Evropa pro každý věk

Naplnění uvedených tří cílů vyžaduje dosažitelnost poučené komunity odborníků, kteří respektují příležitosti a výzvy vyššího věku a jsou schopni začlenit gerontologické znalosti do systematického přístupu s ohledem na komplexnost samotných nemocí vyššího věku i jejich managementu. Geriatrická medicína se rozvinula jako reakce na tyto specifické potřeby a prokázala, že je schopna adekvátně odpovědět na tyto výzvy tak, že je to efektivní nejen s ohledem na kvalitu, ale také s ohledem na využití personálních i materiálních zdrojů.

Představuje tak nejmoudřejší způsob využití těchto zdrojů. Klíčovými elementy tohoto přístupu jsou mimo jiné:

- filosofie zhodnocení funkčního stavu a poskytování takové péče, která je multidisciplinární a holistická;

- respektování mikrosymptomatologie a atypické symptomatologie nemocí vyššího věku;

- schopnost rozpoznat a zvládat multimorbiditu vyššího věku;

- pečlivá pozornost věnovaná syndromům, jimiž jsou pády, instabilita, záchvaty, demence a inkontinence, které jsou často v běžném zdravotnickém provozu ignorovány nebo zaměňovány;

- výcvik a školení v celém spektru péče, a to včetně péče v komunitě, akutní geriatrické medicíně, rehabilitaci a paliativní péči.

Tak jako pediatrie vznikla koncem 19. století jako reakce na neschopnost tehdejšího zdravotnického systému adekvátně reagovat na specifické potřeby dětí, vznikla geriatrie jako reakce na obdobnou insuficienci zdravotnických systémů - neschopnost reagovat na potřeby starších lidí. Systémová selhání zdravotní péče o seniory prokázalo několik studií, jež dokumentovaly nedostatečné rozpoznání některých nemocí u starších lidí, nedostatečné léčení nemocí (a to i přesto, že byly diagnostikovány), zvýšení smrtnosti a institucionalizace například po zlomenině krčku kosti stehenní, pokud nebyla nemocným poskytnuta specializovaná péče, a konečně i skutečnost, že běžná zdravotní negeriatrická péče není schopna adekvátně reagovat na specifické potřeby starších lidí.

Mnohé studie naopak prokázaly cenu a účelnost přístupu geriatrické medicíny jak v akutní péči, tak ambulantní péči, péči v komunitě, rehabilitaci i dalších návazných službách. Tento důraz na efektivnost stejně tak jako důraz na kvalitu života a zlepšení sociálního postavení starších lidí je třeba uplatňovat navzdory restrikcím ve financování zdravotní péče. Pokud je například model akutní geriatrické medicíny v situacích akutních zhoršení zdravotního stavu geriatrických pacientů efektivní, vede ke snížení výsledné disability, snížení míry institucionalizace a zkrácení pobytu na lůžkovém oddělení. Jde tak o situaci, která je výhodná nejen pro starší pacienty, ale i pro zdravotnický systém jako celek - a je také důvodem k tomu, aby byl model specializované geriatrické péče implementován. Následující příklady ilustrují některé oblasti, v nichž geriatrická medicína prosadila změny odpovídající potřebám starších lidí.

Příklad 1: Akutní geriatrická medicína

Velká část starších pacientů je přijímána do zdravotnického zařízení s akutními geriatrickými syndromy a stavy, které jsou pro vyšší věk typické. Jejich potřeby jsou daleko komplexnější než u mladších lidí, protože pouze jedna šestina lidí nad 75 let trpí jen jednou nemocí, ostatních 84 % má mnoho dalších komorbidit anebo vyžadují intenzivní rehabilitaci. Starší lidé jsou také náchylnější k dalším poruchám, jež mohou mít iatrogenní povahu - jde o dekubity, delirium a nežádoucí účinky léků, a to zejména, pokud není věnována adekvátní pozornost celkovému stavu hospitalizovaných seniorů a specifickým rizikům uvedených komplikací. V současné době již existují studie prokazující lepší výsledky přístupů geriatrické medicíny ve srovnání s tradičními přístupy, a to bez vynaložení dodatečných finančních prostředků.

Příklad 2: Specializovaná péče v komunitě

Existují zcela jasné důkazy prokazující efektivnost společného přístupu praktických lékařů a geriatrů, a to jak v preventivní, tak v terapeutické péči o starší pacienty. Podle odborníků na poskytování péče v komunitě je intenzifikovaná komunitní péče o starší lidi s komplexními potřebami nejlépe garantována právě spoluprací s odborníky geriatrické medicíny. Tento názor podporují i nedávné pozitivní výsledky studie posuzující efektivitu spojení geriatrické medicíny s domácí péčí.

Dokončení na str. C7 

Třetím příkladem ilustrujícím oblasti, v nichž geriatrická medicína prosadila změny odpovídající potřebám starších lidí, je přístup k iktům.

Příklad 3: Přístup k iktům

Pět ze šesti pacientů s cévní mozkovou příhodou jsou starší 60 let a toto závažné onemocnění je ve vyšším věku často komplikováno dalšími onemocněními a ztrátou funkcí. Organizovaná péče o pacienty s iktem představuje praktický a realistický způsob, který vede nejen k záchraně životů, ale také redukuje disabilitu, snižuje míru institucionalizace a redukuje délku pobytu v nemocnici. Přínos geriatrické medicíny do péče o pacienty s ikty (i v rámci iktových jednotek) vedl ke zmírnění dopadu tohoto na věku velmi významně závislého onemocnění.

Příklad 4: Pády

Poranění v důsledku pádu jsou nejobvyklejším důvodem, proč se starší lidé dostávají na traumatologická oddělení či na chirurgická a ortopedická oddělení. Geriatři se zasloužili o vytvoření preventivních programů s cílem minimalizovat pády seniorů.

Například jeden preventivní program využívající cvičení redukoval počet pádů o 10 %, zatímco zcela nový geriatrický přístup redukoval počet pádů (a s nimi souvisejících hospitalizací či ošetření) na polovinu v průběhu sledování během roku.

Příklad 5: Delirium

Delirim, nebo také akutní stav zmatenosti, je častým důsledkem nemocí vyššího věku. Jeden z důležitých programů, který vycházel ze základních principů geriatrické medicíny, ukázal redukci výskytu deliria v nemocnici z 15 na 9 %, a to se všemi příznivými efekty znamenajícími jednak zmírnění utrpení pacientů, jednak úsporu zdrojů.

Příklad 6: Demence

Geriatři se nejen podíleli na vytvoření způsobu hodnocení funkčního a kognitivního stavu a poskytování jednotlivých typů služeb pro tyto pacienty, ale také se podílejí na výzkumu preventivních faktorů demence. Výzkum koordinovaný francouzským geriatrem ukázal, že kontrola hypertenze může velmi významně redukovat (a to více než o polovinu) prevalenci demence.

Příklad 7: Zlomeniny krčku

Zlomenin krčku kosti stehenní přibývá téměř exponenciálně a představují velmi významnou příčinu smrti a předčasné institucionalizace. Jsou časté zejména u nejkřehčích seniorů. Moderní geriatrická medicína vyvinula systém koordinované ortopedické a geriatrické péče, která je významným příslibem pro zlepšení kvality péče a redukci institucionalizace. Příklad 8:

Dlouhodobá péče Geriatři vyvinuli nástroje pro zlepšení péče o nejzranitelnější skupinu starších lidí, žijících v zařízeních dlouhodobé péče (nursing homes). Geriatři nejen pojmenovali jejich potřeby, ale mnoho evropských geriatrů pracuje na vývoji a implementaci nástrojů umožňujících evaluovat a zlepšovat kvalitu této péče v uvedených zařízeních.

Příklad 9: Inkontinence moči

Inkontinence moči postihuje 10 % starších Evropanů, mnoho z nich však trpí tímto nepříjemným syndromem naprosto zbytečně. Jedna ze základních kompetencí geriatrické medicíny je posouzení a zvládání inkontinence moči. O efektivnosti tohoto přístupu existuje dostatek důkazů.

Příklad 10: Zneužívání starých lidí

Zneužívání starých lidí bylo ve vědecké literatuře poprvé popsáno geriatrem. Mnoho geriatrů se také podílí na vytváření protokolů umožňujících detekci a prevenci tohoto syndromu a jeho zvládání. Jedná se o problém velmi závažný, neboť zhoršuje kvalitu života 3 až 5 % starších Evropanů.

Příklad 11: Etika

Stárnutí populace přineslo také etické problémy začínající ageismem a nedostupností péče dle potřeb a končící dilematy, jež souvisejí s rozvahami, jaká péče je ještě adekvátní, a to jak z pohledu odborníků, tak seniorů samotných. V této oblasti, která vyžaduje ještě další výzkum, jsou geriatři rovněž velmi aktivní. Je však důležité, že ti, kdož poskytují specializované služby, se snaží společně se seniory samotnými dospět ke společným etickým principům a doporučením.

Role geriatrické medicíny ve výzkumu a vzdělávání

Silný a vzkvétající sektor specializované medicíny je důležitým předpokladem, aby lékaři na všech stupních zdravotnických služeb měli možnost adekvátního výcviku jak v pregraduální, tak v postgraduální přípravě a aby byli schopni adekvátně a dostatečně citlivě reagovat na potřeby starších lidí. Klíčový je praktický výcvik uskutečňovaný v jednotlivých zařízeních a typech služeb a nikoli pouze edukace prostřednictvím přednášek. Je velmi dobře známo, že ageistické postoje studentů medicíny se velmi zmírňují, když studenti v rámci výuky navštíví zařízení geriatrické medicíny. Užitek z poznání tohoto prostředí mají také praktičtí lékaři, proto některé evropské země nyní doporučují, aby se část výcviku praktických lékařů a internistů uskutečnila právě v geriatrické medicíně.

Rozvoj geriatrické medicíny: mnoho učiněno a mnoho ještě zbývá

Některé evropské země již přijaly proaktivní přístup k rozvoji geriatrické medicíny včetně národních strategií, určujících, že oddělení geriatrické medicíny mají být ve všech všeobecných nemocnicích, akademická oddělení geriatrické medicíny pak ve všech fakultních nemocnicích a gerontologické vzdělání má být zajištěno pro specializované sestry a terapeuty. V některých zemích je zaveden systém postgraduální kvalifikace v geriatrické medicíně také proto, aby se vyhovělo potřebám praktických lékařů, pro něž právě senioři představují jednu z významných skupin pacientů.

Jak Evropská komise, tak Evropská rada prokazují narůstající zájem o strategičtější přístup ke zdravotní péči o starší lidi. Jejich společný dokument z roku 2003 podporuje národní strategie budoucí zdravotní péče o stárnoucí populaci. V roce 2004 Komise vydala zprávu (COM 304 final, April 2004), která definuje společný rámec podpory členských zemí reformě a rozvoji zdravotní péče a péče dlouhodobé s využitím otevřené metody koordinace (open method of co-ordination). Některé prvky tohoto systému podporují rozvoj geriatrické medicíny.

Významný vývoj nastal jak v jednotlivých členských státech, tak i na evropské úrovni. UEMS vytvořila pro Evropskou unii minimální standardy vzdělávání v geriatrické medicíně, definující celé spektrum potřebných znalostí a poznatků. EUGMS připravila akademický program pro další postgraduální výchovu geriatrů v Evropě, zatímco účast geriatrů v klinické sekci Mezinárodní gerontologické asociace představuje multidisciplinární fórum pro celé spektrum profesionálů pracujících jak ve zdravotnických, tak v sociálních službách.

Geriatři také spolupracovali s gerontology na vývoji studijního programu EU Master's in Gerontology in Public Health (Evropský magistr v gerontologii v rámci veřejného zdravotnictví).
Nicméně ještě mnohé zbývá učinit. Geriatrická medicína není dosud zastoupena ve třech zemích Evropy, mnoho lékařských fakult nemá akademická oddělení geriatrické medicíny, a je tedy pravděpodobné, že zatím většina studentů medicíny v Evropské unii nezíská v rámci studia vůbec zkušenost s geriatrickou medicínou v průběhu své profesní přípravy. Z toho vyplývají následující doporučení:

- Evropská unie by měla uznat, že důležitou podmínkou zajištění adekvátní péče o staré pacienty je prosazení geriatrie jako důležité součásti zdravotní a sociální péče o starší občany.

- Součástí každé všeobecné nemocnice v EU by mělo být oddělení geriatrické medicíny se vzdělanými geriatry a geriatrickými týmy.

- Každá evropská lékařská fakulta by měla mít akademické oddělení geriatrické medicíny, jež by garantovalo pregraduální i postgraduální výchovu i výzkum.

- Výchova v geriatrické medicíně by měla být povinnou součástí pregraduální výuky studentů lékařských fakult stejně tak jako podstatné většiny lékařských specializací pro primární i sekundární péči, tedy těch lékařů, kteří se setkávají se staršími lidmi v každodenní praxi.


---

Evropská společnost geriatrické medicíny byla založena jménem 10 tisíc specialistů v geriatrické medicíně v Evropské unii s cílem prosazovat nejlepší praxi ve zdravotní péči o starší lidi. Její poslání je následující:

- rozvinout geriatrickou medicínu v členských zemích Evropské unie jako samostatnou specializaci zabývající se staršími lidmi s onemocněními souvisejícími s věkem;

- prosazovat, aby tyto služby byly dostupné všem občanům Evropské unie;

- prosazovat vzdělání a kontinuální profesní rozvoj, a to zejména prostřednictvím každoročních vědeckých setkání;
ve spolupráci se Sekcí geriatrické medicíny EUMS prosazovat geriatrickou medicínu v rámci Evropské komise a Parlamentu;

- prosazovat doporuční založená na důkazech, a to pro preventivní a léčebné strategie v EU;

- spolupracovat s ostatními evropskými společnostmi prosazujícími tuto specializaci v Evropě, například se Sekcí geriatrické medicíny EUMS, klinickou sekcí IAGG a Evropskou akademií pro medicínu a stárnutí.

Zdroj: Medical Tribune