Fixní kombinace amlodipin/atorvastatin a pokles kardiovaskulárního rizika

Pacienti s hypertenzí mají obvykle ještě další kardiovaskulární (KV) rizikové faktory, nejčastější je kombinace vysokého krevního tlaku a dyslipoproteinémie. Je známo, že hypercholesterolémií trpí až 90 % hypertoniků. Právě hypercholesterolémie a hypertenze jsou nejvýznamnějšími KV rizikovými faktory, přičemž riziko stoupá s jejich nárůstem kontinuálně. Nejvíce kritických KV příhod je popisováno u osob s jen mírně zvýšenými hodnotami (kterých je v populaci nejvíce), zatímco vysoké riziko má jen relativně malé procento lidí. Z těchto důvodů může nejvíce životů zachránit strategie zaměřená na více rizikových faktorů současně.

Ateroskleróza je v zásadě zánětlivý proces, o jehož rychlosti a klinických manifestacích rozhoduje řada faktorů. Je proto důležité, jak a jakými přípravky se léčí jednotlivé rizikové faktory a jaké jsou jejich vzájemné kombinace. Podle prof. Aleše Linharta (2. interní klinika VFN, Praha) závisí úspěšnost léčiv např. na spektru nežádoucích účinků, mechanismu účinku a délce jeho trvání (ve fixní kombinaci musí být u obou složek stejná) atd. Z tohoto hlediska je podle něj kombinace amlodipin/atorvastatin optimální.

Komplexní strategie především

Jednou z největších evropských studií zaměřených na léčbu vysokého krevního tlaku, do níž bylo zařazeno 19 342 pacientů ve věku 40 až 79 let, je studie ASCOT. Srovnávala účinky blokátoru kalciových kanálů amlodipinu a beta-blokátoru atenololu na pokles rizika KV příhod u pacientů s hypertenzí a dalšími nejméně třemi KV rizikovými faktory, ale zatím bez přítomnosti ICHS. Zároveň se zabývala vlivem hypolipidemické léčby v primární prevenci KV příhod u nemocných s hypertenzí a normálními nebo jen mírně zvýšenými koncentracemi cholesterolu. Antihypertenzní rameno studie (ASCOT-BPLA) bylo předčasně přerušeno po uplynutí střední doby sledování (5,5 roku) na základě zjištění, že terapie amlodipinem snižuje KV i celkovou mortalitu významně více než léčba atenololem (o 24, respektive o 11 %), a že dochází i k zásadnímu snížení výskytu nově vzniklého diabetu (o 30 %).

V běžné praxi nejen všeobecných lékařů a internistů, ale i mnoha kardiologů, jsou pacienti s vysokým krevním tlakem a přítomností dalších rizikových faktorů obvykle nejdříve léčeni antihypertenzivy. Prof. Jean Jacques Mourad (Avicenne

Groupement Hospitalier Universitaire Nord, Paříž, Francie) však uvedl, že hypertenze znamená více než jen zvýšený krevní tlak a nejnovější výsledky post-hoc analýzy hypolipidemického ramene studie ASCOT (ASCOT-LLA), které v lednu tohoto roku publikoval European Heart Journal (Advanced Access), mu dávají za pravdu. I toto rameno studie bylo totiž předčasně ukončeno, protože přidání atorvastatinu k antihypertenzní léčbě vedlo ke statisticky významnému poklesu výskytu fatálních a nefatálních infarktů myokardu, což byl primární cíl studie – tento pokles činil v aktivně léčené větvi oproti placebu 36 % (p = 0,0005). Došlo i k významnému poklesu všech KV příhod (o 21 %; p = 0,0005) a cévních mozkových příhod (o 27 %; p = 0,024). Koncentrace LDL cholesterolu a pokles krevního tlaku v důsledku antihypertenzní terapie (ze 164/95 na 137/78 mm Hg) přitom byly na konci studie v obou větvích srovnatelné. Je tedy zřejmé, že k významnému snížení výskytu fatálních a nefatálních KV příhod přispěla především včas zahájená kombinační léčba zaměřená na dva nejvýznamnější rizikové faktory. Výsledky lipidového ramena navíc naznačily, že všichni pacienti s hypertenzí a minimálně třemi dalšími rizikovými KV faktory by měli dostávat statiny, bez ohledu na hodnoty LDL cholesterolu.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 8/2008, strana A8

Zdroj: