Dva tucty geriatrických otazníků: Jaký postoj ke komunitním geriatrickým centrům?
České zdravotnictví trpí řadou chronických systémových neduhů zasahujících i geriatrii. Jde např. o nízkou účelnost a flexibilitu s nadbytkem bariér a omezení, přecenění specializované medicíny oproti primární péči či zastaralé rozdělení kompetencí. Jde o jakési staromilské přežívání struktury a principů 19. století, „obohacených“ o neúměrné nadřazení ústavní péče a dogmata reálného socialismu. Mnohé historicky vzniklé přežitky systém přehlcují a deformují. Jde o projev nerozhodnosti, nostalgie, fetišismu či vetešnictví, které se nedokáže rozloučit s ničím, co by se přece jen mohlo jednou možná hodit? I zde jsou příčiny nynější superspecializace bez nové celostní syntézy, nadbytku lůžek, nadměrné indukce následné lůžkové péče či paralyzujících klišé o bezplatném zdravotnictví. Inovacím zdravotnického systému nad rámec nových metod a modernizace vybavení u nás pšenka nekvete. Možná i proto, že nejsou nastaveny přirozené regulační mechanismy, že se bojíme, abychom změny ustáli.Jak reagujeme na podněty Who?
Ať tak či tak, Světová zdravotnická organizace nám v tom opět komplikuje život. V září 2004 vyhlásila program podpory nového organizačního prvku – komunitních geriatrických center (Primary Health Care Centers). Měla by usnadnit, zlepšit a zefektivnit služby pro seniory, především pro ty křehké a závislé, s nízkou zdatností, závažnou disabilitou (zdravotním postižením), specifickými riziky nebo potřebou kombinované péče.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 12/2006, strana 12
Zdroj: