Dopad povodní očima psychiatra
I když skoro všichni lidé ze zaplavených oblastí prožili psychickou poruchu, která má v mezinárodní klasifikaci nemocí svou kolonku se jménem „akutní stresová reakce“, na základě epidemiologických studií můžeme soudit, že následky v podobě posttraumatické stresové poruchy (PTSD) bude trpět pouze přibližně třetina z nich. Neznamená to ovšem, že bychom se měli všech, kteří jsou v zoufalé situaci, vyptávat na jejich dramatické zážitky ve snaze pomoci jim. Zkušenosti amerických psychologů, psychiatrů nebo jiných dobrovolníků, kteří nabízeli psychoterapeutickou pomoc obyvatelům New Yorku po teroristických útocích na mrakodrapy Světového obchodního centra, naopak ukazují, že ventilace problémů člověka postiženého neštěstím má pozitivní význam jen tehdy, pokud o to sám stojí.Aktivní vynucování si líčení psychotraumatizujících událostí u každého, koho se neštěstí dotklo, může mít dokonce spíše negativní důsledky. Lékař – včetně psychiatra – má jen ukázat, že je k dispozici každému, kdo o pomoc stojí. Musí samozřejmě poskytovat první pomoc zraněným. Pokud jde o psychotrauma, tj. „psychické zranění“, musí se aktivně „vnucovat“ jen lidem v psychickém šoku nebo podobném stavu, kdy nemocný není schopen svou psychiku a chování ovládat.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 12/2006, strana 1
Zdroj: