Ebola: Vlády reagují na situaci již minulou
„Ještě nikdy nevděčil tak velký počet lidí za tak mnoho tak nemnohým,“ řekl v roce 1940 Winston Churchill o pilotech, kteří během bitvy o Británii bránili postupu nacistického Německa. S jen mírnou nadsázkou by šla podobná slova použít i o neziskové organizaci Lékaři bez hranic. Ta byla dlouhou dobu téměř osamocená v boji s epidemií eboly, která na začátku letošního roku propukla v západní Africe. Nepochybně tak zabránila rozvoji mnohem horšího scénáře.
První výskyt krvácivé horečky ebola, který předznamenal dosud největší epidemii této nemoci, byl zaznamenán v březnu. Koncem dubna Lékaři bez hranic poprvé varovali, že situace se vymyká kontrole. V tu dobu světová veřejnost jejich hlasu nevěnovala příliš pozornosti, zvláště když v červnu došlo k poklesu nových záchytů. V srpnu však epidemie prudce nabyla na síle. „V tu dobu jsme v terénu vedle místních zdravotníků stáli až na výjimky pouze my. Poprvé jsme se dostali do situace, kdy jsme v našem centru v Monrovii museli odmítat pacienty, kteří byli prokazatelně nakaženi, což všemi pochopitelně otřáslo,“ říká ředitel české a slovenské pobočky Lékařů bez hranic Mgr. Pavel Gruber. Od té doby se situace přece jen změnila. Aktérů mezinárodní pomoci na místě pomalu přibývá, stejně jako lůžek v izolačních jednotkách. Mediální pozornost této krizi ale již upadá. Přitom nejde říci, že epidemie je na ústupu. Mění se ale její charakter. V Libérii skutečně klesá počet nově nakažených, a to hlavně v Monrovii, přibývají ale nová epicentra. V Guinei a Sieře Leone narůstají nové případy nadále a i tam se rozšiřuje zasažené území. „Reakce světové veřejnosti má zpoždění a do značné míry odpovídá situaci, která je již minulostí. Spíše než velká centra jsou nyní potřeba malé flexibilní týmy, které dokáží rychle reagovat na výskyt onemocnění, izolovat pacienta a zmapovat jeho kontakty,“ uvádí Pavel Gruber.
Stejně důležité je ale podle něj řešit zhroucení už dříve nevýkonných zdravotnických systémů a obnovit alespoň to málo, co fungovalo – například Libérie před epidemií měla pouze 40 lékařů. „Dá se očekávat, že více lidí než na ebolu bude umírat na jiné nemoci v důsledku nedostupnosti ani té nejzákladnější péče.“
Přímo na místě se do boje s epidemií zapojili i dva Češi. Zkušený Petr Macek pracoval jako logistik a vedoucí výjezdového týmu v Libérii, Pavlína Kozelková po šest týdnů působila jako administrátorka v Guinei. Organizovala příjezdy a odjezdy pracovníků, zařizovala ubytování a stravování. „Starala jsem se o to, aby se každý mohl soustředit na svou práci, například jsem pod sebou měla i skupinu místních kuchařek,“ popisuje svou vůbec první misi.
Zdroj: Medical Tribune