Dva tucty geriatrických otazníků: Jak u nás chápeme domácí péči?

Část geriatrických pacientů vyžaduje ošetřovatelskou péči. Ta může být buď základní, nebo kvalifikovaná. Může být poskytována ve zdravotnických zařízeních, v domácnostech pacientů nebo v sociálních zařízeních, která domácí zařízení nahrazují, respektive náhradně vytvářejí, především v domovech důchodců. Snaha o snížení ústavních pobytů a podporu křehkých pacientů vedla k rozvoji domácí ošetřovatelské péče. Ta se vysouvá za pacienty do jejich domácností. Někteří lidé tak mohou zůstat ve svém domácím prostředí, na které jsou zvyklí, a nemusejí vyžadovat dlouhodobou či trvalou, doživotní péči ústavní. Výhodou je, že jsou ušetřeni vyčerpávajícího a mnohdy trýznivého trmácení za ošetřovatelskými úkony, např. za převazy chronických ran, za nimiž nemusejí dojíždět či být převáženi do zdravotnických zařízení. Kromě zlepšení kvality života pacientů se zachováním jejich autonomie se šetří také náklady na ústavní pobyty i na opakované převozy. Někteří pacienti potřebují dílčí ošetřovatelské úkony, mnohdy jednorázové (např. odběry krve), jiní komplexní péči. V ní se logicky, zvláště u osamělých seniorů, zvyšuje podíl základního ošetřování, které hraničí se zdravotní péčí laickou, zajišťovanou u jiných pacientů rodinami. Určitá oblast domácí ošetřovatelské péče se tak překrývá s pečovatelskými službami a osobní asistencí, jejichž význam u geriatrických klientů stoupá. Tomu by mělo u komplexně ošetřovaných osob odpovídat „vícezdrojové“ financování. Uvidíme, jak se v tomto smyslu projeví od roku 2007 nový způsob financování sociálních služeb s penězi „jdoucími“ za klientem.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 6/2006, strana 6

Zdroj: