Dva tucty geriatrických otazníků: Co víme o spirálách úspěšnosti a neúspěšnosti?

Některé segmenty geriatrické medicíny a obecně seniorských (gerontologických) služeb vykazují mimořádnou vztahovou náročnost a psychickou zátěž jak pro klienty (pacienty), tak pro pečující profese včetně lékařů. K denní realitě patří osamělost, beznaděj, smutek, utrpení, umírání. Často se také můžeme setkat s nevhodným zacházením, zanedbáváním, diskriminací, segregací, deprivací, depresí, úzkostí, ponižováním, zvěcněním lidské bytosti, prázdnotou, maladaptací, ale také se ztrátou soběstačnosti, svébytnosti, sebeúcty a autonomie. Můžeme také pozorovat psychický a osobnostní úpadek, sociální smrt, přetížení, pocity viny či marnosti či vyhoření. Nic z toho nemusí konkrétního seniora ani zdravotníka potkat – ale může, a to s nepřehlédnutelně významnou pravděpodobností. Jak na tato úskalí reagovat? Pštrosím způsobem? Fatalisticky? „Preventivní sebevraždou“ seniorů a gerontofobickým odmítnutím práce s nimi ze strany zdravotníků? Nebo cílevědomými systémovými kroky? Velmi bych se přimlouval právě za tu cílevědomost – ovšem znalou a pozitivní!
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 14/2006, strana 5

Zdroj: