ESC 2010 a chronická plicní hypertenze
Ke klíčovým tématům v problematice chronické plicní hypertenze patří v současné době studium epidemiologie a prognózy, problematika časné diagnózy a zlepšení současných terapeutických možností. Zásadní zdroj informací o epidemiologii a prognóze představují registry.
Nově jsou k dispozici data z amerického registru REVEAL (2 525 nemocných s plicní arteriální hypertenzí). Analýza dlouhodobého sledování zařazené populace umožnila vytvořit model stratifikace rizika nemocných na základě funkčních, hemodynamických a biochemických parametrů. Z analýzy přežívání nemocných ve Francouzském národním registru plyne nadále velmi neuspokojivá prognóza pacientů s plicní arteriální hypertenzí (tříleté přežití 67 %), jednoznačně horší u mužů, ve věku nad 50 let, u nemocných s nižším srdečním výdejem a s kratší vzdáleností dosaženou při testu šestiminutovou chůzí.
Aktuálně vzniká registr plicních hypertenzí u dětí (zařazeno je 450 jedinců, převažují plicní arteriální hypertenze a plicní hypertenze u respiračních onemocnění). Výsledky nejsou k dispozici. Letos byly publikovány první výsledky z evropského registru nemocných s chronickou tromboembolickou plicní hypertenzí (679 nově diagnostikovaných pacientů bylo zařazeno během dvou let, 70 % mělo anamnézu plicní embolie, 56 % bylo indikováno k endartektomii plicnice, jejíž mortalita je ve zkušených centrech nízká).
Prakticky ze všech dostupných registrů plyne, že plicní hypertenze je stanovována pozdě. Většina nemocných je diagnostikována v klinickém stadiu NYHA III a IV. Parciálním vysvětlením tohoto stavu může být výsledek dotazníkové akce provedené mezi 191 lékaři z devíti evropských zemí (kardiologové, pneumologové, internisté), z nichž 60 se deklarovalo jako experti na problematiku plicní hypertenze. Celkem 33 otázek ze 14 témat se týkalo znalosti Evropských doporučení pro diagnostiku a léčbu plicní hypertenze publikovaných v roce 2009. Správných odpovědí na otázky z problematiky léčby bylo 75 až 80 %, ale správných odpovědí z problematiky diagnostiky bylo pouze 33 až 64 procent.
Na kongresu ESC bylo rovněž prezentováno několik prací z oblasti farmakoterapie plicní arteriální hypertenze. Studie II. fáze s vasoaktivním intestinálním peptidem podávaným inhalačně 4x denně je negativní z hlediska ovlivnění hemodynamických, funkčních a biochemických parametrů.
Čínská multicentrická, randomizovaná studie s vardenafilem (5 mg 2x denně) prokázala zlepšení hemodynamiky, šestiminutové chůze a prodloužení doby do klinického zhoršení u nemocných léčených vardenafilem ve srovnání s placebovou skupinou. Selexipag (perorální agonista IP receptoru pro prostacyklin) prokázal ve studii II. fáze zlepšení hemodynamiky a funkčních parametrů a na základě těchto výsledků byla koncipována rozsáhlá klinická studie III. fáze.
Pokroky v léčbě chronické plicní hypertenze jsou znát na každém výročním kongresu ESC. Přesto mortalita nemocných zůstává často neakceptovatelně vysoká. Jedním z vysvětlení může být dokumentované nedostatečné povědomí o diagnostice mezi lékařskou veřejností i při překvapivě vysoké znalosti terapeutických možností. Časná a správná diagnóza tak zůstává zřejmě největší výzvou celé problematiky.
Zdroj: Medical Tribune