Edukace aneb Diabetologie je tu pro pacienty, a ne naopak

Dnešní částí našeho seriálu prezident České diabetologické asociace prof. Milan Kvapil zahajuje „edukační sérii“. Na jejím začátku zdůrazňuje, že význam vzdělání či výchovy pacienta lze jen stěží přecenit, o čemž svědčí skutečnost, že podíl edukovaného diabetického pacienta na vlastním uzdravení je větší než lékaře předepisujícího léky. Z ní také jasně vysvítá, kdo zde pro koho je – zda pacienti pro lékaře nebo lékař pro nemocného.

To bylo tak. Lékaři dostali do rukou moc skrze své znalosti. A moc, jak známo, mění každého k obrazu svému. I nabyli dojmu ve své sebestřednosti, že vše umějí nejlépe, a že pacient tedy, samosebou, jak jinak, musí poslouchat, protože lékař má přece pravdu. Ponechám stranou relativitu i absolutních pravd, které jako fraktály při podrobnějším zkoumání odkrývají rozpory v sobě ukryté, a také nebudu zdůrazňovat, kolikráte už medicína vydávala za pravdu něco, co se časem ukázalo býti více omylem než pravdou. Pokusím se zdůraznit jiný aspekt situace, kdy znalosti a dovednosti činí člověka mocným ovlivňovat osudy druhých.

Moc daná lékařům znalostmi a přeneseně možností ovlivnit osud nemocných (i zdravých) by měla v první řadě ponoukat k pokoře, bohužel, často svádí k pýše (jistě neuvědomělé). A tak se častokráte stává, že lékaři si pletou posloupnost – nemocní zde nejsou kvůli lékařům, jak by se na první pohled mohlo zdáti, ale naopak, lékaři jsou zde pro nemocné, a to z toho důvodu, že nemocní se vůbec vyskytují (jak moudrý byl starý babylonský vladař, jenž ve svém zákoníku určil, že zdravý bude platit svému lékaři za své zdraví, nemocný nebude platit nic – vždyť to máme v současnosti stejně se zdravotním pojištěním). Asi i z těchto důvodů kdysi edukace v diabetologii nebyla vůbec – bylo to tak, že zdravotník nemocnému přikázal a ten měl dvě možnosti: poslechnout, nebo neposlechnout. Leč v podstatě se všem zdálo, že je to jedno. Zlom přišel v 70. letech minulého století. V USA prokázali, že edukovaný pacient má nižší riziko smrti. A to bylo na pováženou.

Začala „zlatá éra edukace“ – ukázalo se, že na výsledku terapie diabetu se podílí více sám pacient než lékař předepisující tabletky či inzulin, tedy že bez spolupráce pacienta nelze dosáhnout terapeutických cílů. Edukace byla rozpracována do detailů, byly připraveny edukační programy, a co je nejdůležitější, změnil se přístup k pacientovi – on je ten, komu musíme poskytnout znalost adekvátní formou (interaktivní dialog), která zohledňuje jeho osobnostní individualitu, a on je ten, kdo pak může nabyté znalosti převést do reálného výsledku úspěšné léčby diabetu.

Pod pojmem edukace rozumíme proces vzdělávání či výchovy, předávání informací, výuku nových návyků, stereotypů, dovedností. Cílem je dosažení takového úrovně vzdělání a takové pozitivní modifikace chování nemocného, která dovolí přenést na pacienta spoluúčast v léčbě jeho nemoci. Podle kritérií medicíny založené na důkazech můžeme konstatovat, že edukace vede k dlouhodobému zlepšení metabolické kompenzace, poklesu hmotnosti, snížení krevního tlaku, snížení incidence akutních komplikací i prevalence chronických komplikací, snížení mortality i ke zlepšení kvality života. Principiálním přístupem je dle současného názoru důraz na získání aktivního přístupu nemocného, cílem je nabytí hlubokých poznatků na základě pochopení problematiky.

Ve věku, který je nakloněn spíše nefilosofujícím, akčním hrdinům, kteří nejprve jednají, a pak se ptají (někdy se pro jistotu raději ani neptají), ve věku, kdy i medicína je medializována prostřednictvím okamžitých, razantních, ba přímo zázračných úspěchů, a stává se tak oborem podřizujícím se mediálnímu prostoru místo toho, aby byla oborem, který se snaží pomáhat formovat společenské a mediální prostředí, se samozřejmě „nějaké kecáni s pacientem“ zdá být málo akční, zbytečné, a co hůře i zbytné.

Jsem velmi rád, že po neskonalém úsilí se podařilo přesvědčit i ty, kteří mají vliv na osudy našeho zdravotnictví, že budoucnost pacientů s diabetem je v první řadě definována jejich znalostmi, a tedy se odvíjí od toho, jak kvalitně byli edukováni. Jsme v očekávání vytvoření systému edukátorů, kteří by mohli vzdělávat pacienty kvalitně a způsobem odpovídajícím dnešním znalostem. Věřím, že se to povede, proto několik dalších dílů našeho seriálu bude věnováno edukaci. Ostatně soudím, že vedle životosprávy byla, je a bude ještě dlouho edukace základem terapie diabetu.

Zdroj: Medical Tribune