Genetická terapie obezity?
Obezita je významným rizikovým faktorem pro vznik diabetu 2. typu, kardiovaskulárních chorob či nádorových onemocnění. O genetické podmíněnosti obezity se sice již dlouho ví, avšak zatím nikdo nebyl příliš úspěšný v identifikaci tzv. „genu obezity“. Odborníci z Peninsula Medical School v Exeteru a z University of Oxford však nedávno identifikovali gen spojený se vznikem obezity při průzkumu genomu 2 000 osob s diabetem 2. typu a 3 000 kontrolních subjektů. Výzkumníci poté testovali dalších 37 000 vzorků genů obyvatel britských měst Bristol, Dundee a Exeter i obyvatel některých regionů ve Finsku a Itálii. Studie ukázala, že lidé nesoucí jedinou alelu genu FTO vykazují o 30 % vyšší riziko vzniku obezity ve srovnání s osobami, které tuto rizikovou alelu nezdědily. Současně se zjistilo, že jejich hmotnost je v průměru o 1,2 kg vyšší než u „normální“ populace. Avšak homozygoti nesoucí dvě stejné alely genu FTO jsou vystaveni až o 70 % vyššímu riziku obezity a jejich hmotnost je v průměru o 3 kg vyšší než u lidí bez těchto genových variací. Odhaduje se, že přibližně každý šestý Evropan světlé pleti má ve své genetické výbavě obě předmětné alely.
„Podezřelé“ jsou i další geny
Výzkumníci dosud přesně nevědí, proč lidé s genem FTO mají vyšší BMI. „I tak ale již plně rozumíme úloze, jakou gen FTO hraje v organismu a naše nálezy jsou pro nás zdrojem velkého vzrušení,“ řekl profesor Mark McCarthy z University of Oxford. „Identifikace tohoto genu nám umožní lépe porozumět příčinám vzniku obezity nebo následným terapeutickým neúspěchům u osob, jejichž energetický příjem je menší než výdej. Doufáme, že tyto nové vědecké poznatky pomohou vydláždit cestu průzkumu nových metod terapie,“ podotkl Mark Walport, ředitel Wellcome Trust, největší britské nadace angažující se v oblasti medicínského výzkumu, jež realizaci výše zmíněné studie financovala.
Podíl genetických faktorů na vzniku a rozvoji obezity se udává v rozmezí 40 až 70 procent. Monogenní formy jsou však vzácné. Běžné formy obezity mají charakter polygenního onemocnění a jsou výsledkem interakce četných kandidátních genů obezity s faktory prostředí. V roce 2005 bylo známo přes 600 genů, markerů a chromosomálních oblastí, které byly asociovány se vznikem obezity. Nicméně více než pěti nezávislými studiemi byla podpořena úloha v patogenezi obezity jen u 31 z těchto kandidátních genů.
Zároveň však obezitologové upozorňují, že za celosvětový nárůst prevalence obezity patrný na přelomu tisíciletí odpovídají změny v jídelních zvyklostech a sedavý způsob života; genom populace se v během období 20 let nezměnil.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 15/2007, strana A5
Zdroj: