Epilepsie a těhotenství: minimalizace rizika

Zhruba každá stá těhotná má epilepsii. Tato těhotenství jsou problematická pro pacientku i lékaře: jak zajistit rovnováhu mezi účinnou léčbou a rizikem malformací u plodů vystavených v děloze účinku antiepileptik? Většina žen s epilepsií má nekomplikované těhotenství a porodí zdravé dítě. Ale u některých mohou fyziologické změny v průběhu těhotenství komplikovat léčbu. Na druhé straně epilepsie i antiepileptika mohou ovlivnit výsledek těhotenství. Cílem tohoto sdělení je ukázat vliv těhotenství na epilepsii a vliv epilepsie a antiepileptik na stav dítěte i matky, a nastínit praktické postupy u takových pacientek. Ovlivnění epilepsie těhotenstvím U některých žen s epilepsií se v průběhu těhotenství mění frekvence záchvatů, ale nejvyšší riziko záchvatů s sebou nese porod.
Frekvence záchvatů v průběhu těhotenství zůstává stejná zhruba u poloviny (48–57%), zvyšuje se u čtvrtiny až třetiny a snižuje se u 9–22 % žen. Mnohé ze studií frekvence záchvatů jsou kritizovány pro nekonzistentní metodologii, nedostatek validních údajů a nepřesné hodnocení frekvence záchvatů. Často jsou data o stavu před těhotenstvím získávána retrospektivně a údaje o těhotenství prospektivně. Ovšem prospektivní studie vždy zjišťují vyšší frekvenci záchvatů. Nebyla zjištěna souvislost mezi rizikem častějšího výskytu záchvatů v těhotenství a typem či trváním epilepsie nebo frekvencí záchvatů v předchozím těhotenství. Je zvažováno několik mechanismů, jimiž těhotenství ovlivňuje frekvenci záchvatů. Jedna teorie se opírá o kolísání hormonálních hladin. V průběhu těhotenství se významně zvyšuje koncentrace cirkulujících estrogenů (zejména estriolu) a progesteronu, které mohou ovlivňovat frekvenci záchvatů přímým působením na hormonální receptory neuronů. Ve studiích na zvířatech estrogen zvyšuje a progesteron snižuje počet záchvatů. Tato zjištění podporují názor, že změny hormonálních hladin v těhotenství ovlivňují frekvenci záchvatů. Podporou této možnosti je i katameniální epilepsie (záchvaty se objevují v jisté fázi menstruačního cyklu), jejíž vznik je podmíněn změnou hladiny progesteronu a/nebo estrogenu, nebo změnou jejich poměru. Avšak opačné nálezy některých výzkumníků, že u některých žen se četnost záchvatů v těhotenství nezvyšuje, ukazují, že ne všechny epileptičky jsou citlivé na změny hormonálních hladin.
…

Komentář

Autor: MUDr. Tomáš Binder, CSc.

Incidence epilepsie v populaci se v současnosti pohybuje v rozmezí 0,6 až 1 %, a odhaduje se, že z toho 40 % tvoří ženy ve fertilním věku. V dnešní době většina žen s epilepsií může otěhotnět a porodit zdravé dítě, ale těhotenství pro ně představuje zvýšené riziko možných komplikací, které můžeme rozdělit do několika oblastí.
1. Zvýšená frekvence záchvatů
U jedné čtvrtiny až jedné třetiny těhotných s epilepsií dochází během těhotenství ke zvýšené frekvenci záchvatů. Tento vzestup pravděpodobně není závislý na typu ani délce trvání epilepsie. I když se všeobecně má za to, že počet záchvatů narůstá ke konci těhotenství, zhruba u jedné třetiny těhotných naopak zaznamenáváme zvýšený počet záchvatů v průběhu I. trimestru. Hospitalizaci z důvodu narůstající frekvence záchvatů vyžaduje asi kolem 15 % těhotných. Příčinu zvýšeného počtu záchvatů je možné hledat v narůstajícím objemu cirkulující plazmy a s tím související snížené plazmatické koncentraci antiepileptik. Tato koncentrace klesá i v případě, že terapeutické dávky antiepileptik v průběhu těhotenství zvyšujeme. Snížení plazmatické koncentrace antiepileptik neznamená automatické zvýšení frekvence záchvatů těhotné, ale u všech těhotných, u nichž ke zvýšení frekvence záchvatů došlo, byly plazmatické koncentrace antiepileptik na subterapeutické úrovni. Vinu nelze přičítat jen samotnému zvýšenému objemu cirkulující plazmy, ale hlavně poklesu vazebných proteinů, snížení koncentrace albuminu a zvýšené clearance antiepileptik, zvláště v průběhu III. trimestru.
2. Rizika záchvatů v průběhu Těhotenství
Záchvaty typu grand mal, tedy záchvaty generalizovaných tonicko-klonických křečí, zhoršují perinatální výsledky. Vedou k přechodné hypoxii a acidóze jak u matky, tak hlavně u plodu. Zvýšené je i riziko závažnějšího poranění. Někteří autoři upozorňují na možné riziko intrauterinní růstové retardace plodu a intraventrikulárního krvácení do CNS in utero, pokud se záchvaty opakují častěji. Intrauterinní odumření plodu je při jednotlivém záchvatu raritní, je popsáno několik desítek případů, kdy došlo k intrauterinnímu odumření plodu během status epilepticus.
…

Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 3/2004, strana 16

Zdroj: