Farmacie 2010 – tradice pokračuje

V úvodní diskusi na téma "Pohled na budoucnost prizmatem minulosti a současnosti zdravotního pojištění" tak vystoupili:

* RNDr. I ng. Jiří Němec, CSc., jenž byl v letech 1992 až 1998 prvním ředitelem VZP, poté pracoval na vývoji informačních systémů pro komerční pojištění a nyní je expertem EU a Světové banky a působí jako konzultant v Číně.
* Ing. Miroslav Zámečník, který mj. v letech 1994 až 1998 zastupoval ČR ve Světové bance, pracoval ve vedení Konsolidační banky, byl členem NERV a nyní působí ve firmě Boston Venture Central Europe.
* MUDr. Oldřich Šubrt, CSc., MBA, bývalý ředitel Nemocnice Na Homolce a nyní předseda správní rady Academy of Healthcare Management.
* MUDr. Pavel Vepřek, který má ve VZP na starosti strategické plánování a kromě toho vede občanské sdružení Občan. Pohled na českou scénu a její srovnání s ostatními zeměmi "z paluby letadla", tedy z pozice manažera nadnárodní firmy, poskytli v další besedě ředitel společnosti Amgen pro střední a východní Evropu Richard Paulson, MBA, a současný výkonný ředitel ČAFF a dřívější vedoucí pracovník firem Boehringer Ingelheim či Glaxo Welcome dr. Emil Zörner.

V průběhu konference byly formou přednášek i diskusí představeny i dvě společnosti, jimž někteří pro jejich úspěchy fandí, druzí je kritizují - Agel a Česká lékárna (Dr. Max); dále se účastníci seznámili s možnostmi manažerského postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví u nás a v Evropě, a konečně na závěr konference vyslechli odhady dalšího vývoje farmaceutického trhu ve světě, v Evropě a v ČR.

Za zmínku jistě stojí i to, že jeden ze sponzorů konference - firma Opel - v rámci prezentace svých nových vozů vylosovala za přítomnosti státní notářky výherce vozu Opel Corsa - stal se jím Jiří Tráva ze společnosti Pfizer.

Zdravotnictví lze regulovat pomocí úhrad, nikoli poplatků

Diskusi věnovanou pohledu na budoucnost prizmatem minulosti a současnosti zdravotního pojištění zahájil první "porevoluční" ředitel VZP RNDr. I ng. Jiří Němec makroekonomickým pohledem na chování zdravotnického systému ČR. Připomněl, že jeho původním východiskem bylo zajistit občanům z veřejného zdravotního pojištění dostupnost kvalitní péče bez ohledu na výši příjmů a místo pobytu.

Tento princip akceptují dnes již v Evropě všechny státy, u nás jej však naopak někteří čas od času zpochybňují. Zdá se, jako by vůdčím motivem a hnací silou většiny reformních návrhů bylo pouze donutit pacienta stále častěji a více otevírat peněženku. Platí též, že vzhledem k umožnění vzniku desítek dalších pojišťoven vedle VZP byl náš systém nejliberálnější v celé Evropě, a máme tak asi největší zkušenost s řízenou konkurencí zdravotních pojišťoven v celé Evropě.

Na základě analýzy výdajů během dlouhého období (1993 až 2008) s použitím deflátorů pak ukázal vývoj a strukturu zdravotnických výdajů. Ty trvale rostly, avšak pohybovaly se stále v koridoru mezi rychleji rostoucí křivkou reálných mezd a poněkud pomalejším růstem reálného HDP.

Rovněž podíl výdajů na celkovém HDP se relativně stabilně pohybuje kolem 7 %, což je vzhledem k relativně vysoké úrovni péče až podivuhodně nízké číslo.

Ačkoli se jako standardní triáda důvodů zvyšování zdravotnických nákladů uvádějí stárnutí populace, nové technologie a zvyšující se požadavky populace, tvrdá data hovoří o něčem zcela jiném. Během zmíněného sledovaného období populace ČR "zestárla" pouze o 7 %, což je nevýznamné. Významně - ve srovnání s celkovou reálnou mzdou - nevzrostly ani průměrné mzdové náklady.

Co se ale změnilo zcela zásadně, to jsou počty lékařů. V ambulantní péči činil nárůst plných úvazků 37 %, v nemocniční péči pak 30 %, celkem jde o nárůst 36 %, a počet fyzických osob se zvýšil o 23 procent! Důvodem je to, že se do vyšších a nejvyšších věkových etáží dostávají silné ročníky, které vytlačují dřívější slabší ročníky poválečné, a současně mírně sílí i příliv ročníků nejmladších.

Navíc tento trend bude ještě nejméně dalších deset či patnáct let pokračovat. Aniž by bylo možno exaktně hodnotit, jaké to mělo důsledky pro rozsah a kvalitu péče a komfort pacientů, zdá se, že počty lékařů se zvyšují rychleji, než by odpovídalo stabilnímu stavu jen mírně stárnoucí populace, a že tedy i v reformních snahách, v úvahách o budoucích nákladech a ve snahách o úspory by se mělo více pozornosti než věkové struktuře pojištěnců věnovat věkové struktuře a počtu lékařů. A s trochou ironie by bylo možné varovat, že hromadné výpovědi by nakonec mohly přijít vhod Druhým, ovšem již méně významným důvodem růstu nákladů je rostoucí spotřeba léků (+15 %).

Podstatné přitom je, že zhruba od roku 2004 se začaly rychle rozevírat nůžky mezi platbami za léky ze zdravotního pojištění a ze soukromých kapes, takže zatímco první zůstávají víceméně stabilní, druhé rychle rostou a na jejich konto také připadá prakticky celý nárůst. Jinak řečeno, regulace na straně pacientů nepřinesla snížení výdajů za léky, nýbrž jen přesun rostoucí části z nich na stranu pacientů.

Podobně se ukazuje, že regulační opatření na straně poptávky nemohla snížit náklady na péči praktických lékařů (kde je kapitační platba) a že také procento pacientů navštěvujících z "plezíru" specialisty je relativně nízké. Znovu se tedy ukazuje, co zjistila VZP při své analýze proplácené zdravotní péče již v roce 1995: ukázalo se, že z hlediska proplácené péče jsou opakované návštěvy pacienta u více lékařů jevem zanedbatelným, a že mnohem významnější vliv na výdaje na zdravotní péči mají a mnohem větší možnosti regulace umožňují způsob úhrady zdravotní péče a doprovodná regulativní opatření.

Úhradový mechanismus zdravotní péče má totiž nesrovnatelně výraznější vliv na objem poskytované péče než jakékoli motivační mechanismy postavené na spoluúčasti pacienta. Kromě toho lze uzavřít, že výraznější ovlivnění výdajů na zdravotní péči není možné bez (re)formování sítě zdravotnických zařízení, což souvisí mj. i se zmíněnými počty lékařů.

Otázka je, proč se o těchto skutečnostech nehovoří a hlavně proč se právě s nimi nikomu nechce nic dělat. Odpověď spočívá nejen v krátkosti čtyřletého volebního období, ale také v tom, že zdravotnictví je rozsáhlý diverzifikovaný živý systém s mnoha hráči různých zájmů.

Do racionalizace, restrukturalizace a zprůhlednění systému se prakticky nikomu nechce, protože si v dosavadním nepřehledném stavu našel své místo a nechce je ohrozit. Avšak jedině tehdy, nahradíme-li politické floskule tvrdými daty a jejich analýzou a definujeme-li to, co brání efektivnosti systému a co by mohlo nejúčinněji napomoci k jeho žádoucím změnám, jaké parametry je třeba stanovit a měnit, a v čem by měla spočívat skutečná reforma, můžeme se pohnout vpřed.

Budoucnost farmaceutického trhu ve světě, Evropě a ČR

S prognózou expertů IMS Health seznámil účastníky konference dr. Hynek Valerián z téže organizace.

Svět

Podle ní globální farmaceutický trh nejméně do roku 2014 poroste meziročně o 5 až 8 %; do zmíněného roku tak vzroste o téměř 300 mld. USD a dosáhne hodnoty 1,1 bilionu USD. Trendy objemu prodejů a cen budou rozdílné podle dynamiky jednotlivých systémů poskytování zdravotní péče. Na vyspělých trzích budou plátci stále více posuzovat hodnotu inovací, zvyšovat nároky na léky vstupující do systémů a podporovat generika, přičemž exspirace desítek patentů s vrcholem v roce 2012 a vstup levnějších generik sníží růst mnoha důležitých terapeutických oblastí.

Rovněž dozvuky ekonomické krize a jen postupné zotavování budou mít dopad na poskytování zdravotní péče a jeho rozpočty. Jestliže však v rozvinutých zemích lze vzhledem k uvedeným faktorům očekávat útlum (snad pouze v USA slibuje zdravotní reforma přinést novou dynamiku tomuto největšímu světovému trhu), ten bude více než kompenzován rychlým růstem rozvíjejících se trhů.

Největší vzestup se očekává v Číně (+40 mld. USD), dále pak v Brazílii, Rusku a I ndii (5 až 15 mld. USD) a také v zemích jako Venezuela, Argentina, Turecko, Mexiko, Jižní Afrika, Ukrajina, Egypt či Indonésie (+1 až 5 mld. USD).

Růst na rozvíjejících se trzích tak pomůže kompenzovat dopad nástupu generické konkurence pro vedoucí světové produkty (exspirace patentů), snižování cen v Japonsku a omezování veřejných nákladů na léky v Evropě. Proto právě tyto rozvíjející se trhy získávají na významu a jsou hnacím motorem růstu.

Dopady exspirace patentů v celé řadě oblastí se projeví nejvýrazněji v letech 2011 až 2012, přičemž léky s nynějším obratem 142 mld. USD v důsledku generické konkurence v roce 2014 klesnou k hod

Dokončení na str. B5

notě pouhých 100 mld. USD. Generické alternativy léčby tak začnou dominovat v zásadních oblastech chronických terapií, jako je kontrola cholesterolu, antipsychotika, refluxní choroba, peptický vřed. Lze proto čekat, že farmaceutické společnosti zaměří výzkum a vývoj na terapeutické oblasti s dosud nepokrytými potřebami - onkologie, roztroušená skleróza, diabetes a další.

Evropa

Farmaceutický trh v Evropě se bude vyznačovat značnou variabilitou a lze ho rozdělit minimálně do tří oblastí - velké ekonomiky (EU 5), rozvíjející se trhy (Polsko, Rumunsko, Rusko, Ukrajina) a ostatní evropské země. Ve většině evropských zemí se projevují výrazné snahy o úspory, snižování výdajů na léky a podporu generik.

Také zde platí, že nejméně 40 % prodejů léků dnes chráněných patentem bude v letech 2010 až 2014 vystaveno generické konkurenci.

Česká republika

Vzhledem k tomu, že zatím ještě čekáme na nový rámec zdravotnictví, který je předmětem nejednoduchých koaličních jednání, jsou jakékoli odhady vývoje obtížné. Platí ovšem, že i u nás se budou uplatňovat hlavní trendy platné pro celý svět i Evropu, že Česko nepatří ani dynamikou své ekonomiky, ani tempem růstu v oblasti poskytování zdravotní péče mezi "nastupující" země s rozvíjejícím se trhem.

O to negativněji působí, že zdravotnictví se v posledních letech stalo vysoce politickým tématem, kde často místo tvrdých dat a racionálních analýz reálné situace hrají hlavní roli politické zájmy, a že hledání konsensu pro přiměřeně stabilní model financování a poskytování zdravotní péče a sociálních služeb je velmi složité.

Zdroj: Medical Tribune