Emoce kolem rosiglitazonu
Všichni máme tendenci vycházet ve svých rozhodnutích ze své vlastní zkušenosti. V době, kdy jsem vedl jednotku intenzivní metabolické péče, jsme každou chvíli přijali postaršího nemocného, který měl těžkou protrahovanou hypoglykémii.
Ta byla pravidelně důsledkem léčby glibenclamidem. Bohužel, ne každý pacient měl to štěstí a příhodu přežil bez následku. Tato moje zkušenost způsobila, že od té doby nemám tuto látku příliš v oblibě. Vím, že je účinná, vím, že při respektování kontraindikací a důsledné edukaci zase příliš velké riziko závažné hypoglykémie nehrozí, a zejména vím, že počet závažných hypoglykemických příhod v poměru k počtu léčených není neúměrně vysoký. Glibenclamid je jedním z nejužívanějších perorálních antidiabetik a patrně jím dlouhou dobu ještě zůstane.
Mnoho let se vede diskuse o bezpečnosti či nebezpečnosti sulfonylurey, zejména ve vztahu ke kardiovaskulárním příhodám. V poslední době se objevilo několik sdělení, a to jak na kongresech, tak i v písemné podobě, která poukazují na skutečnost, že kardiovaskulární morbidita a celková mortalita je při léčbě glibenclamidem statisticky významně vyšší (rozdíly jsou v několika procentech absolutního vyjádření) než při léčbě glimepiridem a gliklazidem. Pro vysvětlení existují i celkem dobré teorie založené na celé řadě odlišností v působení na úrovni receptorové. Je pravda, že studie, které přinesly zmíněné výsledky, nejsou prospektivní, kontrolované atd., ale je jich několik. Člověk by čekal, že se vzedme bouře emocí, diskusí a že se FDA začne vyjadřovat ke glibenclamidu, že snad dokonce bude stažen z trhu. Nic takového se, pokud vím, nestalo. Tak proč tolik emocí okolo metaanalýzy, která byla nedávno uveřejněna a která se týká rizika koronárních příhod u pacientů1 léčených rosiglitazonem?
.....
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 23/2007, strana A7
Zdroj: