Doporučení ESC pro hypertenzi? Mají hezké piktogramy, hodnotí Cífková
Dvoje evropské guidelines pro tutéž chorobu? „Krajně nešťastné,“ míní přední kardioložka prof. MUDr. Renata Cífková, CSc. Nový dokument ESC doporučuje léčit i tlak, který nikdy nebyl testován ve velké studii, a navíc vynechává významná data ze studie HOPE-3, která jsou v rozporu s doporučeními ESC. Podle Cífkové tak můžeme jen stěží hovořit o „evidence-based“ přístupu. Ten naopak prof. Cífková nepostrádá u guidelines ESH.
- Aktuální guidelines Evropské kardiologické společnosti pro management hypertenze vzbudily mnohé kontroverze. Kde vy vidíte jejich hlavní rezervy a přínosy?
Já bych viděla především ty rezervy. Je hodně nešťastné, že vůbec došlo k tomu, že máme dvoje doporučení k jedné chorobě. Z mého pohledu je tam navíc poměrně dost rozdílů, které jsou kontroverzní, i když je pravda, že v detailech se ty dokumenty shodují asi z osmdesáti pěti procent. Považuji ovšem za krajně nešťastné, že mají úplně jinou kategorizaci krevního tlaku. Naštěstí zůstává stejná definice hypertenze, která je samozřejmě arbitrární, protože tlak je kontinuální veličina, velmi se mění, ale obrovským problémem je kategorie takzvaného zvýšeného krevního tlaku a stanovení kardiovaskulárního rizika.
Podle současných guidelines ESC by se totiž velká část těchto pacientů – a víme, že ve středním věku jde o 53 procent naší populace – kvalifikovala pro medikamentózní léčbu. Jenže pro tuhle skupinu nemáme vůbec nic, co by se dalo označit jako „evidence-based“. Nemáme totiž žádnou klinickou intervenční studii, která by probíhala při hodnotách krevního tlaku nižších než 140/90 mm Hg, takže nejsme schopni doložit skutečný přínos léčby. V guidelines je to vykládáno na základě metaanalýzy, která je ale zatížena celou řadou chyb – tak to bylo koneckonců publikováno už před dvěma lety. Jde sice o metaanalýzu zahrnující víc než tři sta tisíc pacientů, ale řada významných studií se do ní vůbec nedostala, například HOPE-3. A právě studie HOPE-3 testovala benefit antihypertenzní medikace u osob s krevním tlakem pod hodnotou definované hypertenze, kde se nakonec prokázalo, že z léčby těžili jen pacienti s hodnotami systolického tlaku nad 143 mm Hg.
Naopak tam byl jasný profit z léčby statiny, protože prostě koncentrace cholesterolu je něco jiného než hodnota krevního tlaku. U cholesterolu můžeme říci „čím níž, tím líp“, ale pro krevní tlak to prostě neplatí. Stejně tak si myslím, že by měly být jasně stanoveny cílové hodnoty krevního tlaku. Tvrdí-li se třeba, že u osmdesátiletého člověka může být cílovou hodnotou systolický tlak 120 nn Hg, považuji to za nesmysl, neboť to nikdy nebylo v žádné studii ověřeno. Domnívám se proto, že evropská doporučení pro léčbu hypertenze od Evropské společnosti pro hypertenzi (ESH) jsou daleko více evidence-based a navíc na nich pracoval opravdu tým odborníků, kteří se dané problematice věnují dlouhodobě. To se, bohužel, o skupině autorů ESC říci nedá.
- Přesto kdybyste měla najít aspoň jednu věc, kterou v těchto guidelines považujete za pozitivní, je něco takového?
Řekla bych, že ty guidelines mají hezké piktogramy, pěknou grafickou úpravu. Líbí se mi takzvané modifikátory rizika, kde jednu polovinu tvoří modifikátory závislé na pohlaví – to je podle mě zpracované velmi přehledně. Ale jde v podstatě o grafickou část, protože slovně je kardiovaskulární riziko žen řešeno i v doporučeních ESH.
Rozhovor vznikl v rámci kongresového zpravodajství z Prague Prevention 2025 pro ČKSTV.