ESGO přebírám ve fantastickém stavu

Evropská onkogynekologická společnost (ESGO) je příkladem živé organizace, která skutečně ovlivňuje životy nemocných, a to v mnoha směrech. Na příští dva roky bude jejím prezidentem prof. MUDr. David Cibula, CSc., z Gynekologicko‑porodnické kliniky 1. LF UK a VFN. „Je to určitě agenda, které se člověk musí věnovat každý den,“ říká v rozhovoru pro MT o této své nové roli.

| Na čem je nyní nutné se v evropské onkogynekologii domluvit, co je potřeba odpracovat?

Pokud jde o čistě medicínskou problematiku, velmi kontroverzní témata jsou prakticky u každého onkogynekologického onemocnění. V managementu karcinomu endometria je to nutnost lymfadenektomie u časných stadií, využití sentinelových uzlin, indikace adjuvantní radioterapie a chemoterapie u pacientek vysokého rizika. U karcinomu cervixu se nově diskutují možnosti provádění prosté hysterektomie u malých nádorů, využití neoadjuvantní chemoterapie u větších nádorů u žen, které plánují těhotenství. U lokálně pokročilého cervikálního karcinomu máme vedle sebe řadu možností terapie a v podstatě nejsou studie, kterými bychom se mohli při této volbě řídit. U ovariálního karcinomu například není dořešen optimální výběr pacientek pro neoadjuvantní chemoterapii. Do léčby tohoto nádoru vstupuje celá řada nových molekul.

| V jaké kondici je nyní ESGO?

Ve skvělé…

| Není to pro vás zdroj stresu – nemáte pocit, že to pak můžete jen pokazit? Je snazší zlepšit něco, co nefunguje…

Jak se se to vezme. Já jsem spokojený. ESGO je zdravé po všech stránkách. Náš kongres je v současnosti největší onkogynekologickou akcí na světě. Vydáváme prestižní časopis. Dobrá je i naše finanční situace. Z každé strany cítím zájem s ESGO spolupracovat. Zastřešujeme celou řadu velmi aktivních skupin. Například ENGOT se zabývá klinickými studiemi, ENYGO sdružuje mladé onkogynekology, ENGAGE zastupuje pacientské zájmy, je zde několik čistě vědeckých platforem. Jsme hodně vepředu ve vzdělávacích aktivitách, s jejich záběrem se může měřit jen málokterá jiná společnost. V tomto výčtu bych mohl pokračovat dlouho.

| Co vedení ESGO znamená pro váš time management? Odhaduji, že taková funkce může znamenat stovku mailů denně…

Stovku ne, desítky asi ano. Je to ale určitě agenda, které se člověk musí věnovat každý den. Velkou výhodou pro mě je, že už několik let je kancelář ESGO umístěna v Praze. To se mnou nijak nesouvisí, jde o náhodu. Kancelář má nyní už čtyři zaměstnance, kteří už mají spoustu zkušeností, mohu se na ně s čímkoli obrátit.

| Jak si stojí česká onkogynekologie v mezinárodním srovnání?

Až překvapivě dobře. Máme dvě velmi aktivní centra, obě v Praze. Ale i další centra začínají produkovat kvalitní výsledky, které obstojí v mezinárodní konkurenci. To vidíme i tady na kongresu, kolik českých prezentací tu je. Z celorepublikového pohledu je podstatné, že se nám podařilo péči soustředit do sedmnácti center. To je sice stále více, než by byl optimální stav, ale je to úspěch.

| Kolik center by tedy podle vás mělo v České republice být?

Na to se mi samozřejmě těžko odpovídá, ale kdybychom se podívali, jak je péče organizovaná v některých státech s velmi vysokou úrovní péče i vědecké aktivity, tak asi dvě nebo tři. To je asi v našich podmínkách nedosažitelné, přesto má smysl centralizaci prohlubovat. Stačí se podívat, jaký je vývoj incidence onkogynekologických onemocnění a jaký je vývoj léčebných modalit. Je jasné, že počet radikálních operací se bude v budoucnosti snižovat. Pokud se to nepodaří, budeme mít sedmnáct malých center. Onkologie je široká a její záběr se bude dále rozšiřovat. Genetika, psychoonkologie, specializované chirurgické výkony, nároky na špičkovou diagnostiku. Jen od určitého objemu péče se týmy mohou dostatečně specializovat. Když je v centru sto nových pacientek ročně, neuživíte jednoho onkopsychologa, nemůžete mít člověka, který se dostatečně věnuje paliativní péči, který se zaměří na fertilitu zachovávající výkony, na výjimečné výkony u lokálně recidivujících pacientek, na problematiku raritních nádorů.

| Kde je šance, že se data z českých pracovišť prosadí v tvrdé konkurenci?

Tradičně se věnujeme karcinomu děložního hrdla. V této oblasti jak pracoviště u Apolináře, tak klinika v Motole nebo v Ostravě mají skutečně pilotní data a naše výsledky jsou široce citovány především v oblasti chirurgické léčby. Stále ale narážíme na to, že nám chybí infrastruktura pro klinické studie. Podpora nemocnic je v tomto směru malá, otevření studií trvá zoufale dlouho. Etické komise jsou zvyklé na několik stupňů připomínek u studií, které předtím schválily desítky etických komisí na pracovištích po celém světě. Vyjednat smlouvu nebo vyjednat rozpočet vyžaduje neúměrné množství času. Opakovaně se nám stalo, že jsme otevírali studii rok a v okamžiku, kdy se nám podařilo překonat všechny překážky, skončil nábor. Je to zbytečná investice energie pro všechny strany. Významně to snižuje konkurenceschopnost českých pracovišť. Čas je u klinických studií klíčový faktor. Přitom pro provádění studií je vždy nejtěžší otevření studie a zařazení prvních pacientů, zařazení pěti nebo devíti už není takový rozdíl. Pro organizaci v centrech je klíčové mít studijní koordinátory. Ti přitom nemusejí pro nemocnici znamenat mzdové náklady navíc, mohou být placeni z komerčních studií. Dokud dělají veškerou práci spojenou se studiemi lékaři po večerech, neúměrně to oddělení zatěžuje a pracoviště je velmi rychle vysycené v tom, kolik studií může dělat. Studie mají čím dál vyšší kvalitu kontroly, co prošlo před pěti lety, dnes neprojde. Centra, která nemají studijního koordinátora, do budoucna nemohou počítat s tím, že budou úspěšná na poli klinických hodnocení. Měli bychom si uvědomit, co nám studie přinášejí. Z komerčních studií mají zdravotnická zařízení peníze, ale i zdarma ne nevýznamnou část péče. Pro pacienty to mnohdy znamená naději tam, kde už jsme všechny dostupné možnosti péče vyčerpali. Pro univerzitní pracoviště by měly být významné i výsledky a publikace z těchto studií. A ještě jeden významný aspekt. Máme dobrou evidenci o tom, že na pracovištích, kde probíhá klinické hodnocení a běží protokoly studií, je dosahováno lepších výsledků. Je to logické, studie vytvářejí tlak na kvalitu a standardizaci péče.

| Co by bylo možné udělat pro situaci u nás?

Nevím, jaká je situace v ostatních oblastech onkologie. V onkogynekologii je téměř v celé Evropě spolupráce velmi dobře koordinována regionálními kolaborativními skupinami. Tyto skupiny jsou sdružené pod organizaci ENGOT, která je součástí ESGO. Všechny velké studie v onkogynekologii v posledních letech běží v Evropě pod touto strukturou. Samostatná centra v této konkurenci nemohou být úspěšná. Jako člen ENGOT a prezident ESGO mohu zapojení našeho regionu podpořit. Proto jsme před rokem založili CEEGOG, kolaborativní skupinu pro provádění studií v České republice, na Slovensku a v Polsku. Příliš jsme se ale dopředu nepohnuli. Nedaří se mi zlepšit spolupráci v regionu z mnoha důvodů. Naše konkurenceschopnost není dobrá. Pokud nedokážeme CEEGOG udržet, budou nám v budoucnosti nabízena jen ta hodnocení, o která systém kolaborativních skupin vlastně nemá zájem. Aby se to změnilo, museli by lépe spolupracovat onkogynekologove a kliničtí onkologové, musela by se zlepšit komunikace, musela by se zrychlit příprava studií v nemocnicích, vyjednávání smluv, rozpočtů, schvalování etických komisí. Zájem by všichni partneři mohli a měli mít společný.

Zdroj: