Embryonální kmenové buňky z mrtvého embrya

Vědci z univerzity v Newcastle využívali pro experimenty tzv. nadpočetná embrya (surplus embryos) z oplození in vitro. Přitom se jim často dostávala do rukou i embrya horší kvality, která mají narušené buněčné dělení nebo propadají apoptóze, jež se projevuje tzv. fragmentací blastomer. Mnohým embryím se při kultivaci in vitro po dobu 24 až 48 hodin nerozdělila ani jedna blastomera. Taková embrya jsou de facto mrtvá. Většina blastomer je různou měrou fragmentována, deformována nebo mají vážně poškozenou dědičnou informaci. Výjimečně však může některá blastomera v mrtvém embryu ještě nějakou dobu přežívat. A právě na tyto „jiskérky života“ M. Stojkovič vsadil.

Vědci kultivovali mrtvá embrya zbavená zony pellucidy na živné vrstvě lidských fibroblastů a z jednoho zárodku se jim podařilo vypěstovat embryonální kmenové buňky. Celková úspěšnost postupu byla velice nízká – necelé jedno procento. Pokud ale vezmeme v potaz, že pro tyto účely se zřejmě nejvíce hodí embrya, která zastavila vývoj až ve stadiu moruly či blastocysty (tj. čtvrtý až šestý den po oplození), může být výsledná bilance výrazně příznivější. V experimentech bylo použito jen třináct embryí uhynulých v těchto pokročilejších stadiích.

Snaha z embryí vytěžit co nejvíce

„Drtivá většina buněk je v mrtvém embryu zničena. Přesto tam může zůstat několik málo buněk, které sice nedokážou zajistit další vývoj, ale jsou použitelné pro tvorbu embryonálních kmenových buněk,“ řekl v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature M. Stojkovič, který nyní působí ve Výzkumném centru prince Felipa ve španělské Valencii. Srbský biolog odmítá, že by jej k práci s mrtvými embryi motivovala snaha vypořádat se s výhradami, jež vznášejí proti tvorbě embryonálních kmenových buněk jejich odpůrci. „Chceme z darovaných embryí vytěžit co nejvíce,“ říká vědec.

„Jsem přesvědčený, že když vám někdo daruje lidské embryo pro výzkum, máte morální povinnost vytěžit z tohoto materiálu co nejvíc. A my jsme se teď přesvědčili, že mrtvá embrya nemusíme vyhazovat, jak jsme to dělali až doposud.“ Výsledky publikované v časopise Stem Cells vzbudily mezi odborníky velkou pozornost. Vědci ze zemí, kde je tvorba embryonálních kmenových buněk z lidských embryí zakázána, např. v Německu nebo USA, vidí na rozdíl od M. Stojkoviče velký přínos jeho práce právě v tom, že prolomil stávající bariéru etických výhrad k embryonálním kmenovým buňkám.

„Tady nedochází k destrukci embrya,“ řekl pro Nature Hans Schöller, ředitel Ústavu Maxe Plancka pro molekulární biomedicínu v německém Münsteru. „Jestli se všechny výsledky potvrdí, pak nevidím, jak by mohl někdo takto vytvořené embryonální kmenové buňky napadnout a označit jejich tvorbu za neetickou.“ Optimismus H. Schöllera zdaleka nesdílejí všichni. Mnozí odpůrci nečiní mezi živými a „trošku živými“ embryi rozdíl a jsou toho názoru, že lidská důstojnost je pošlapávána už oplozením ve zkumavce.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 5/2007, strana A6

Zdroj: