Elektronický recept je ptákovina

Musím se přiznat, že ač jsem registrovaný programátor firmy Apple (vyvíjím aplikace pro systém iOS a MacOS) a programuji v různých systémech od svých šestnácti let, pojmu „elektronický recept“ nerozumím. Státní autority jako SÚKL nebo MZ ČR tenhle termín používají jaksi promiskue a lékaři z toho mají hrůzu.

Začněme tedy od začátku – budu se snažit popsat současný stav. Lékař v klinickém programu vytvoří elektronický záznam, který jako klasický recept vytiskne a předá pacientovi. Pacient tento papírový recept předá lékárně, lékárník přepíše tuto informaci do elektronické formy a odešle do centrálního úložiště receptů a současně elektronicky do databáze příslušné pojišťovny, navíc k tomu přidá informaci o přesné ceně a doplatku na lék.

Tady se dostáváme k zásadnímu paradoxu stávajícího systému. Vždyť tzv. elektronický recept již přece existuje, BOHUŽEL NE PRO LÉKAŘE!

Přitom stát prostřednictvím úhradové vyhlášky všechnu odpovědnost za náklady na preskripci hází na lékaře. A to nemá logiku. Vysvětlím dále. Pokud se překročí náklady na preskripci, pojišťovna má právo strhnout peníze z poctivě vykonané zdravotní péče, a to se děje bohužel pouze zpětně.

Vzhledem k tomu, že jako lékaři nemáme pravidelné informace od pojišťoven o nákladech na preskripci (zasílá je pouze VZP, a to je musím upozorňovat, ať mi to rovnou propočtou na unicitní rodné číslo, což je stěžejní parametr), právně není tato sankce vůbec obhajitelná. Lékaři na to nemají dostatečné nástroje, jako například, jak ověřit, zejména u starších pacientů, jestli neužívají léky duplicitně, jestli si vůbec v lékárně lék vyzvedli, a jsou tedy kompliantní, nemají prostě jasný přehled o nákladech.

Asi před dvěma lety jsem se naivně domníval, že se přihlásím jako zdravotnické zařízení (ZZ) do toho vysněně vysoutěženého „elektronického receptu“ – a ono nic. Musím říct, že bezpečnostní opatření byla extrémní. Po zaslání žádosti datovou schránkou nebo elektronicky ověřeným podpisem jsem obdržel do vlastních rukou dopis od SÚKL s přístupovými údaji (znamená to pro přístup do „elektronického receptu“ vystát frontu na neelektronické České poště!). Po instalaci elektronického klíče jsem se přihlásil na server úložiště receptů SÚKL, a představte si – žádná data tam nebyla. Dokonce ani nějaké základní prostředí na zobrazení nebo zadávání dat. Prostě pouze nějaký server komunikující nějakým protokolem; komunikační software bych si musel buď vytvořit, nebo zaplatit modul firmě CGM.

Po dotazu mi operační pracovnice SÚKL sdělila, že „to si tam TA DATA musím nejdřív poslat“. No, děkuji pěkně. Na reakci, že přece je tam musejí mít zadaná přes lékárnu, jsem obdržel negativní odpověď. Takže takhle ne, soudruzi. Plnit někomu prázdnou databázi s tím, že data, které tam již mají historicky, mi neposkytnou, to fakt nebudu. A pustil jsem to z hlavy.

Nedalo mi to ale a příležitostně jsem se zeptal na zdravotním výboru PSP přímo ředitele SÚKL Blahuty, a opět jsem obdržel nekoherentní odpověď, že prý to není možné z důvodu ochrany osobních dat pacientů a že prý to mají zpřístupněné pouze praktici. NA TO SE SAMOZŘEJMĚ NABÍZÍ JASNÁ ODPOVĚĎ: TAK AŤ TO VŠECHNO HLÍ‑ DAJÍ PRAKTICI A AŤ TO TEDY I PŘEDEPISUJÍ.

No nic, já bych chtěl opravdu pouze znát informaci o tom, jestli si MNOU PŘEDEPSANÝ LÉK PACIENT VYZVEDL, KDY A ZA JAKOU CENU. JAKÝPAK OSOBNÍ ÚDAJ? Nebo tedy pro méně chápavé právníky jinak: na velice osobní schůzce s pacientem mu osobně vydám recept s osobním lékem, který mi půjde do mých nákladů, a tato informace je dále státem chráněna? Je to schizofrenní, tohle rozčísnout asi čeká na borce z Ústavního soudu.

Takže co vlastně tím „zavedením povinného elektronického receptu“ pro lékaře soudruzi myslí? Chtějí snad vyřešit ten poslední krok, aby nemusel lékárník přepisovat papírový recept do elektronické věty? Aha, takže jde o ušetření práce přetížených lékáren a lékárníků.

Nebo se informace při vystavení receptu v ordinaci odešle online do databáze SÚKL a pojišťovny? A co když si pacient nevyzvedne ani lék na elektronický recept? (Přišla jednou akutní pacientka těsně po pracovní době, tak jsem ji vyšetřil, vystavil recept na lék, který měla začít užívat neprodleně – po týdnu přišla na kontrolu a všiml jsem si, že recept drží v ruce).

Nebo že by chtěli konečně poskytnout informace o užívaných lécích lékařům? To můžou ale i dnes – a nedělají to.

Nejspíše to ale Ministerstvo pacientů chápe jako předvolební kartu, se kterou se bude prezentovat na billboardech voličům: „Zavedli jsme pro Vás elektronický recept“, jen nikdo neví, co to přesně je. Vaše Ministerstvo pacientů.

Ale zásadní je, že dělat v podstatě levného účetního nákladů na preskripci pro pojišťovnu a pacienta jako lékař opravdu nemám zájem. Představuji si to tak, že pacientovi bych léčbu doporučil, třeba jako levnější a dražší variantu, a jestli na to systém má finance, nebo ne, to nemá být moje starost ani odpovědnost. Lékař v systému nerozhoduje o ceně své práce, neovlivňuje cenu léčiv ani výši zdravotní daně, tak proč by měl proboha dělat tuhle neklinickou práci zadarmo. Je to opravdu nevděčná práce, vysvětlovat lidem limity na léky, a pokud na tohle pojišťovna nemá kapacity, tak by si měla tuhle službu zaplatit.

Někde jsem četl vizi někoho z lékárnické společnosti ve stylu „lékárník po zavedení elektronického receptu uvidí, jaké léky pacient užívá, a pokud zjistí interakce, tak…“ Říkám si – proboha, proč až lékárník? To by měl ověřit přece už předepisující lékař. Ten nese veškerou odpovědnost za léčbu. No nic. Pointa asi byla taková, že lékárník podnikne nějakou život zachraňující akci (kontaktuje lékaře k vyřešení problému) a vděčný pacient si pak koupí něco z jejich úžasných OTC produktů.

Asi před rokem jsem se angažoval – a opět zbytečně. VZP vyzvala mimo jiné i naše ZZ k připomínkování nového portálu. Měl jsem schůzku s IT vývojáři, kteří připravovali systém VZP Point, nahrazující VZP Portál (poslední součást původního tunelu IZIP). Kladl jsem jim na srdce, že když už to programují, tak ať tam je i informace o osudu námi vystavených receptů. Vždyť to tam mají, ta úřednice z VZP nám to posílá jako sumárum za celý kvartál. Přislíbili, a ono nic. Je to již více než rok.

Takže nebalamuťte nám lékařům ani pacientům hlavu s nějakým „elektronickým receptem“ ani s žádným národním zdravotním informačním centrem, dat již máte dost, jen je neumíte správně prezentovat ani analyzovat.

A abychom to nekomplikovali, poradím jednu věc. Nastavte postupně adekvátní spoluúčast a odpovědnost pacienta za vlastní zdraví. To fungovat bude a na to se nepotřebují ani analýzy pana Duška a ÚZIS, ani SÚKL, ani miliardy z Bruselu. Ale o tom snad příště.

Zdroj: