Erektilní dysfunkce a cévní choroby
Podle panelu odborníků pro přípravu konsensu o impotenci ustanoveného Národními ústavy zdraví v roce 1992 je erektilní dysfunkce definována jako »neschopnost muže dosáhnout nebo udržet erekci dostatečnou pro uskutečnění pohlavního styku«. Erektilní dysfunkce (dříve označovaná jako impotence) není novým problémem. Nejčasnější zmínky o impotenci se datují do 8. století před naším letopočtem v Indii a několik zmínek najdeme také v Bibli. V průběhu věků byla příčina erektilní dysfunkce přičítána kletbám a kouzlům, čarodějnicím, sexuální úzkosti v dětství, uhranutí, nebo také nedostatečně sebekontrole a nesprávným sexuálním návykům. Od začátku 19. století se pozornost přesunula od nadpřirozených sil k vědeckému poznání fyziologických mechanismů (viz rámeček). Erektilní dysfunkce je sama o sobě zdravotním problémem, který může významným způsobem stresovat jak pacienty, tak jejich partnerky. Kromě toho porucha může být prvním projevem jiné, dosud skryté choroby. Hlavním cílem tohoto článku je předložit důkazy o těsné spojitosti mezi erektilní dysfunkcí a cévními chorobami. Epidemiologické faktory
Jednou z nejvíce uznávaných a nejčastěji citovaných epidemiologických studií erektilní dysfunkce je Massachusetts Male Aging Study, což je velká studie, která sleduje prevalenci sexuální dysfunkce v komunitě. Studie prokázala, že 52 % z 1 290 mužů ve věku 40 až 70 let má určitý stupeň dysfunkce a téměř 10 % mělo erektilní funkci zcela vyhaslou. Tato studie také prokázala významnou spojitost mezi ischemickou chorobou srdeční, diabetem a erektilní dysfunkcí. Johannes a spol. použili stejnou databázi pacientů a rozeslali kontrolní dotazníky účastníkům studie, aby zhodnotili četnost výskytu erektilní dysfunkce v odstupu průměrně 8,8 roku. Celková incidence byla 26 případů na 1 000 pacientů a let, četnost výskytu se zvyšovala s věkem a s přítomností takových faktorů, jako je nižší stupeň vzdělání, diabetes mellitus, ischemická choroba srdeční a hypertenze. Klasifikace dysfunkce
Erektilní dysfunkci lze rozdělit na psychogenní, organickou (tzn. neurogenní, hormonální, cévní, kavernózní nebo polékovou) a smíšenou (psychogenní a organickou) (tab. 1). Téměř 80 % případů erektilní dysfunkce má organický podklad1 a onemocnění cév se považuje za nejčastější příčinu. Hlavním nástrojem diferenciální diagnostiky různých typů erektilní dysfunkce je podrobná sexuální anamnéza.
...
Komentář
Autor: Doc. MUDr. Václav Chaloupka, CSc.
Erektilní dysfunkce (ED) vzniká nejčastěji na cévním podkladě, a proto je její vztah s ischemickou chorobou srdeční (ICHS) velmi těsný. Výskyt obou onemocnění stoupá s věkem a mají společné rizikové faktory. Vedle kouření, cukrovky, hypertenze a lipidové poruchy mají na erektilní funkci negativní vliv i obezita a fyzická inaktivita. V důsledku jejich působení dochází k cévnímu poškození s následným rozvojem obou onemocnění. U nemocných s ICHS je proto výskyt erektilní dysfunkce častější než v celkové populaci. Navíc, léčba ICHS může někdy projevy erektilní dysfunkce zhoršovat. Dr. Kolodny v přehledovém článku o vztahu erektilní dysfunkce a cévních onemocnění cituje známou práci Massachusetts Male Aging Study, ve které byl výskyt erektilní dysfunkce různého stupně u mužů ve věkové skupině 40–70 let 52 %, přičemž výskyt úplné ED byl 10 %. Závislost na věku je výrazná. Kompletní erektilní dysfunkce u čtyřicetiletých mužů byla 5 %, zatímco u sedmdesátiletých 15%. V této studii byl výskyt kompletní erektilní dysfunkce u nemocných s prokázanou ICHS 39 %. Předpokládá se, že erektilní dysfunkcí celosvětově trpí více než 150 milionů mužů a v roce 2025 jejich počet přesáhne 300 milionů. I přes vysokou prevalenci ED pouze malé procento (kolem 10 %) mužů vyhledá odbornou pomoc a léčí se. Proč tomu tak je? Většina nemocných se ostýchá tento problém otevřít a komunikace lékaře s nemocným na toto téma je v našich ordinacích zatím spíše výjimkou. Dotaz na sexuální aktivitu by měl být součástí anamnézy nejen u sexuologů nebo urologů-andrologů, ale především u všeobecných lékařů, ale také u internistů, diabetologů a kardiologů. V roce 2001 dr. G. Jackson na konferenci v Paříži ve své přednášce na téma »Erektilní dysfunkce = endoteliální dysfunkce« s trochou nadsázky prohlásil, že erektilní dysfunkce je vlastně kardiovaskulární onemocnění. Již se opakovaně prokázalo, že erektilní dysfunkce může být prvním příznakem latentní ICHS a že asymptomatiční nemocní s ED mají ve vysokém procentu více koronárních rizikových faktorů nebo dokonce významné postižení koronárních tepen.Až 15 % zdánlivě zdravých mužů s erektilní dysfunkcí trpí skrytou poruchou glukózové tolerance. Erektilní dysfunkci může způsobit nebo zhoršit farmakoterapie různých onemocnění. Z kardiologických nemocných jsou to často hypertonici, u nichž základní onemocnění vede k erektilní dysfunkci a léčba může příznaky ještě zhoršit. O souvislostech tedy víme. Nezbývá než najít takové strategie, které povedou k tomu, že procento léčených nemocných se rapidně zvýší. To je ovšem až druhý krok.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 1/2004, strana 48
Zdroj: