Endovenózní laserová ablace malé safény
Varixy dolních končetin jsou velmi častým onemocněním, které postihuje 20–25 procent žen a 10–15 procent mužů v produktivním věku. Zhruba 30 procent varixů je způsobeno současnou insuficiencí v. saphena magna a v. saphena parva, asi 18 procent velkých viditelných varikozit vzniká pouze na podkladě insuficience v. saphena parva. Při vzniku recidivy je ovšem nedomykavost této žíly příčinou opakovaných varixů až v 88 procentech případů.
Chirurgická léčba varixů je zatížena poměrně vysokým procentem komplikací a rizikem recidiv (až 52 procent v období tří až pěti let). Za efektivní alternativu chirurgického strippingu tzv. malé safény lze považovat endovenózní laserovou ablaci. Jaké mají s uvedeným typem ošetření zkušenosti specialisté z Flebocentra – Centra žilní chirurgie v Hradci Králové?
Celkem bylo v období IV/2003–I/2016 na tomto pracovišti provedeno 373 endovenózních laserových ablací. Jednalo se o soubor 339 konsekutivních pacientů (z toho 257 žen), přičemž u 34 nemocných bylo přítomno bilaterální postižení. Všichni pacienti byli diagnostikováni na základě duplexního ultrasonografického vyšetření, refluxní čas byl větší než 0,5 sekundy a průměr ošetřované žíly se pohyboval od 4 do 25 mm. Vstup do žíly byl modifikován podle jednotlivých případů s preferencí nejnižšího bodu refluxu a laserová ablace začínala 1–2 cm distálně od safenopopliteální junkce. Výkon byl prováděn v tumescentní lokální anestezii, typicky v poloze na břiše, alternativně i v poloze na zádech s abdukovanou a zevně rotovanou dolní končetinou. Během sledovaného období byly využívány tři druhy generátorů o různých vlnových délkách (1320 nm, 980 nm a 1470 nm).
Ve všech případech se výkon podařilo technicky dokončit. Následné sledování probíhalo od jednoho do 144 měsíců, přičemž bylo dosaženo 94,2% úspěšnosti uzávěru malé safény. V jednom případě se vyskytla neovaskularizace a v 18 případech rekanalizace. V souvislosti s výkonem se u jednoho pacienta vyvinula žilní trombóza v oblasti bérce a u dalšího povrchová flebitida, plicní embolie ani infekce zaznamenány nebyly. V sedmi procentech případů se jako komplikace objevila parestezie v oblasti n. suralis, přičemž u většiny pacientů odezněla do dvou měsíců, ve výjimečných případech trvaly parestezie déle (8–12 měsíců). Prevencí této komplikace je dokonalé ultrazvukové zaměření a velmi dobrá tumescence.
Zdroj: