Edukace, která by pomohla diabetikům, není nikdy dost

Součástí péče o každého pacienta je poučení o nemoci, léčbě a režimových opatřeních. Pro diabetiky je edukace dvojnásob důležitá. Jejím cílem je samostatná kontrola a úprava režimu směřující ke zlepšení kompenzace diabetu, prevence akutních i pozdních komplikací a zvýšení kvality života. Podstatným cílem edukace je i zkrácení délky hospitalizace a snížení spotřeby některých léků. Cukrovka má mezi všemi interními chorobami specifické postavení. Její projevy jsou ze začátku jen laboratorní, příznaky pacienta příliš neobtěžují a závažné komplikace, které se nutně po čase dostaví, nejsou pro většinu diabetiků hrozbou. Pokud se podaří pacienta motivovat a získat ke spolupráci, lze ke zlepšení zdravotního stavu přispět i odbornou edukací.

Problematice vzdělávání diabetiků a Konverzačním mapám, které mohou nemocným významně pomoci, byl věnován seminář Edukace hrou 2015, podpořený společností Eli Lilly. Odborným garantem akreditovaného kursu se stala prof. MUDr. Alexandra Jirkovská, CSc., která také garantuje program Konverzačních map v České republice.

Edukace může být účinnější než mnohé moderní léky

Ve své přednášce profesorka Jirkovská komentovala současný stav edukace diabetiků v českém zdravotnictví. „Jsem velmi ráda, že se moderátorky Konverzačních map opět sešly. Celkem jich bylo vyškoleno 350, dnes jich přišlo 35. Edukace je léčebná metoda, takže bychom se jí měli věnovat stejně jako ostatním metodám. Bohužel edukaci není v odborných kruzích poskytován adekvátní prostor. Výsledkem je, že se velmi kvalitního programu účastní pouze desetina vyškolených moderátorek,“ řekla v úvodu profesorka Jirkovská.

Trendem současné edukace je telemedicína. Existuje spousta programů, které komunikují s pacientem na dálku pomocí mailu, internetu nebo aplikace v chytrém mobilním telefonu. „Není to špatné, ale nejdůležitější je osobní komunikace. Moderní technologie bez osobního styku fungují u vybrané skupiny pacientů, kteří to často potřebují nejméně, používá se pro to pojem ‚ceiling efekt‘. Současně ti pacienti, kteří o onemocnění a prevenci vědí nejvíce, se doporučeními neřídí. Proto je nezbytný osobní kontakt a zpětná vazba. A aby byl osobní kontakt co nejefektivnější, je kromě odborných znalostí důležité věnovat pozornost technice edukace samotné, tedy naučit se správně školit. Edukace je umění směřující k tomu, abychom společně s pacientem našli zlatou střední cestu vedoucí ke kvalitnímu životu na straně jedné a prevenci závažných komplikací na straně druhé,“ konstatovala profesorka Jirkovská.

Edukace je součástí Národního diabetologického programu 2012–2022 i standardů České diabetologické společnosti. Ta doporučuje, aby byla při každé kontrole posouzena kompenzace diabetu, cíle léčby, revidována dietní a medikamentózní opatření a prováděna individuální strukturovaná edukace diabetika. Je doporučena konzultace s nutričním terapeutem třikrát až šestkrát v průběhu prvních šesti měsíců a dále alespoň jednou ročně.

„Edukační sestra by měla být přítomna u každé návštěvy pacienta v diabetologické poradně. Ze zkušeností zahraničních pracovišť víme, že je prospěšné, když diabetik navštíví edukační sestru, případně nutriční terapeutku i mezi návštěvami u lékaře. To je model, ke kterému bychom se měli dopracovat. Praxe je ale jiná. Nutriční terapeuti a edukační sestry bohužel nejsou součástí většiny ambulancí nebo edukační sestra současně provádí běžnou sesterskou práci v diabetologické poradně. Pak jí chybí čas vyhrazený na edukaci a na pacienta má minium času. Aby edukace mohla trvat doporučených 30 minut, měl by se edukátor ve vyhrazeném čase věnovat pouze edukacím,“ zdůraznila profesorka Jirkovská. V některých diabetologických poradnách to tak funguje a vyškolená sestra má v týdnu několik hodin vyhrazených pro edukační programy i individuální edukaci. Seznamy registrovaných edukačních pracovišť pro diabetiky a diabetologických center jsou na stránkách České diabetologické společnosti www.diab.cz.

Praktickým lékařům chybějí profesionální edukátoři

Nejpalčivější problémy v edukaci diabetiků lze shrnout do několika oblastí. Tou první je vznik profesionálních edukačních pracovišť. „Zatím máme takových míst necelých dvacet, ale abychom uspokojili všechny pacienty, potřebovali bychom jich nejméně sto. S tím úzce souvisí podpora zdravotních pojišťoven. Plat edukátora nelze zajistit jen na základě vykázaných kódů,“ upozornila profesorka Jirkovská.

Velmi významná je edukace diabetiků v ordinacích praktického lékaře, na kterou ovšem není čas. Pomoci by měla edukace prováděná profesionály, dostupná pacientům nejen v diabetologických ordinacích. Proto je třeba vytvořit dostatečnou sít profesionálních edukačních pracovišť a propojit ji ordinacemi praktických lékařů.

„Dále jsou to nedostatky ve vzdělání edukátorů v diabetologii. Víme, co pacientům říci, ale chybí znalost toho, jak jim to říci, jak získat zpětnou vazbu a jak s ní pracovat. Vzdělávání již nyní probíhá formou certifikovaných kursů, ale v budoucnu by mělo být možné přihlásit se k pomaturitní specializaci či vysokoškolskému studiu. Zatím je podpora vzdělávání profesionálních edukátorů minimální,“ poukázala profesorka Jirkovská.

Poslední problém, se kterým se edukátoři potýkají, jsou nedostatečně strukturované edukační programy. Pacient, který má být účinně edukován, by měl mít jasně definováno, kdy a co si má kontrolovat a jak se má podle toho, co zjistí, zachovat, případně kde a jak se má poradit. To se ovšem netýká Konverzačních map, které jsou naopak velmi prospěšnou edukační pomůckou.

Konverzační mapy aneb jak rozmluvit diabetika

Úspěšným programem, který v České republice již několik let běží, jsou Konverzační mapy pro skupinovou edukaci diabetiků. Jde o graficky zpracované názorné návody, které mapují určitou oblast života diabetika. V současné době mohou moderátoři edukačních map pracovat se sedmi tématy – od vysvětlení nemoci a jejího dopadu na život přes stravování, pohyb, léčbu včetně inzulinové terapie, rizikové faktory, péči o nohy až po seznámení rodiny s diabetem.

Mapa je vodítkem jak pro moderátora, tak pro pacienta, který si uvědomuje souvislosti a může se kdykoli zeptat. Hlavním cílem je přimět pacienta k dialogu a k objasnění dané problematiky využít prostředí skupiny i diskusi nových pacientů s těmi zkušenějšími.

Obdobou Konverzačních map je konverzační průvodce pro individuální edukaci. Opět slouží k lepšímu pochopení diabetu, léčby a režimových opatření. Zatímco s komunikační mapou může pracovat proškolený moderátor, který pacienty blíže nezná, s konverzačním průvodcem by měl pracovat edukátor, který pacienta zná dobře, ideálně diabetologická sestra.

Seminář pro moderátorky komunikačních map kromě jiného poskytl prostor pro výměnu zkušeností s těmito materiály. Ve workshopech bylo možné si pod dohledem odborníka procvičit metodiku práce s mapami a od psychologa se dozvědět o budování vztahu s pacientem. Pomůckou pro pacienty i edukátory, který je dostupná všem, je manuál pro edukaci s názvem Jak (si) kontrolovat a zvládat diabetes. Je psán jazykem pro poučené laiky a postihuje problematiku diabetu v celé její šíři. Tvoří tak základ odborných znalostí pro edukátory, navíc je doplněn i kapitolou shrnující zásady edukace. Součástí knihy jsou grafická schémata pro lepší pochopení patogeneze nemoci, modelové situace a testové otázky, které mohou sloužit jak edukátorům, tak i diabetikům.

Zdroj: Medical Tribune