Endokrinologové celého světa rokovali v Praze

Kongres zahájili ve středu 22. září úvodním slovem rektor Univerzity Karlovy prof. Václav Hampl a prof. MUDr. Jan Lebl, CSc., přednosta Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol v Praze, jenž současně zastával funkci prezidenta kongresu a který mimo jiné připomněl významné životní jubileum čestného hosta kongresu, významného českého dětského endokrinologa doc. Aloise Kopeckého. Ten v červnu letošního roku oslavil neuvěřitelné 90. narozeniny. Narodil se o rok dříve, než byl objeven inzulin.

"Hlavním tématem kongresu bylo hledání vzájemného porozumění mezi klinickými lékaři a laboratorním výzkumem. Toto téma se zvláště uplatnilo v sérii symposií založených na třech příbězích dětských pacientů, které se staly základem objevu nového genu a nového mechanismu vzniku nemoci. Jednotlivá symposia této série se věnovala nadledvinkám, beta-buňce, vaječníkům a štítné žláze a promluvili v nich skutečně prominentní řečníci.

Závěrečnou plenární přednášku v sobotu 25. září proslovil prof. John Parks z Atlanty a předsedal jí prof. Ciril Krzisnik z Lublaně. Oba před několika lety spolupracovali na odhalení záhady tzv. malých lidí z ostrova Krk. Ve známém rekreačním středisku Baška a v přilehlých obcích Bašcianka Draga a Jurandvor žilo od druhé poloviny 19. století nejméně 24 osob s dospělou tělesnou výškou mezi 110 a 140 cm, kteří zůstali celý život sexuálně infantilní.

"Prof. Parks zjistil, že příčinou jejich růstové poruchy je defekt PROP1 genu, který narušuje diferenciaci jednotlivých buněčných linií hypofýzy a klinicky způsobuje kombinovaný deficit hypofyzárních hormonů," upozorňuje na hlavní zajímavosti z odborného programu prof. Lebl.

Studium DM 1. typu ve střední Evropě

Organizátoři kongresu však připravili pro delegáty i mnoho dalších odborných "lahůdek". Úvodním tématem plenárního zasedání byl diabetes 1. typu a autoimunitní onemocnění. MUDr. Ondřej Cinek, Ph.D., vedoucí Laboratoře molekulární genetiky Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol v Praze, ve svém excelentním projevu diskutoval, proč střední Evropa představuje zvláštní místo ke studiu epidemiologie diabetu 1. typu. Při vymezení pojmu "střední Evropa" použil MUDr. Cinek mimo jiné příměr Milana Kundery o specifickém geografickém prostoru mezi Německem a Ruskem. Ve všech zemích tohoto prostoru v posledních 20 letech výskyt dětského diabetu významně narostl.

Poměrně vysoká prevalence diabetu 1. typu v tomto regionu a schopnost identifikovat všechny případy diabetu typu 1 prostřednictvím duálních databází (síť EURODIAB) vedla k tomu, že bylo možné zaznamenat velmi přesné modely incidence a prevalence diabetu u dětí mladších 15 let. Zatímco v posledních desetiletích byla zaznamenána zvyšující se incidence u diabetu 1. typu, od roku 2006 se zdá být incidence stabilizovaná.

Mnozí komentátoři upozorňují, že nebyl dostatek času pro výrazné změny genofondu, a proto se zvyšuje vliv determinant životního prostředí. Nicméně v obecné populaci byl zjištěn výrazný nárůst rizikových genů pro diabetes 1. typu (HLA DQ2/8 - u 30 až 40 % pacientů s diabetem 1. typu oproti 0,5 % pacientů bez diabetu), jež by mohly být zčásti přispívajícím faktorem.

Dalšími rizikovými faktory jsou věk matky (5% zvýšení rizika diabetu na každých pět let věku matky) a porod císařským řezem (23% nárůst rizika diabetu pro dítě). Naopak expozice enterovirové infekci na začátku života snižuje riziko diabetu (jak dokázala srovnávací finsko-ruská studie). "Střední Evropa se zdá být velmi reprezentativní pro většinu západních zemí, a proto je užitečné studovat epidemiologii diabetu 1. typu právě v těchto přirozených laboratořích," poznamenal v závěru Ondřej Cinek.

Profesor dr. Olle Kämpe, PhD, z univerzity ve švédské Uppsale např. představil výsledky molekulární studie autoimunitního polyglandulárního syndromu 1. typu (PGS1). Omezený klinický fenotyp tohoto onemocnění se skládá z mukokutánní kandidózy, hypoparathyreosy a Addisonovy choroby. Pro stanovení diagnózy PGS1 musejí být přítomny alespoň dvě klinické jednotky ze tří uvedených. Více rozšířený fenotyp může zahrnovat i ovariální insuficienci, hepatitidu, diabetes 1. typu a malabsorpci.

Nedávno byla popsána také obliterující bronchiolitida, hypertenze a neuropsychické projevy. Mutace autoimunitního regulujícího genu (AIRE) na 21. chromosomu byla také spojována s PGS1. AIRE podporuje transkripci přibližně 1 500 autoantigenů, které podporují vlastní orgánovou toleranci. Při mutaci AIRE následuje autoimunitní onemocnění. V souvislosti s PGS1 mohou být konkrétní autoprotilátky použity k predikci klinického fenotypu (viz tabulku).

V hlavní roli IGF

Dr. Martin Holzenberger z Paříže představil roli mozkových IGF receptorů v procesu stárnutí. Uvedl, že stárnutí u vyšších organismů je plastičtější proces, který představuje výhodu přežití. Existují dobré důkazy, že stárnutí je kontrolováno somatotropní osou.

Kalorická restrikce snižuje IGF-I a inzulin a zároveň podporuje dlouhověkost. Takto snížená aktivita somatotropní osy, i když spojené s menší tělesnou výškou, zvyšuje životnost. Proč je stárnutí regulováno? Protože pravděpodobně hraje roli ve výhodě přežití.

Optimální generační obrat je závislý na prostředí, takže spojení mezi stárnutím a životním prostředím je třeba očekávat. Neuroendokrinní souvislost mezi těmito dvěma faktory umožňuje plasticitu procesu. Dr. David Ley z Lundu ve Švédsku předložil klinické údaje objasňující podíl IGF-I na vývoji mozku u předčasně narozených novorozenců a dalších problémech způsobených předčasným porodem.

Studie EPICURE u dětí narozených ve Velké Británii v roce 1990 studovala jejich rozumové schopnosti ve věku 6,5 let a prokázala lineární pokles kognice se snížením gestačního věku. U předčasně narozených dětí dochází k postižení šedé i bílé hmoty mozku v důsledku poškození linie oligodendrocytů. Tyto buňky jsou velmi zranitelné u nezralého mozku. Následné poškození způsobí poruchu myelinizace a neuronální ztrátu kvůli axonální degeneraci.

U předčasně narozených novorozenců je pozorován prudký pokles koncentrace IGF-I mezi narozením a 72. hodinou života. SGA děti mají nízké koncentrace IGF-I v obou hodnocených obdobích. Zvyšující se výživa nemá žádný modifikující vliv. Pokles koncentrace IGF-I u plodů jak během těhotenství, tak u předčasného porodu výrazně ovlivňuje koncentrace IGF.

Kromě toho nízké IGF-I u novorozenců narozených mezi 30. až 34. týdnem těhotenství je dobrým prediktorem závažné retinopatie z nezralosti. K dispozici je také korelace vývoje cév sítnice s přírůstkem tělesné hmotnosti a obvodem hlavy. Tyto účinky jsou trvalé a mohou být sledovány do 18 let života.

V děloze se koncentrace IGF-I a IGFBP-3 zvyšují asi od 30. gestačního týdne, ale tento efekt se nevyskytuje u předčasně narozených dětí stejného gestačního stáří. IGF-I koncentrace korelují s nálezy na 3D MRI a snížením objemu mozečku, šedé a bílé hmoty i celkového objemu mozku. Změny v příjmu bílkovin a kalorií nemají žádný vliv na tento proces v průběhu času.

David Ley je nyní zapojen do druhé fáze studie kombinované IGF-I a IGFBP-3 infuzní terapie během osmi týdnů předčasně narozených dětí k posouzení dopadu na stupeň retinopatie.

"Jak dr. Holzenberger již dříve uvedl, tyto rané zisky z IGF-I mohou v dlouhodobém dopadu představovat menší výhodu.
Budeme muset pečlivě sledovat výsledky této fascinující studie," zdůraznil na závěr svého sdělení dr. Ley.

Kuloáry kongresu žily nejen odbornými diskusemi

Na kongresu ESPE 2010 však jeho účastníci neoceňovali pouze skvěle připravený odborný program, případně možnost navštívit historické části české metropole.

Odváželi si domů také netradiční hudební zážitky. "Jednotlivé sály v Kongresovém centru Praha jsme totiž pojmenovali po významných hudebních skladatelích se vztahem k Praze a naší zemi.

O přestávkách jednání se v příslušných sálech hrály skladby Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, W. A. Mozarta a Gustava Mahlera, což jeden z kolegů komentoval slovy, že se nám podařilo nenásilně více než 3 000 lidí z celého světa naučit české hudební skladatele," prozrazuje prof. Lebl.

Účastníci ale především oceňovali bezchybnou organizaci kongresu a vyvážený odborný program. "Jedna účastnice z Pittsburghu konstatovala, že americké kongresy dětské endokrinologie mají z hlediska kvality programu i organizace co dohánět. I taková anekdotická konstatování potěší, protože lokální organizační výbor věnoval přípravě kongresu několik let soustředěného úsilí," uzavírá prof. Lebl.

____________________________________________________________________

Ocenění za rozvoj spolupráce a edukace

V rámci kongresu byla udělena dvě významná ocenění. Cenu Outstanding Clini‐
cian Award obdržel prof. Herwig Frisch z Vídně. Prof. Frisch se po roce 1989 zaslou‐
žil o navázání odborné spolupráce a osobních kontaktů mezi dětskými endokrino‐
logy z Vídně, Prahy, Bratislavy, Budapešti a Lublaně. Pořádal společné workshopy,
organizoval stipendijní pobyty a byl tvůrcem kolaborativních výzkumných studií
a publikací. Ocenění Andrea Prader Prize bylo uděleno prof. Zeevu Hochbergovi
z Haify v Izraeli. Byl iniciátorem vzdělávacích kursů a programů, které byly nejdříve
zaměřeny na středo‐ a východoevropské země, ale v poslední době se uskuteč‐
ňují zejména v Indii, Číně a v subsaharské Africe.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zdroj: Medical Tribune