Firma je běžcem na dlouhou trať

Hovoříme s předsedou představenstva a generálním ředitelem akciové společnosti ZENTIVA N.V. Ing. Jiřím Michalem

K rozhovoru s ing. J. Michalem jsme se sešli v týdnu, v němž se konaly hned dva koncerty, jejichž realizaci právě Zentiva jako tradiční sponzor kvalitních kulturních událostí podpořila. Byl to za prvé Velký čínský novoroční koncert 2008 v podání Čínského tradičního orchestru Guangdong, jednak benefiční koncert České lékařské akademie, na němž vystoupila Komorní filharmonie Pardubice pod vedením Libora Peška a se sólisty Václavem Hudečkem, Jaroslavou Pěchočovou a Alžbětou Vlčkovou. V obou případech šlo o mimořádný umělecký zážitek. A přesto - nebo právě proto - jsme museli náš rozhovor začít otázkou, proč to akciím Zentivy v uplynulém roce tak úplně „neladilo“.

Naše akcie poprvé za dobu od roku 2004, kdy byl vývoj trvale až dramaticky pozitivní, zaznamenaly neméně dramatický vývoj opačný. A musím říci, že si za to můžeme do určité míry sami a že je to možná užitečná lekce, protože předtím jsme už žili v jakési euforii, jak se nám vše daří a jak děláme všechno dobře. V reálném životě ovšem člověk i firma musejí počítat s tím, že ani ten nejúspěšnější vývoj nesměřuje nahoru po přímce, nýbrž po jakési vlnovce, a že se tedy musejí vyrovnávat i s občasnými výkyvy.

Říkáte „můžeme si za to do určité míry sami“, což se ovšem vztahuje spíše k subjektivnímu vnímání toho, co se v poslední době na akciovém trhu děje v globálním měřítku…

Reakce akciového trhu jsou nyní skutečně někdy velmi rychlé, někdy až panické. Obchod se odehrává v několika úrovních, přičemž ta nejvyšší - globální finanční trh - je jakýmsi kasinem. A v tomto kasinu se hraje s penězi, protože právě ony jsou na této nejvyšší úrovni zbožím. Množství volných peněz obíhajících svět může vyvolat až neuvěřitelné turbulence a nějakou takovou turbulenci nejspíše zažíváme právě teď. Zdá se, že na celé této nejvyšší úrovni světového obchodu dochází k přehřátí a lze se jen ptát, kam vlastně peníze směřují. Já si ale pořád myslím, že základem veškeré ekonomiky nejsou tyto virtuální procesy, nýbrž procesy tradiční, tedy výroba konkrétního zboží, po němž je poptávka. A každá firma vyrábějící takové zboží je běžcem na dlouhou trať, a musí tedy být schopná překonávat i nejrůznější překážky, které jsou na dlouhé trati přirozené.

To ovšem znamená vytvářet si v nižších patrech obchodu proti zmíněným turbulencím a jiným procesům odehrávajícím se v nejvyšším patře bezpečné pojistky…

Samozřejmě. A tyto pojistky spočívají ve velikosti vašeho podnikání a v jeho rozložení - produktovém, geografickém a dalším -, protože pak můžete v jednom segmentu či regionu vybalancovat to, co ztratíte v jiném…

Čímž jste přesně popsal strategii společnosti Zentiva; můžeme tedy přejít k otázce, jak se daří Zentivě v různých zemích, kde dnes prodává, a dokonce i vyrábí své léčivé prostředky. A začneme samozřejmě Českem a Slovenskem.

Na těchto dvou trzích zaznamenávala Zentiva v prvních pěti letech nového století a tisíciletí mimořádné úspěchy a významně přispěla k tomu, že se podařilo liberalizovat celou řadu moderních léků tak, aby se dostaly do rukou široké obci lékařů a jejich prostřednictvím i do péče o nejširší okruh pacientů. Musím však bohužel říci, že v posledních dvou letech jsme jako by usnuli na vavřínech. Úplně přesně jsme nepostihli změny podmínek na trhu a rozložení sil, a to se samozřejmě negativně projevilo na našich výsledcích. Teď tedy děláme vše pro to, aby se to opět změnilo. Zentiva je a musí zůstat hlavním a největším národním hráčem a domácímu prostředí musí přes všechny aktivity na zahraničních trzích věnovat největší pozornost. Zde musíme být trvale vidět jako záruka vysoké kvality, dobré ceny a trvalé dostupnosti moderních léků. Je to pro nás stále nejdůležitější základna, kde se poprvé představují a na trh uvádějí všechny naše léky a kde také věnujeme nejvíce prostředků na vzdělávání lékařů a farmaceutů i na podporu kulturních a společenských akcí. Dopadá na nás velká část odpovědnosti za kvalitu léčebné péče v této zemi a musíme se podle toho chovat. Nezbývá než být aktivnější a flexibilnější a především se vrátit na zem, snažit se trvale sledovat a chápat potřeby našich partnerů a maximálně je uspokojovat.

Poté, co v roce 2003 byla do společnosti Zentiva začleněna Slovakofarma, následovala v roce 2005 další akvizice - součástí Zentivy se stala jedna z největších rumunských generických firem Sicomed. Jaké je vaše postavení na rumunském trhu dnes?

Po převzetí firmy Sicomed jsme v Rumunsku postupně implementovali produktové portfolio Zentivy a v loňském roce jsme čelili konsolidaci celého obchodu i distribuční sítě, která naštěstí proběhla rychleji než v České republice. Dnes zaujímá Zentiva na rumunském trhu mezi generickými firmami první až druhé a celkově páté až šesté místo. A i když rumunský trh je oproti našemu více fragmentovaný, lze říci, že i zde hrajeme roli národního hráče.

Kdybyste tedy měli zpětně zhodnotit svou rumunskou akvizici…

…budeme ji hodnotit jako velmi potřebnou a velmi úspěšnou.

Zdá se, že vaše akvizice se odehrávají ve dvouletých intervalech - po Slovakofarmě a Sicomedu se v roce 2005 stal součástí Zentivy i třetí největší výrobce generik v Turecku, společnost Eczacibaşi Generic Pharmaceuticals. Proč právě Turecko?

Protože ze střednědobého, a tím spíše z dlouhodobého hlediska je to nesmírně perspektivní země, kterou - stejně jako např. Ruskou federaci nebo Ukrajinu - nelze opominout. Turecko se v posledních letech významně otevírá světu, a proto si myslím, že jsme tam vstoupili v pravý čas.

A vaše dosavadní turecké působení lze hodnotit jak?

Jsou zde samozřejmě některé specifické rysy, které je třeba poznat a respektovat, rozhodujícím pozitivním faktorem je však mimořádně vysoká kvalita lokálního managementu, který má za sebou studia v USA či zemích západní Evropy a rozsáhlé zkušenosti. Je ovšem samozřejmé, že konsolidace si opět vyžádá určitý čas, nicméně zdejší příležitosti, potenciál a kvalita vyvíjejícího se trhu nasvědčují tomu, že Turecko bude hrát velmi důležitou, ne-li nejdůležitější roli v budoucnosti celé naší firmy.

Z hlediska objemu prodejů to nejspíše není zcela korektní, nicméně pokusme se charakterizovat všechny ostatní trhy, na nichž Zentiva podniká, souhrnně.

Jak už jsem řekl, důležitou destinací našich produktů a aktivit jsou Ruská federace a Společenství nezávislých států, ale patří k nim např. i Polsko. Myslím si, že zde se nám daří velmi dobře, opět především díky velmi kvalitnímu managementu. Řekl bych dokonce, že veškerý růst Zentivy závisí do značné míry právě na růstu našich výkonů na těchto trzích. Naše strategie - to znamená zpřístupnění co nejširšího portfolia moderních účinných a bezpečných léků co nejširší populaci - zde nachází plné uplatnění. O vysoké kvalitě není třeba hovořit - ta začíná nákupem surovin a pokračuje přes výrobu až po distribuci. Svoji roli nesporně hraje i to, že své produktové portfolio na jedné straně stále inovujeme, na straně druhé jsme díky svým dnes už čtyřem výrobním závodům (Čechy, Slovensko, Rumunsko, Turecko) schopni trvale zajistit jeho dostupnost. A konečně je k tomu třeba přidat i flexibilitu, která nám umožňuje reagovat na tendry. Myslím, že naší konkurenční výhodou je právě velmi dobrá kontrola industriální části.

Nechce se mi ale věřit, že by to byl hlavní důvod toho, proč se právě Zentiva - a nikoli kterákoli z polských, maďarských či jiných firem - stala oním „tygrem“ farmaceutických trhů střední a východní Evropy. Co se za tím skrývá?

Snad to, že jsme měli správnou vizi a dokázali si včas představit, kde jsou příležitosti rozvoje - že to není od Aše na západ, nýbrž od Aše na východ. Už někdy v roce 1996 jsme dospěli k závěru, že Západ na nás nečeká a že šance uspět spočívá v tom, když své zkušenosti a své kvalitní produkty nabídneme za dostupnou cenu a v potřebných objemech zemím střední a východní Evropy. Zde totiž velká část populace v té době nebyla a mnohde dodnes není léčena vůbec nebo byla a je léčena jen nedostatečně. A my nabízíme řešení.

Teď se ale vraťme do Čech s právě se rozbíhající reformou zdravotnictví. Sice ještě přesně nevíme, co vše se stát má a co se skutečně stane, nicméně nemůžeme si odpustit otázku, jak nová reformní zákonná opatření, především týkající se stanovování cen a úhrad léků, hodnotíte a jaké mohou být dopady z hlediska Zentivy?

My jsme se snažili promyslet a pochopit navrhované reformní kroky velmi pečlivě a odpovědně, a já sám jsem tomu věnoval mnoho času. Obecně bych rád řekl, že chcete-li jakoukoli oblast lidské činnosti svázat pravidly až do nejmenších detailů, nemůže to fungovat. Takový fotbal má jasně nalajnované hřiště a velmi jednoduchá pravidla, která dovolují hráčům rozvíjet vlastní iniciativu a předvádět hru plnou stále nových variant, která je tak zajímavá pro ně i pro diváky. My se ale snažíme nastavit pravidla nikoli pro ty, kdo chtějí hrát poctivou hru, nýbrž proti těm, kdo chtějí podvádět. To ale nemůže fungovat. Nepoctivci vždy najdou způsob, jak pravidla obejít, zatímco poctiví nemají dost prostoru ke své aktivitě. Musí to být tak, že hrát poctivě se musí vyplácet, podvádění musí být trestáno.

Myslím si ale, že nejhorší je chtít hodnotit jakékoli reformní opatření okamžitě či v krátkém odstupu od jeho zavedení do praxe. Podle mého názoru je na první hodnocení čas nejdříve po šesti měsících - teprve pak lze zodpovědně říci, co funguje a co nikoli, co lze ponechat a co je třeba vylepšit. Nikdo nepochybuje o tom, že české zdravotnictví reformovat potřebuje, protože ani ve světě nenajdete jediný systém zdravotnictví, který by o reformách neuvažoval nebo je neprováděl. Otázkou je pouze to, zda jde o reformu evoluční, nebo revoluční; a podle mého názoru zdravotnictví není příliš nakloněno revolučním změnám - vyvíjí se prakticky neustále, hnáno novými poznatky o lidském zdraví a nemocech i novými objevy léků i diagnostických a léčebných postupů, a těžko snáší revoluce.

Je proto dobře, že reforma v oblasti cen a úhrad léků může dodnes navazovat na první regulaci a kategorizaci léků, velmi dobře založenou už - pokud se nemýlím - v roce 1995. Díky ní se podařilo, že od té doby rostly u nás náklady na léky přijatelným tempem, a dnes se proto podíl výdajů na léky z veřejných zdrojů na celkových výdajích na zdravotnictví - jde o cca 20 %, čili 40 z celkových 200 miliard korun - zásadně neliší od situace v ostatních vyspělých zemích.

A to ještě nehovoříme o tom, že tento podíl je stále ještě do jisté míry opticky zvětšován tím, že náklady na lidské zdroje, tedy na platy lékařů a sester, v rámci oněch ostatních výdajů evropské úrovně stále ještě nedosahují. Podle vás tedy náklady na léky nejsou nejpalčivější otázkou českého zdravotnictví?

Dnes již rozhodně ne, i když se o nich stále hovoří více než třeba o nákladech na nákup a provoz nejrůznějších moderních technologií. Já jsem přesvědčen, že nejlepší reformou ve zdravotnictví by bylo zprůhlednění toků peněz.

Když se ale vrátíme k lékům, co z našich obecných úvah plyne?

Že jejich ceny - podobně jako ceny jakéhokoli jiného zboží - by neměl vytvářet žádný regulační systém, nýbrž trh. Regulační orgán by neměl dělat nic jiného, než sledovat konkurenční boj firem, a podle toho pak nastavoval pouze to, kolik a za co budeme vynakládat z veřejných prostředků, které jsou mu svěřeny, kolik a za co má doplatit pacient apod.

Je to ale vůbec technicky možné?

Myslím, že velmi dobře. Dokonce lépe než současný systém - ten se mi zatím zdá velmi složitý a nepružný. Měli bychom konečně opustit styl myšlení, zda je to výhodnější pro toho či onoho; státní regulátor musí mít jediné hledisko, totiž zda je to výhodné pro občana. Podle toho je pak třeba nastavit mantinely, stanovit pravidla hry a nechat jednotlivé ekonomické subjekty podle nich „hrát“, tedy konkurovat si transparentním podnikáním v mezinárodním kontextu.

Řekl bych, že v povědomí obchodníků je Zentiva zapsána velmi výrazně - máte pocit, že stejně tak je tomu i u lékařů a lékárníků? Komunikujete s nimi dostatečně?

Věřím, že se ubíráme správným směrem, otázkou je jen míra a intenzita těchto kontaktů. Úzce spolupracujeme především se Společností všeobecného lékařství, ale i s řadou specializovaných odborných společností České lékařské společnosti JEP, s lékařskými a farmaceutickými fakultami, s velkými nemocnicemi, ústavy Akademie věd ČR a samozřejmě i s farmaceuty, které považujeme za nezaměnitelný a nenahraditelný článek léčebné péče. Podpořili jsme zejména proces přípravy a aktualizaci doporučených terapeutických postupů a rádi bychom se podíleli i na tom, aby tyto postupy mohly být implementovány v souhlasu s plátci péče. Vedlo by to nejen k efektivnější léčbě, ale současně i k racionálnějšímu využití prostředků, jež máme k dispozici. Zentiva chce tento transparentní a racionální přístup k léčebné péči trvale podporovat.

A na závěr ještě otázka poněkud neobvyklá - prozradíte, o čem přemýšlí ředitel Zentivy před usnutím?

Někdy samozřejmě o přechodných potížích, ale většinou a nejčastěji o budoucnosti. Konkrétně o velmi zajímavém projektu, týkajícím se struktury a připravenosti firmy pro další růst. Tedy toho, jak se mění podmínky ve zdravotnických systémech a v obchodu v jednotlivých zemích, kde působíme, a jak musí být v závislosti na tom nastavena firma. Je to onen typ vize, který pomáhá překonávat dočasné překážky.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 3/2008, strana B3

Zdroj: