Dohled nad lékárníky? Optimální je profesní samospráva!

V sobotu 17. září se v prostorách pražského Karolina uskutečnilo slavnostní setkání k 20. výročí založení České lékárnické komory. O průběhu této významné události, během níž byly oceněny významné osobnosti farmacie a lékárnictví, informujeme na jiném místě. Nyní přinášíme zkrácenou verzi úvodního projevu prezidenta ČLnK PharmDr. Stanislava Havlíčka.

„Česká lékárnická komora završila v tomto roce 20 let existence. Historie zakládání profesní komory sahá ovšem mnohem dál; v roce 1906 přislíbil zákon o úpravě lékárenství vznik lékárnických komor. Stejně jako mnohé současné sliby zůstal i tento pouze proklamací na papíře. Postupem času, a hovořím o době před sto lety, se vytrácelo humánní poslání lékáren, přestaly být zdravotnickými institucemi a postupně klesly na úroveň průměrných obchodů. Odborný výkon profese byl často podlamován zásahy neoprávněných činitelů. Snahy o zřízení lékárnické komory na čas přerušily obě války a poválečná situace na našem území. Cíl však zůstal stejný. Od komory se očekávalo plnohodnotné zastoupení celého lékárnického stavu, lékárníků majitelů i lékárníků zaměstnanců. Díky dostatečným pravomocím měly komory zdárně řešit veškeré problémy lékárnického stavu a prosazovat a hájit zájmy svých členů.

Po roce 1989, v období překotných celospolečenských změn, usoudili naši tehdejší kolegové, že je potřeba nalézt skutečnou identitu pro všechny obory farmacie. Uvědomili si, že je třeba vrátit vážnost stavu na úroveň, jíž se těšila v dobách minulých. Transformace lékárenství byla prakticky zahájena až v roce 1992 přijetím zákona o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních. Nezbytnou součástí celého procesu byla změna vlastnictví a s ní související zajištění dohledu nad výkonem zdravotnických povolání. Proto je zřízení profesních komor významnou součástí transformačních procesů.

Zákon přenesl část odpovědnosti ze státu na komoru, čímž z ní učinil instituci veřejného práva. To vybavilo komoru pravomocemi dříve svěřenými státní správě. Komora se stává institucí s podílem zodpovědnosti za chod části zdravotnictví. Míra této zodpovědnosti je ovšem od samého počátku poplatná politické situaci a zejména ochotě politické reprezentace naslouchat a realizovat odborná doporučení.

Zřízení profesních komor pro svobodná povolání je racionálním zhodnocením reality a nutnosti zabezpečit dohled nad výkonem těchto povolání bez nároku na státní rozpočet. Jakákoli jiná varianta bude zcela určitě méně efektivní a pravděpodobně mnohem méně kvalitní.

Profesní samospráva je řešení, které je ze známých aplikovatelných možností nejprověřenější. Ani státní dohled nad výkonem povolání nepatří k neověřeným způsobům, má ovšem několik zásadních vad. Zaprvé čerpá finance ze státního rozpočtu, tudíž se prodraží. A zadruhé závisí jeho efektivita na kvalitě dozorujících úředníků, z nichž žádný nebude dostatečně argumentačně vybaven pro posouzení jakéhokoli odborného dilematu. Nejhorší možnou volbou je kombinace obou systémů, kdy je veřejně deklarována snaha zabezpečit dohled nad výkonem profese prostřednictvím profesní samosprávy a zároveň je patrná snaha omezit disciplinární pravomoc komory a zabezpečit klíčové oblasti řízení prostřednictvím státních, popřípadě krajských úředníků. Jedním ze způsobů, jak lze efektivní řízení výkonu profese významným způsobem narušit, je zrušení povinného členství. To je přesně příkladem polovičatého politického rozhodnutí bez přijetí elementární zodpovědnosti. Je to pouhé alibi v situaci, kdy je kontrolou profese sice pověřena komora, ale vzhledem k absenci pravidel pro postih „nečlenů“ nemá dostatek pravomocí disciplinárně potrestat prokázané porušení pravidel výkonu profese. Omezením pravomocí komor, například zavedením nepovinného členství, omezuje stát svůj kontrolní a řídící potenciál při dozoru nad výkonem profese a zároveň se zbavuje prověřeného způsobu, jak jej zdarma zabezpečit prostřednictvím profesní samosprávy. Legislativní návrhy na zrušení povinného členství v komorách se za 20 let jejich fungování objevily celkem devětkrát.

V důsledku evropských integračních procesů se změnil též charakter a zapojení České lékárnické komory do struktur evropských institucí. Po vstupu České republiky do EU je komora řádným členem PGEU (Evropský svaz lékárníků) a od roku 2008 pracuje zástupce komory ve výkonném výboru PGEU. Vstupem do EU Česká republika přístupem k lékárenství negativně přispěla liberalizačním trendům. Evropská unie se odvděčila celou řadou směrnic, které bylo třeba transponovat do českého právního řádu. Bylo to dostatečným poučením, že schválenou směrnici nedokáže změnit žádná národní profesní skupina, dokonce ani žádná národní vláda. Důležité je být v procesu schvalování směrnic v okamžiku jejich vzniku.

Česká lékárnická komora, jako jediná reprezentativní organizace českých lékárníků, takovou možnost má. Dlouholetým budováním pozice máme nyní možnost být přímo u toho, když se tvoří předpisy, které v tzv. farmaceutickém balíčku a ve směrnici práv pacientů ovlivní práci všech lékárníků v EU. Důležité je být aktivní už dnes. Posun lékáren od zdravotního charakteru k průměrným obchodům z počátku minulého století je dostatečně silným mementem. Opakování takového vývoje je chybou, kterou si nemůžeme dovolit.

Pilotním testem v závěru roku 2010 se komora jako jedna z prvních organizací v českém zdravotnictví snažila získat reálný přehled především o rezervách a příležitostech ke zlepšení v poskytování zdravotní péče v lékárnách. Míra otevřenosti, s jakou chceme výsledky prezentovat, svědčí o tom, že odborný potenciál pracovníků lékáren je na tak vysoké úrovni, že při opakování testování dojde ke znatelnému zlepšení výsledků.

Důležitou součástí lékárenské péče je ochrana pacientů před zbytečnou medikací. Tato činnost může mít velmi významný pozitivní vliv na financování zdravotnictví a jejímu rozšíření v podstatě brání pouze jediné. Stačí najít politický konsensus a způsob, jak za nalezené úspory pracovníky lékáren zaplatit.

Náš stát se doposud choval velmi marnotratně, když obrovský potenciál farmaceutů v roli „strážce kasy“ nevyužíval. Místo toho byly dokola upravovány parametry systému tak, aby se vyplatilo kasu nestrážit.

Není smyslem tohoto příspěvku předložit recept na řešení stále rostoucích nákladů ani není smyslem zmapovat 20 let činnosti komory a předvést paletu úspěchů, o něž se komora zasadila. Jsem si vědom, že jakéhokoli výsledku, který je komoře přičítán k dobru nebo k tíži, by nebylo dosaženo s přispěním všech jejích členů. Žádný úspěch není možno realizovat bez spolupráce s partnery se stejným nebo alespoň podobným cílem. Jsem pevně přesvědčen o tom, že většina našich cílů, pokud nejsou totožné, leží někde hodně blízko sebe. Na jejich realizaci je komora připravena spolupracovat.“

Zdroj: Medical Tribune