Fibromyalgie – nový diagnostický fenomén?

Termín fibromyalgie je relativně nový, první zmínky o fibrositidě jsou v literatuře zaznamenány roku 1904 (Sir W. Gowers). Ucelený koncept onemocnění byl utvořen v sedmdesátých letech dvacátého století.1 V roce 1990 byla stanovena a publikována diagnostická kritéria American College of Rheumatology (ACR) pro toto onemocnění.

Problematika fibromyalgie a její řešení je v povědomí lékařské veřejnosti především v anglosaské literatuře. Nejvíce pacientů s tímto onemocněním je diagnostikováno ve Spojených státech amerických, v Evropě je tato diagnó­za stanovována především v západoevropských zemích.

V České republice není fibromyalgie dosud běžnou součástí diagnostického algoritmu při hodnocení chronických bolestivých syndromů a na diagnostiku a léčbu tohoto onemocnění upozorňují především revmatologové. Onemocnění je charakteristické třemi základními rysy: plošnou bolestí spojenou se ztuhlostí a přítomností typických bodů se zvýšenou citlivostí na tlakové podněty.

Diagnostika onemocnění bývá složitější, průběh je dlouhodobý až mnohaletý, způsobuje diskomfort až snížení kvality života, ale nevede ke strukturálním změnám, a tedy ani k rozvoji deformit. Literární zdroje neuvádějí významné zkrácení života u pacientů s tímto onemocněním. Odhad prevalence v dospělé populaci se u jednotlivých autorů liší minimálně, pohybuje se od 1 do 4 %, (ženy 2,5–10,5 %),2 poměr ženy/muži je 8 : 1, není uváděn významný rozdíl mezi etniky. Prevalence onemocnění stoupá s věkem a nejčastěji se vyskytuje po pátém decenniu s maximem mezi 60–79 lety.3 Je popsána vysoká prevalence u vdov.4 Není jednoznačně prokázána asociace se socioekonomickou situací pacientů.

Etiologie

Příčina onemocnění není dosud jednoznačně prokázána, je stále předmětem výzkumu a klinických sledování. Výzkum je zaměřen především na úlohu centrálního nervového systému. Zvažovány jsou i genetické faktory a vlivy životního prostředí. V případě genetických faktorů je studován genetický polymorfismus, který by mohl být asociován s vyšší pravděpodobností vzniku onemocnění; především jsou sledovány polymorfismy receptorů 5HT2A, transportérů serotoninu, receptorů dopaminu a katecholaminotransferázy (COMT), které byly často pozorovány v asociaci s fibromyalgií.5,6 Otázkou je i přechod či agregace bolestivých syndromů, pro něž se užívá termín „centrální senzitivní syndromy“, do fibromyalgie.7

Do této skupiny řadíme např. migrénu nebo chronický únavový syndrom. Vlivy životního prostředí neboli „stresory“ zahrnují chronický únavový syndrom, fyzické trauma (především trupu), závažnější virové infekce, jako je hepatitida C, EBV, parvoviró­zy, dále lymeskou borrelió­zu i emoční stresy.

Onemocnění může být asociováno i s jinými chorobami, jako jsou jiné bolestivé syndromy nebo autoimunitní onemocnění (tenzní nebo migrenó­zní bolesti hlavy, bolesti temporomandibulárního kloubu, revmatoidní artritida, systémový lupus erythematodes, osteoartritida, bolestivé nespecifické syndromy v bederní části páteře, mnohočetné alergické syndromy, syndrom neklidných nohou...........

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci Suppl.4/08, strana 4

Zdroj: