Ekonomika staví lékaře do zranitelné pozice

Po vlastních přednáškách, v nichž se jednotliví řečníci snažili přiblížit svůj pohled na opodstatněnost, nárokovost i limitace podání biologické léčby, následovala bohatá diskuse. V ní podle očekávání hrála hlavní roli MUDr. Friedmannová, protože otázky na výši a způsob úhrad biologické léčby se v různých obměnách objevily hned několikrát. Objevil se však také dotaz, v jaké právní pozici se ocitá lékař, který je nucen respektovat finanční limity a musí odkládat zařazování pacientů do biologické léčby, přičemž nese odpovědnost za poskytování zákonem garantované péče.

Podle MUDr. Těšinové se sice ČR v roce 2001 přihlásila k mezinárodní Úmluvě o lidských právech a biomedicíně s cílem garantovat práva pacientů na co nejširší úrovni, ale tento záměr koliduje se stále platným Zákonem o péči o zdraví lidu z roku 1966. Ten odpovídá za nedostatečnou ochranu lékařů při poskytování zdravotní péče. Prostor pro žaloby vůči lékařům je dán právě tímto zastaralým zákonem. Přestože lékař zná svoje povinnosti a práva pacientů a chce je respektovat, staví ho především ekonomické podmínky do zranitelné pozice.

Ekonomická kritéria ale podle MUDr. Těšinové v soudní síni nejsou brána jako polehčující okolnost. V novém návrhu zákona o zdravotních službách se ministerstvo zdravotnictví pokusilo tuto oblast řešit, takže v něm má pacient nárok na péči, ale zároveň se uznává role ekonomických vlivů. Zákon aktuálně putuje po meziresortním řízení, takže je otázkou, co z této původní definice nakonec zbude.

„Pokud pacient, jenž nedostane biologickou léčbu, podá trestní oznámení, trestněprávně odpovídá každý jednotlivý lékař a nikoli odborné pracoviště. V ČR totiž neexistuje trestněprávní odpovědnost právnických osob. V poslední době roste počet soudních sporů o náhradu škody nebo ochranu osobnosti a v rovině civilní, soukromoprávní pak odpovídá v těchto sporech poskytovatel zdravotní péče, tedy zdravotnické zařízení,“ doplňuje MUDr. Těšinová.

Zdroj: Medical Tribune