Everolimus prodlužuje přežití pacientů s neuroendokrinními nádory
Přední lékařský časopis Lancet zveřejnil výsledky mezinárodní, randomizované, dvojitě slepé a placebem kontrolované třetí fáze klinických zkoušek kombinované terapie, při níž byl pacientům s karcinoidem podáván everolimus a oktreotid LAR. Lze je označit za povzbudivé.
Everolimus se běžně využívá jako imunosupresivum u pacientů po transplantacích pro potlačení rejekce transplantátu. Je to esterový analog rapamycinu a působí jako inhibitor proteinkinázy mTOR, která se podílí na přenosu proliferačních stimulů a urychluje přechod buněk z G1‑fáze buněčného cyklu do S‑fáze.
Nadměrná aktivita proteinkinázy mTOR je typická pro celou řada neuroenodkrinních tumorů, a proto začaly před časem rozsáhlé testy inhibitorů mTOR s ohledem na možnosti jejich využití pro léčbu karcinoidů. Everolimus se ukázal jako účinný jak při studiích in vitro na tkáňových kulturách buněk z neuroendokrinních tumorů, tak i při klinických zkouškách druhé fáze, provedených na MD Anderson Cancer Center při University of Texas v Houstonu. Everolimus tlumí v nádorech dělení buněk a růst cév. Lék se už osvědčil při klinických zkouškách léčby neuroendokrinního tumoru pankreatu. Americký Úřad pro potraviny a léčiva proto povolil everolimus pro léčbu tohoto vzácného typu nádoru.
Oktreotid LAR je analog somatostatinu. Z dřívějších studií je o něm známo, že má protitumorové účinky a prodlužuje život pacientům s neuroendokrinními tumory. Zároveň potlačuje symptomy vyvolané hormony uvolňovanými z neuroendokrinních tumorů.
Do studie označené jako RADIANT‑2 bylo zahrnuto celkem 429 pacientů s neuroendokrinním tumorem, který byl buď neresekovatelný, nebo u něj došlo k metastázám. Pacienti dostávali everolimus v denní dávce 10 mg a oktreotid LAR intramuskulárně v dávce 30 mg každých 28 dní. Léčba pokračovala až do okamžiku, kdy byla zjištěna progrese nádoru nebo kdy pokračování léčby bránily její nežádoucí vedlejší účinky. Léčba byla z těchto důvodů ukončena u 357 pacientů.
Délka přežití bez progrese karcinoidu byla u kombinované léčby 16,4 měsíce. Při léčbě oktreotidem LAR s placebem byla délka přežití bez progrese neuroendokrinního tumoru 11,3 měsíce. Kombinovanou léčbu provázely častější nežádoucí vedlejší účinky. K nejčastějším komplikacím patřily stomatitidy, jimiž trpělo po kombinované léčbě 62 % pacientů ve srovnání se 14 % u pacientů léčených oktreotidem LAR s placebem. Dále byl oproti skupině léčené oktreotidem LAR s placebem u pacientů podrobených kombinované léčbě zvýšen výskyt vyrážek (12 % vs. 37 %), vyčerpání (23 % vs. 31 %) a průjmů (16 % vs. 27 %).
Karcinoidy patří k vzácným, avšak závažným tumorům, které se často šíří např. do jater. V USA počet pacientů s neuroendokrinním tumorem stoupl za posledních třicet let asi na pětinásobek. Dnes je četnost výskytu karcinoidu v USA 5,25 na 100 000 za rok. Polovina nemocných má metastázy a 65 % pacientů s pokročilým karcinoidem umírá do 5 let po diagnóze. Jak uvedl jeden z členů výzkumného týmu James Yao z MD Anderson Cancer Center, není na seznamu FDA k dispozici lék pro onkologickou kontrolu většiny neuroendokrinních tumorů. Léčba využívající everolimus v kombinaci s oktreotidem LAR je podle Yaa slibnou volbou pro léčbu onemocnění, u něhož se zatím lékařům nabízelo jen málo prostředků k účinnému zásahu.
Zdroj: Medical Tribune