čtrnáctiletých.

Aktivní imunizace dětí v diskutované věkové skupině (nejedná‑li se o děti zařazené do některé z definovaných rizikových skupin) není v České republice v současné době plánována. Obdobný přístup je uplatňován i v naprosté většině evropských států a lze jej považovat za rozumný kompromis. K prevenci chřipky je možno v těchto případech přistoupit v rámci spolupráce s rodinou cestou imunizace jejích dospělých členů, případně i starších sourozenců.

V ČR nízká proočkovanost proti chřipce

Proočkovanost populace proti chřipce je u nás stále nízká a činí okolo čtyř až sedmi procent, zatímco v západoevropských zemích je výrazně vyšší (10 až 15 %). Imunizace proti chřipce v Kanadě je přibližně desetkrát vyšší než u nás. Mezi hlavní důvody nízké proočkovanosti patří strach z nežádoucích účinků očkování, nezájem o tuto problematiku, neochota praktických lékařů poskytovat informace a v neposlední řadě i nutnost úhrady vakcíny. V dětské populaci je proočkovanost proti chřipce také velmi nízká. To pramení ze dvou hlavních důvodů. Národní imunizační kalendář je velmi „nabit“ návštěvami spojenými s povinným očkováním, a tak je velmi těžké nalézt u dětí, které by byly prvně očkovány, dva termíny s odstupem jednoho měsíce a imunizovat je dvěma dávkami vakcíny proti chřipce. Druhým důvodem nízké proočkovanosti dětí proti chřipce je všeobecně tradovaná nedůvěra v nízkou účinnost a vysokou reaktogenitu očkování proti této infekci.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 8/2007, strana A14

Zdroj: