Duel nad zákonem o zdravotních službách (2.)

MUDr. Milan Kubek
1.
V návrhu paragrafovaného znění se píše: „Odborný zástupce odborně řídí poskytování zdravotních služeb. Odborným zástupcem může být ustanovena fyzická osoba, která má způsobilost k samostatnému výkonu zdravotnického povolání podle § 13 (viz dále bod 2.)… Stejná osoba může vykonávat funkci odborného zástupce pouze pro jednoho poskytovatele.“ V praxi tak může u velkého poskytovatele jeden odborný zástupce zajistit činnost mnoha zdravotnických zařízení po celé republice a jediný soukromý lékař by měl velmi limitované možnosti. Je třeba odlišit odborného zástupce od plně specializovaně způsobilého lékaře v každém oboru, v němž jsou zdravotní služby poskytovány. Bylo by rovněž vhodné stanovit zákonem, že s výjimkou školicích pracovišť musí být na jednoho lékaře bez specializované způsobilosti jeden lékař se specializovanou způsobilostí, aby byla zajištěna dostatečně erudovaná a kvalitní péče o pacienty.

2.
K výše zmíněnému odkazu na § 13 „Způsobilost k samostatnému výkonu zdravotnického povolání“ - ČLK navrhuje doplnit navržený text o tučně zvýrazněnou pasáž: „Poskytovatel, který je fyzickou osobou, musí být způsobilý k samostatnému výkonu zdravotnického povolání v oboru, v němž jsou zdravotní služby poskytovány, nebo je povinen ustanovit odborného zástupce s touto způsobilostí.“

3.
V paragrafu věnovaném zániku oprávnění k poskytování zdravotních služeb se píše, že „příslušný správní orgán odejme oprávnění, jestliže… poskytovatel prokazatelně poskytoval zdravotní služby sám pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nebo opakovaně poskytoval zdravotní služby prostřednictvím osoby, která prokazatelně byla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky.“ Je otázkou, zda to má být stanoveno takto kogentně. Když např. ve velké nemocnici bude podruhé ordinovat některý lékař pod vlivem návykové látky, nemocnici bude povinně odejmuto oprávnění a bude zrušena?

4.
Do paragrafu věnovanému zániku oprávnění k poskytování zdravotních služeb by naopak mělo být doplněno, že oprávnění zaniká, pokud ten, kdo poskytuje zdravotní služby sám svým jménem, pozbyl členství v profesní komoře zřízené zákonem, protože povinné členství je podmínkou pro výkon příslušné profese.

5.
Pacient má mít podle návrhu zákona při poskytování zdravotních služeb dále právo mj. na to „být na svou žádost předem informován o ceně poskytovaných zdravotních služeb a o způsobu jejich úhrady.“ Je otázkou, zda je reálné, aby pacient byl informován o ceně každého výkonu a každé hospitalizace hrazené z veřejného zdravotního pojištění, to například při přijetí zraněného pacienta do nemocnice není reálné. Míní se patrně zdravotní služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění, není-li to však explicitně uvedeno, jde o nonsens.

6.
Zákon by měl požadovat, aby byl lékař povinen „v době nepřítomnosti nebo dočasného přerušení poskytování zdravotních služeb zajistit zástup, tak aby byly zajištěny zdravotní služby pro pacienty v akutních případech, a uveřejnit tuto informaci na veřejně přístupném místě zdravotnického zařízení.“ Toto ustanovení se má podle názoru ČLK týkat pouze registrujících praktických lékařů pro dospělé a pro děti a dorost, eventuálně by se mohlo týkat i registrujících gynekologů a zubních lékařů, nikoli však ambulantních specialistů.

7.
Právnické osobě se má udělit oprávnění k poskytování zdravotních služeb mj. tehdy, pokud „byla zřízena v souladu se zákonem o zdravotnické záchranné službě a je oprávněna využívat linku národního čísla tísňového volání 155.“ Poskytovatelé provozující nestátní zdravotnickou záchrannou službu, kteří nedisponují linkou 155, nebudou moci nadále záchrannou službu provozovat? Jde o retroaktivní zásah do dříve nabytých práv.

MUDr. Markéta Hellerová:
1.
Tato připomínka je zcela ve shodě s názorem ministerstva zdravotnictví. Tento zákon upravuje odborného zástupce, funkci jakéhosi „zdravotnického ředitele“ v případě, je-li poskytovatelem právnická osoba nebo fyzická osoba, která není zdravotnickým pracovníkem nebo nemá způsobilost k samostatnému výkonu povolání.
K zákonu bude prováděcí předpis – vyhláška o personálním zabezpečení zdravotních služeb, která upraví požadavky na personál. Odborný zástupce nezbavuje poskytovatele povinnosti mít tento personál zabezpečen. Navíc je připravována i vyhláška o činnostech lékařů (prováděcí předpis k zákonu o vzdělávání), která nově řekne i to, co je myšleno „výkonem povolání pod dohledem“ a jak tento dohled musí vypadat.

2.
Tato připomínka by v praxi znamenala např. pro nemocnice to, že by musela každá mít třeba 50 odborných zástupců alias „lékařských ředitelů“, potom samozřejmě dále pro jednotlivé zdravotní služby dokládat personální zabezpečení (lůžkové zdravotní služby v oboru interní lékařství – primáře, lékaře se specializovanou způsobilostí apod.). Náš návrh chce, aby odborný zástupce byl pouze jeden (zcela postačuje a důraz byl kladen na tu druhou část - na personální zabezpečení zdravotních služeb). To má faktický dopad na kvalitu služeb a jejich bezpečnost.

3.
Zákon hovoří o tom, že dojde k odejmutí tehdy, jestliže opakovaně poskytoval zdravotní služby prostřednictvím osoby, která prokazatelně byla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Je logický požadavek na poskytovatele (zaměstnavatele), aby učinil taková opatření, která zabrání opakování. V tomto případě je pacient ohrožen závažným způsobem a není možné opakovaní tolerovat.

4.
Opět nepochopení. Lékař může být poskytovatelem – fyzickou osobou, není-li členem komory. Lékař ale nemůže prakticky vykonávat povolání, není-li členem komory. Čili lékař, který není členem komory, může zůstat poskytovatelem, ale musí zaměstnat jiného lékaře, který splňuje všechny podmínky pro samostatný výkon povolání. Jinak nesplní požadavky na personální zabezpečení zdravotních služeb a bude mu oprávnění k poskytování odebráno.

5.
Požadavek komory na vypuštění by znamenal opak – poskytovatel by poskytl zdravotní služby a nezeptal-li by se pacient předem, netušil by, že tyto služby nejsou hrazeny z pojištění. Proto informace o způsobu úhrady musejí být vždy předem, u její výše v případě nehrazených či částečně hrazených služeb taktéž, u hrazených služeb lze vyhovět, aby to bylo na jeho žádost.

6.
Zde se jedná jednoznačně o ochranu pacienta před některými situacemi, které se běžně stávají. Pacient přijde k lékaři, kde najde jen zamčenou ordinaci bez jakékoli další informace. Nemá přístup k dokumentaci apod. Zákon požaduje, aby lékař uveřejnil tyto informace a současně aby docházelo po dobu nepřítomnosti k vzájemnému zastupování poskytovatelů. Jde o zcela oprávněný požadavek, ve většině případů již dnes fungující.

7.
Zdravotnická záchranná služba je základní složkou integrovaného záchranného systému a jako taková musí mít jednotnou podobu a pravidla. Každý občan musí mít jistotu, že zavolá-li na tísňovou linku 155, bude mu tato služba poskytnuta, vyžaduje-li to jeho zdravotní stav. Poskytovatelé, kteří nebudou mít přístup na linku 155, mohou buď uzavřít smlouvu s krajskou záchrannou službou a zapojit se do režimu ZZS na úrovni výjezdových skupin, nebo zajišťovat tzv. vedlejší činnosti definované zákonem (kde podmínka linky 155 není), kam patří mimo jiné i sekundární převozy a řada dalších činností. Nejde tedy o žádnou jejich likvidaci.

Zdroj: