Erektilní dysfunkce v ordinaci praktického lékaře

S ojedinělými problémy s erekcí se v průběhu svého života setkává téměř každý muž. Jestliže však dochází k opakovanému a dlouhodobému selhávání, měl by vyhledat odbornou pomoc. Příčiny problémů se ztopořením u mladších mužů bývají převážně psychogenního původu. Zásadní roli zde hraje úzkost, nezkušenost, přílišná motivace a zaměření na výkon. Muži středního a staršího věku selhávají častěji z důvodů, jejichž příčiny nacházíme spíše v tělesných onemocněních (především kardiovaskulárních, ale pozorujeme je i u diabetu, obezity atd.).

Selhání psychogenní nebo z organických příčin

Pro rozlišení psychogenních a organických problémů je možné použít jednoduché kritérium masturbačních a ranních erekcí. Pokud jsou bezproblémové a muž selhává pouze v situacích partnerského sexu, jeho problémy jsou jistě psychického původu. U organicky podmíněných poruch však může být erektilní selhání velmi citlivým indikátorem vážnějšího onemocnění. Právě tento fakt by měl vést muže k vyhledání odborné pomoci a lékaři by ho neměli podceňovat.

Při hodnocení hraje roli funkčnost partnerského vztahu

Pro stanovení adekvátní terapie je nezbytná důkladná sexuální anamnéza a tělesné vyšetření. Praktický lékař může pacienta doporučit ke specialistovi – sexuologovi či urologovi, nebo k vyšetření na specializovaných odborných pracovištích. Na počátku diagnostického procesu bývá vhodné považovat každou poruchu erekce za funkční záležitost. Stupeň poruchy lze zhodnotit teprve v podmínkách fungujícího partnerského vztahu a při pravidelných pohlavních stycích. Také proces párové sexoterapie (tzv. sexuálního nácviku) poskytuje kromě terapeutického potenciálu významný zdroj diagnostických informací.

Erekce je fyziologický proces, který je založen na přílivu krve do topořivých těles penisu při sexuálním vzrušení. Po orgasmu (pocitovém vyvrcholení) a ejakulaci (vypuzení semene) tato krev odtéká a penis ochabuje. Je nutné počítat s tím, že s přibývajícím věkem se snižuje tuhost penisu při erekci, frekvence spontánních erekcí, intenzita orgasmu a množství ejakulátu. U většiny lidí však zůstává jistá míra sexuální potřeby i schopnosti zachována až do smrti.

Přeceňování erekce

Význam samotné erekce bývá často přeceňován. Moderní metody umělého oplodnění bez jakékoli potřeby penisu a jeho erekce snižují z reprodukčního hlediska význam soulože. Pro uspokojení většiny žen též penis v pochvě nehraje podstatnější roli. Výzkumy svědčí o tom, že pouze asi jedna desetina žen je vzrušivá především vaginálně a potřebuje tedy soulož k dosažení orgasmu. Zbytek žen muž uspokojí spíše drážděním klitorisu. Erektilní selhání má však v každém případě velmi destruktivní vliv na mužské sebevědomí. Jsou muži, kteří po jednorázovém náhodném selhání zpanikaří a ke každému dalšímu milování přistupují s úzkostí a nejistotou. Důsledkem selhání pak bývá skutečnost, že místo toho, aby spontánně prožívali milování s partnerkou, zaujímají při dalších stycích roli pozorovatele, který pouze úzkostně sleduje, zda jeho erekce je už dostačující k pokusu o vniknutí do pochvy. Tato situace vede k tomu, že muž opět selhává a tím se bludný kruh uzavírá.

Právě tento druh erektilní dysfunkce je v případě spolupracující partnerky velmi dobře ovlivnitelný sexuálním nácvikem, který u nás rozpracoval kroměřížský psycholog prof. Kratochvíl. Při něm se dle instrukcí sexoterapeuta partneři zaměřují nejdříve především na vzájemné nekoitální dráždění a posléze i na pocity při souloži.

Podstatný je empatický přístup

V ordinaci praktického lékaře je podmínkou k účinné pomoci pacientům přicházejícím s poruchami erekce také vhodně volená komunikace mezi lékařem a pacientem. Klidný, empatický přístup zbavující pacienta napětí, obav a strachu navozuje atmosféru spolupráce, tolik nutnou k řešení problematiky zasahující do intimní oblasti pacienta. Informativní rozhovor pak vede pacienta k diagnostické i terapeutické compliance. V této oblasti však mají praktičtí i odborní lékaři často ještě velké rezervy. Podle už zmíněného výzkumu totiž pouze 19 % pacientů urologických, diabetologických a kardiologických ambulancí (a to přesto, že více než polovina z nich uvedla závažné poruchy erekce) mluvila o svých potížích s lékařem. Ještě více zneklidňující je však zjištění, že i u těchto 19 % pacientů byl iniciátorem rozhovoru o erektilní dysfunkci lékař pouze v jedné pětině případů.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 10/2007, strana A15

Zdroj: