Dvojitá cena udělena za výzkum v oblasti diabetu

Již posedmé byly v budově Karolina předány ceny Discovery Award, které uděluje společnost Novartis výzkumníkům do 40 let. Odborná porota tentokrát vybrala z patnácti přihlášených prací čtyři kandidáty, kteří si odnesli ocenění za své práce na poli výzkumu v oblasti medicíny a farmacie. Každý oceněný získal odměnu v hodnotě 50 000 korun.

Cílem udílení těchto cen je podpořit a stimulovat odvážné a inovativní počiny, které znamenají přínos pro pacienty ve zlepšení kvality jejich života, a rovněž poukázat na inovativní potenciál českého zdravotnictví a farmacie. Zvláštní cena, kterou podporuje Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, je udělována i za ekonomický dopad na systém zdravotnictví nebo významný metodologický přínos.

Jak před vyhlášením výsledků uvedl náměstek pro zdravotní péči ministerstva zdravotnictví prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph.D., takovýchto cen je zapotřebí, abychom se posouvali v oblasti biomedicíny, farmacie a medicíny jako takové. „V medicíně a chemii máme slušné výsledky, v jiných oborech takhle excelentních nedosahujeme. V současné době se snažíme přestavět agenturu pro zdravotnický výzkum tak, abychom byli schopni podporovat především mladé výzkumníky,“ uvedl. I podle rektora UK prof. MUDr. Tomáše Zimy, DrSc., MBA, je v současné době nesmírně důležité dát šanci mladým kolegům. „Vznikají nové týmy, nové oblasti, do nichž by se instituce neměly bát vkládat finance,“ zdůraznil.

Kdo zvítězil?

Soutěž Discovery Award je vyhlašována pro obor biomedicína s důrazem na následující tři kategorie:

• Inovativní klinické, diagnostické a preventivní přístupy, včetně prototypů nástrojů či přístrojů a ICT řešení.

• Základní výzkum v oblasti biomedicíny.

• Výzkumné a vědecké práce, které prokáží potenciál a ekonomický přínos určitého postupu či metody pro české zdravotnictví.

V letošním ročníku se o obě první kategorie podělili dva nejlepší. Cenu v kategorii Základní výzkum v oblasti biomedicíny si rozdělily MUDr. Petra Laššuthová, Ph.D., z Kliniky dětské neurologie 2. LF UK a FN v Motole za práci Využití nástrojů genomiky pro diagnostiku a objasňování nových příčin dědičných neuropatií. Tato onemocnění, jak oceněná popsala, se obvykle projevují pomalu postupující svalovou slabostí zprvu na dolních a později i horních končetinách.

Druhou oceněnou byla Mgr. Gabriela Pavlasová z Interní hematologické a onkologické kliniky FN Brno a výzkumného centra CEITEC MU za práci Vliv interakcí v mikroprostředí na cílenou léčbu chronické lymfocytární leukémie (CLL). Jak uvedla v připraveném medailonku, ve výzkumu se zaměřila na studium CD20 zejména u chronické lymfocytární leukémie, což je onemocnění vyskytující se hlavně u starších pacientů, pro něž je typický velmi heterogenní průběh. „I přes neustálé pokroky v léčebných postupech je toto onemocnění v současnosti stále nevyléčitelné. Věříme však, že případné pochopení funkce a mechanismu regulace CD20 je klíčové pro úspěšnou léčbu pacientů s CLL. A to zejména pro vývoj dalších nových a účinnějších anti‑CD20 monoklonálních protilátek, popř. pro jejich kombinaci s jinými účinnými léčivy, jako jsou inhibitory B‑buněčného receptoru,“ popsala Gabriela Pavlasová.

Ocenění v kategorii Inovativní přístupy včetně prototypů a ICT řešení převzal PharmDr. Josef Mašek, Ph.D., z Oddělení farmakologie a imunoterapie Výzkumného ústavu veterinárního lékařství za práci Mukoadhezivní nanovlákenný nosič vakcín a terapeutických nanočástic. Druhým vítězem této kategorie byl MUDr. Jan Šoupal, Ph.D., ze III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. Ocenění získal za studii COMISAIR – akademický výzkumný projekt porovnávající efektivitu glykemických senzorů u pacientů s inzulinovou pumpou nebo inzulinovými pery. Za svoji významnou práci se stal vítězem i třetí kategorie a získal zvláštní cenu České průmyslové zdravotní pojišťovny. Jak výherce uvedl, v blízké době ho čeká ve výzkumu další zajímavý počin. „Z výsledků našich prací i z klinické praxe je zřejmé, že k dalšímu zlepšení osudu mnoha diabetických pacientů, kteří jsou odkázáni na léčbu inzulinem, mohou přispět především algoritmy pro automatické dávkování inzulinu – tzv. umělá slinivka břišní. Proto náš další klinický výzkum plánuji soustředit právě tímto směrem.“

Dvouletá retrospektivní studie COMISAIR ukazuje, že trvalá kontinuální monitorace glykémie je přínosná pro pacienty s diabetem 1. typu bez ohledu na to, zda jsou léčeni inzulinovou pumpou, či inzulinovými pery. Jak MUDr. Šoupal vysvětluje, studie sleduje čtyři různé léčebné strategie u diabetu 1. typu a vyhodnocuje jejich výsledky. Jde o dva v současné době používané základní způsoby aplikace inzulinu – prostřednictvím inzulinových per nebo prostřednictvím inzulinové pumpy, a dále dva způsoby monitorace. Tím prvním je klasické měření glykémie pomocí glukometru. „Pacient musí znát svoji glykémii, aby se rozhodl, jakou dávku inzulinu by si měl podat. Studie zkombinovala jednotlivé přístupy aplikace a monitorace a ukázala, že jakákoli strategie léčby založená na monitoraci léčby pomocí glykemických senzorů přináší jednoznačně lepší výsledky v porovnání s tím, co přináší glukometr,“ popisuje MUDr. Šoupal s tím, že není tedy důležité, zda si pacient aplikuje inzulin prostřednictvím per, či pumpy, protože ke zlepšení dochází nezávisle na způsobu aplikace. Rozhodujícím momentem se ale ukázala být monitorace glykémie senzory. Jde o elektrodu zavedenou do podkoží pacienta a měřící glukózu v podkoží ve zhruba pětiminutových intervalech. Výsledkem je, že pacient, který má tyto informace k dispozici, může proaktivně reagovat a daleko efektivněji předejít blížící se hypoglykémii nebo hyperglykémii. „Zároveň se tím, jak se zpřesnila efektivita senzorů a přesnost měření, dostáváme do éry, kdy glykemické senzory povedou velmi záhy ke konstrukci v podstatě uzavřeného okruhu, tedy jakési umělé slinivky břišní, a věřím tomu, že mohou zkvalitnit život pacientům, pro něž by už neměl být problém např. vykonávat řadu dosud nemožných činností,“ je přesvědčen mladý lékař.

Financování vědy a výzkumu

Před slavnostním vyhlášením proběhl workshop na téma Strategické financování zdravotnického výzkumu v ČR, kde přítomní diskutovali o současném stavu a možnostech do budoucna. Na problematiku týkající se nastavení poměru mezi institucionálním a účelovým financováním upozornil PhDr. Pavel Baran, CSc., místopředseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Jak uvedl, v roce 2017 bylo na výzkum a vývoj v ČR vyčleněno 90,4 mld. korun, z toho celých 60 procent plynulo z podnikatelských zdrojů.

„Je třeba nastolit žádoucí poměr mezi institucionální a účelovou složkou financování. Již mezinárodní audit v oblasti vědy a výzkumu v roce 2011 poukázal na nežádoucí vychýlení poskytovaných veřejných zdrojů ve prospěch účelového financování,“ uvedl. Za posledních pět let se podařilo dosáhnout zvýšení finanční podpory vědy a výzkumu řádově o téměř devět miliard korun. Na druhé straně ani při takto významném nárůstu nedochází k diferenciaci ve prospěch institucionální podpory. Náprava dosavadního tradičně nastavovaného modelu podle něho předpokládá ukázat politické reprezentaci i veřejnosti, že institucionální podpora byla a je efektivně a kvalitně využívána, a motivovat výzkumné instituce k zacílení na skutečný vědecký přínos, nikoli pouze na generování výsledků jako takových.

I prof. Zima připomněl důležitost trendu podporujícího posilování institucionálního výzkumu. Potřeba je i hledat nástroje stimulace pro excelentní týmy a prioritní oblasti vědy v České republice, aby byly dobře financovány a více konkurenceschopné. Jako nutné pak vidí i zlepšení spolupráce se zahraničními partnery.

Ministerstvo zdravotnictví v současné době realizuje institucionální podporu zdravotnického výzkumu a vývoje u 24 výzkumných organizací. Jak uvedl, institucionální výzkum je dominantně koncentrován ve fakultních nemocnicích a specializovaných ústavech. Problémem ale je, jak rozdělit akademický a nemocniční výzkum, který je velmi provázaný (viz univerzitní nemocnice). Podle náměstka Prymuly je třeba počítat s tím, že věda a výzkum bude v našich podmínkách pro zdravotnická zařízení jen doplňkovou aktivitou. I v USA je jen minimum institucí, které by se uživily jen čistým výzkumem.

Zlepšit je zapotřebí např. i vnímání klinických studií, které jsou někdy opomíjeny a zavrhovány. Podle odborníků je třeba si uvědomit, že přinášejí nemocnicím řadu benefitů. Jeden je čistě ekonomický, druhým je přínos inovativních léčiv, ke kterým by se nemocnice nedostaly nebo by je musely získávat obtížným způsobem. „V nemalé míře tento klinický výzkum vede k jakési excelenci správné klinické a laboratorní praxe, protože tam vstupují renomované týmy ze zahraničí, které hodnocení kontrolují,“ uzavřel prof. Prymula.

Zdroj: MT