Doping pro duši

Dnes je všechno jinak. Deficit kognitivních funkcí se nachází i při obsedantně-kompulsivní poruše a atrofii hippocampu vidíme nejen u depresivní, ale i u posttraumatické stresové poruchy – tedy u onemocnění, která bychom dříve řadili mezi neurózy.

Organické změny mozku dnes nevnímáme jako nevyléčitelné. Dogma, že nejvíce neuronů v mozku máme v 18 letech, kdy máme nejvyšší IQ, bylo přesvědčivě vyvráceno. Růst nových neuronů zajistí i antidepresiva. Není náhodou, že při úspěšné léčbě depresivní poruchy se napřed lepší kognitivní funkce a pak teprve nálada.

Nejlepším způsobem, jak zvýšit počet nových nervových buněk, je učení. Nejvíc pomáhá učení se něčemu novému a učení náročné na koncentraci pozornosti. Londýnští taxikáři, kteří se museli naučit znát mapu města se všemi jeho jednosměrnými ulicemi, mají ve srovnání s kontrolami o 15 % větší hippocampus, zvláště těch jeho částí, které jsou reprezentací prostorové orientace. Učení se novému a růstu nových neuronů také přispívá pohybová aktivita. Ze sportů je to nejlépe prokázáno o běhu.

Výzkum mechanismu terapeutického účinku psychofarmak vedl k získání poznatků o roli jednotlivých neurotransmiterů při zajišťování jednotlivých duševních funkcí. Víme tak, že dobrá serotoninová neurotransmise je jedním z předpokladů, abychom netrpěli depresí nebo úzkostmi. Dopamin potřebujeme, abychom nebyli apatičtí a měli dost iniciativy, noradrenalin k tomu, aby naše psychické procesy nebyly pomalé.

Neurotransmitery, které mají na starosti kognitivní funkce, jsou acetylcholin a glutamát. Jejich dostatečnou neurotransmisi obstarávají kognitiva, léky užívané pro léčbu Alzheimerovy nemoci, mezi které patří donepezil, rivastigmin, galantamin a memantin.

I u zdravých lidí lze krátkodobě inhibovat odbourávání acetylcholinu třeba fysostigminem.

Řeší pak úspěšněji některé nesnadné psychologické testy (např. test bludiště), nikoli však všichni. Záleží na některých rysech jejich osobnosti. Zvýšená nabídka acetylcholinu pomůže těm, kteří na stupnici mezi rigiditou a flexibilitou jsou blíže flexibilitě, těm rigidním může výkon poněkud zhoršit. Také studenti literatury v Kalifornii psali kreativněji a kvalitnější práce na zadaná témata, zvýšila-li se jim koncentrace acetylcholinu v mozku kognitivem.

Dalo se čekat, že dříve nebo později se objeví snahy zvyšovat kognitivní výkon zdravých lidí podobnými psychofarmaky. Dvě psychiatričky (Barbara Sahadianová a Sharon Morien-Zamirová) se zamýšlejí nad etikou takových pokusů v časopisu Nature. Více pozornosti než kognitivům věnují moderním stimulanciím typu metylfenidátu a atomoxetinu. Terapeutickou indikací těchto léků je porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD, Attention Deficit Hyperactivity Disorder) u dětí. Často jsou užívány v USA také dospělými s podobnými potížemi.

Jejich užívání se šíří mezi zdravými lidmi, kteří nechtějí usnout při nočních směnách, chtějí být fit na celonoční party, také je konzumují účetní před uzávěrkou nebo vědečtí pracovníci, kteří chtějí zvýšit schopnost řešit obtížné problémy. Riskují především to, že navzdory nárůstu výkonu (urychlí psychomotoriku) budou dělat více chyb.            

Za perspektivně závažnější problém však pokládám užívání kognitiv. K podobné „psychofarmakologické kosmetice“ pravděpodobně dojde, ať chceme nebo nechceme. Etický problém nastane jako při dopingu ve sportu, jestliže si budou zlepšovat výkon účastníci konkursů, například na místo ředitele podniku nebo na primariát.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 5/2008, strana A4

Zdroj: