E‑preskripce: žalostně málo za žalostně moc peněz
„Systém elektronického úložiště receptů nyní umožní jedině převod receptu z jeho papírové do elektronické podoby s tím, že pacient dostává kód e‑receptu vytištěný opět na papíru. To je žalostně málo za neuvěřitelně vysokou cenu,“ říká prezident lékárnické komory PharmDr. Lubomír Chudoba.
Jsem přesvědčen, že je nutné souběžně řešit tři témata související s eHealth – elektronickou preskripci, sdílení dat a padělky léčiv na třech úrovních – poskytovatelé, pojišťovny a pacienti. Budou‑li jednotlivé části systému připravovány izolovaně, můžeme očekávat mnohem vyšší finanční zátěž včetně vzájemné těžko odhadnutelné kompatibility nejen v rámci SÚKL, případně zdravotních pojišťoven, ale především u samotných poskytovatelů, lékárny nevyjímaje. V současnosti komora bohužel nemá žádné aktuální informace o představách SÚKL k e‑preskripci. Mnoho otázek je tak pro nás stále otevřených a především nevyřešených. Není jasné, zda a jak se má dále rozvíjet Centrální úložiště, jestli bude mít opravdu nadstavbové funkce (vyhodnocování duplicit, interakcí atd.), jak sliboval předchozí ředitel SÚKL, nebo zůstane u systému pouze sbírajícího data bez jasného účelu pro pacienty a zdravotníky? Nevím, jakými prostředky a na základě jakých smluvních vztahů s lékárnami by měly být například šifrovány přenášené informace mezi lékárnou a CÚ? Mají to být opět routery „zdarma a bez smlouvy“, bez jasné odpovědnosti za případně způsobené škody? A jak by měla nakonec probíhat identifikace lékárníků?
Na jednáních pracovní komise na MZ byly v loňském roce postupně zmiňovány tři možnosti – elektronický podpis, datová schránka a Registr zdravotnických pracovníků. Jediné funkční, ale drahé, je k dnešnímu dni jen pořízení a následná implementace elektronického podpisu do softwaru lékárny.
Systém SÚKL nyní umožní jedině převod receptu z jeho papírové do elektronické podoby s tím, že pacient dostává kód e‑receptu vytištěný opět na papíru. To je žalostně málo za neuvěřitelně vysokou cenu. V minulých letech zaplatila každá lékárna ohromné finanční prostředky za aktualizace svých výpočetních systémů a za jejich napojení na portály zdravotních pojišťoven. Díky tomu jsme již dnes téměř eliminovali falzifikáty lékařských receptů a zcela bráníme vstupu padělků léčiv do lékáren. Nechceme proto sekundovat chaotickému postupu SÚKL z minulých let. Pokud ale SÚKL výše jeho mimorozpočtových zdrojů umožňuje „experimentovat“, mohli bychom říci, že je to jeho věc. To by skutečně byla, pokud by zmíněné mimorozpočtové prostředky nepocházely z ne zrovna malých poplatků lékáren, výrobců, distributorů a dalších. Rádi bychom se proto dozvěděli zadání, náklady, očekávaný a skutečný výsledek experimentu, jinými slovy kam a za jakým účelem zmíněné prostředky plynou.
Sdílení dat? Zatím roztříštěné a nekompatibilní
Druhým tématem je záměr MZ na sdílení zdravotnických dat formou lokálních úložišť. S myšlenkou přístupnosti vybraných dat, v našem případě aktuálního lékového profilu pacienta, souhlasím. Lékárníkům to umožní zkvalitnit poskytovanou lékárenskou péči. Ze dvou seminářů, které na MZ k tomuto tématu proběhly koncem loňského roku, mám ale velmi rozporuplné pocity.
Vybudování funkčního systému sdílení dat si vyžádá ohromné finanční prostředky, spoustu energie vynaložené na standardizaci zdravotnické dokumentace v elektronické podobě a těžko odhadnutelný časový rámec naplnění záměru. Příslibem je prý částečná úhrada formou EU projektů. Koho a v jaké výši se tato subvence dotkne, ale není jasné. Stejně jako to, proč mlčí zdravotní pojišťovny? Za jakým účelem ony investují do svých Karet života, Vitakaret a dalších obdobných produktů? Celý tento „systém“ je naprosto roztříštěný a vzájemně nekompatibilní.
Padělky v lékárnách? Nikoli, na vině je zásilkový obchod
Padělky léčiv jsou samostatnou kapitolou. Výrobcům originálních léčiv se podařilo přesvědčit bruselské úředníky, že evropské lékárny jsou prý plné falzifikátů léčiv. Objevil se však v minulých letech v českých lékárnách nějaký padělek léku na lékařský předpis? Jen na tuto skupinu léků se má totiž evropská směrnice vztahovat. Osobně nevím o žádném takovém padělku v našich lékárnách. Za všechno hovoří manipulativní nadpis prosincového sdělení ředitele AIFP „Zastavíme prodej padělaných léků v lékárnách“, když takový prodej nikdy nezačal. V českých lékárnách k výskytu padělků nedochází, tak není co zastavovat.
Problém je přeci úplně jinde, a to v zasilatelském způsobu dodávek léčiv „pacientům“ ze zahraničí, většinou navíc nelegálním. V těchto případech odhalila česká celní zpráva alarmujících více než 16 500 kusů padělaných léčiv. Jaká protiopatření jsou připravována k eliminaci tohoto jediného zdroje padělků v ČR? Nevím o žádných.
Co říci závěrem? Ani lékárny nejsou tak bohaté a ochotné se podrobit mnohdy velmi nevybíravému úřednímu nátlaku, aby si bez hlubší odborné diskuse, bez elementární analýzy nechaly legislativně ukládat povinnost se do dvou let stát soukolím něčeho, o čem nevíme ani to, jak by to mělo fungovat, s jakými náklady, s jakými výhodami pro pacienty, zdravotníky, pro systém veřejného zdravotního pojištění. Dokud nebudou tyto naprosté základy vyjasněny, připraveny v reálné podobě a nebude odzkoušen funkční systém, není možné očekávat ochotu lékáren k dalšímu vynakládání finančních prostředků bez odpovídajícího benefitu pro péči o naše pacienty.
Zdroj: Medical Tribune