Ergoterapie – nedoceněná specializace ve zdravotnictví

Ve skandinávských zemích je jich hodně a lidé si jich váží. U nás to jsou takové podivné bytosti, které se pohybují ve zdravotnických a sociálních zařízeních a málokdo ví, k čemu jsou vlastně užiteční. Nejde o trolly, jedná se o ergoterapeuty. Skupinu velmi špatně hodnocených zdravotníků s dosud ne zcela vyjasněným postavením a pracovním zařazením. Tedy u nás, ve vyspělém světě nikoli.

Když někdo prodělá těžkou autohavárii s následkem amputace předloktí pravé ruky, tak víme, že nejprve jej odveze rychlá záchranná služba a potom si jej do péče vezmou traumatologové. Po zahojení ran jej rozpohybují fyzioterapeuti. Ale onen postižený si už nikdy pořádně neukrojí doma chleba. Někdo ho musí naučit, jak to může udělat tak, aby nebyl závislý na jiné osobě.

Někdo mu musí ukázat, že existuje speciální krájecí prkénko a speciální nůž. Někdo by se měl u něj doma podívat, jak vypadá jeho byt, a pomoci mu ho uzpůsobit tak, aby byl co nejméně omezen ve své samostatnosti. Od toho jsou ergoterapeuti. Zdravotničtí specialisté, kteří se starají, aby lidé s postižením, které nejde definitivně vyléčit, byli co nejméně závislí na jiných osobách. To je dobře jak pro postižené, tak i pro společnost. Vzhledem k množství lidí postižených omezením samostatnosti by se dalo čekat, že ergoterapeuti budou početnou a uznávanou profesní skupinou. V českém zdravotnictví nikoli. Je jich hrstka.

Podle aktuálních údajů z České asociace ergoterapeutů je jenom 131 zařízení, kde je zaměstnán ergoterapeut, bez rozlišení, zda jde o zdravotnické zařízení, či o zařízení sociální. Přitom ergoterapeuti v pobytových zařízeních sociální péče jsou trochu problematickou skupinou.

Ergoterapeut je jasně definován jako zdravotnický pracovník a jeho úkolem je starat se o návrat soběstačnosti postižených pacientů. V pobytových zařízeních však často pracuje jako sociální pracovník, který provádí arteterapii. Mezi arteterapií a ergoterapií je ovšem rozdíl. Ovšem mnozí o něm nevědí. Pečení buchet a vystřihování z papíru není náplní oboru ergoterapie, pokud se nejedná o procvičování ruky kvůli soběstačnosti. Jinak je to jen volnočasová zábava a na tu je školeného ergoterapeuta škoda.

Praktičtí lékaři velmi často vyplňují dotazníky ohledně soběstačnosti pacientů. Nikdo je toto hodnocení nikdy neučil. Jsou to vlastně odborní laici. Přitom ergoterapeuti se přímo učí, jak posuzovat práceschopnost pacientů. Jsou v tomto oboru jediní specialisté. Oni jediní by měli posuzovat omezení práceschopnosti. Oni jediní jsou na to odborně připraveni. Ale společnost využívá jejich odbornosti zcela minimálně.

Donedávna se v ergoterapii v České republice dokonce nedal ani získat titul Mgr. Až v nedávné době se tento stav napravil. Zastávám názor, že v pohledu na ergoterapii je naše zdravotnictví nesmírně zaostalé. Zlepší se to někdy v dohledné době?

Zdroj: