Doc. M. Hanuš vyzývá vedení ČLK k abdikaci
Zákon 220/1991 Sb. v platném znění definuje pravomoce ČLK. V tomto výčtu nenajdeme oprávnění komory jakkoli vystupovat mimo profesní zájmy lékařů.
§ 2 zákona 220/1991 Sb. v platném znění
(1) Komory
a) dbají, aby členové komor vykonávali své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony a řády komor,
b) zaručují odbornost svých členů a potvrzují splnění podmínek k výkonu lékařského, stomatologického a lékárnického povolání podle zvláštních předpisů,
c) posuzují a hájí práva a profesní zájmy svých členů,
d) chrání profesní čest svých členů,
e) vedou seznam členů.
(2) Komory jsou oprávněny
a) účastnit se jednání při tvorbě sazebníků lékařských výkonů, při tvorbě cen léků, léčivých přípravků a sazebníků ostatních služeb poskytovaných lékárnami,
b) účastnit se výběrových řízení při obsazování vedoucích míst ve zdravotnictví,
c) stanovovat podmínky k výkonu soukromé praxe svých členů a k výkonu funkce odborných zástupců podle zvláštního předpisu a vedoucích lékařů a primářů v nestátních zdravotnických zařízeních,
d) vydávat osvědčení o splnění podmínek podle písmena c),
e) řešit stížnosti na výkon povolání svých členů v rozporu s odstavcem 1 písm. a),
f) uplatňovat disciplinární pravomoc v rozsahu stanoveném tímto zákonem,
g) vyžadovat od svých členů doklady spojené s výkonem povolání,
h) vyjadřovat se k podmínkám a způsobu dalšího vzdělávání lékařů, stomatologů a lékárníků,
ch) účastnit se provádění specializačních zkoušek,
i) vydávat pro členy komor závazná stanoviska k odborným problémům poskytování zdravotní péče a ve zdravotnickém výzkumu,
j) vykonávat další činnosti, pokud tak stanoví zvláštní zákon.
Posoudíme li aktivitu komory co do naplňování litery zákona, je do očí bijící asymetrie plnění povinností. Projděme si od roku 2006 obsah oficiálního časopisu komory Tempus Medicorum. Je nepochybné, že aktivity MUDr. Milana Kubka, záplavu jeho odborářských výzev a proklamací, nelze vnímat jinak, než táhněme na barikády, buďme nekompromisní. Dr. Kubek z komory učinil ČLOK (Česká lékařská odborová komora).
Tento zanícený cheguevarovský postoj dehonestuje všechny lékaře v očích veřejnosti. Nelze se smířit se skutečností, že prezidenta komory vidíme v médiích více než předsedu LOK. Pokud při těchto akcích neměl ke své prezentaci mandát členů, bylo jeho povinností uvést se pouze jako člen předsednictva LOK. Bohužel média neznalá dostatečně kompetencí komory, daných zákonem, jej zvou na obrazovku i do tisku z titulu prezidenta komory, a dr. Kubek nemá tu slušnost sdělit, že není oprávněn jménem komory takto vystupovat
Vraťme se však k poslání komory. Domnívám se, že odborářskými aktivitami je maskována profesní, kvalifikační inkompetence vedení. Důstojnost komory se od jejího znovuzřízení nejen nepodařilo obnovit, ale naopak postupně zcela zlikvidovat. Má li její vážnost doznat pozitivních změn, znamená to jediné: výměnu jejího vedení.
Zde nemohou zastupovat lékařskou veřejnost mladí, nepochybně slušní lékaři, kteří však nemají potřebný profesní nadhled a zkušenost. Podívejme se na složení předsednictva i profesní kvalifikaci samotného prezidenta. Závažné otázky týkající se základních úkolů komory může obtížně, jestli vůbec, řešit lékař, který se profesně pohybuje na základní úrovni v hierarchii akademických i funkčních postů. To je prostá skutečnost a nechci tím zpochybňovat specializační úroveň i lékařů ve vedení komory.
Jak zmíněno, komora vyvíjí také činnost jinou než odborářskou. Má to být její prioritní zákonná povinnost. Přišla s vlastními návrhy na vytvoření standardů pod svým vedením, dokonce s vedením postgraduálního studia lékařů, s vlastní vizí různých reformních kroků a dalším. Všechno však vyznělo naprázdno, dle dr. Kubka pro ignorování těchto iniciativ ostatními partnery. Aby komora byla vůdčí silou v realizaci těchto závažných témat, musí přesvědčit silou argumentů, promyšleností návrhů, autoritou předkladatelů a nepochybně analytickým a pružným vyjednávacím postojem.
Takto lze pozvolna získávat ztracenou autoritu a respekt. Jsem však skeptik. Na něco takového prostě vedení komory, při vší úctě, nemá. Podívejme se na zápisy schůzí předsednictva, čemu je především věnována pozornost a prostor.
V roce 2005 jsem kandidoval na funkci viceprezidenta komory. Ne spontánně, ale po výzvě jejího vedení, tři měsíce před volbou viceprezidenta. Chápal jsem to jako poctu, kdy by v případě mého zvolení byla vytvořena jistá rovnováha aktivit odborářských a profesních. Velmi jsem se mýlil. Šlo pouze o politický tah, který měl znemožnit eventuální úspěch dalšího kandidáta, dr. J. Stránského.
Když ten před volbou odstoupil, stal jsem se obtěžujícím elementem. Přesto mé vystoupení získalo řadu příznivců a několik let nebyl viceprezident zvolen. Proč asi? Všechny souvislosti mi znovu vyvstaly při loňské volbě prezidenta komory. Prof. Hercogová přicházela s podobnými programovými názory. Všichni jsme byli svědky, jak delegáti takovou možnost odmítli. Prostě tudy cesta nevede.
Prioritu získala opět odborářská politika, což se vzápětí projevilo i ve složení představenstva komory. Prezident Kubek následně vyhodil z Vědecké rady (VR) prof. Hercogovou i dr. A. Hermana, jenž postupně ztratil pro politiku ČLK cenu. Na protest proti změnám ve VR z ní vystoupili prof. Pirk, Palička, Pafko a Dunkl. Naprosto je chápu a jen se divím, že se nepřipojili další. Vědecká rada ČLK je pouhou zástěrkou profesionality rozhodování prezidenta a vedení komory.
Přečtěme si stavovský předpis č. 16, který stanoví pravomoci prezidenta a vedení komory směrem k VR. Zde se rozhoduje, která profese a který její představitel bude členem VR. Je to nehorázná dehonestace VR. Na místo vědeckého sekretáře je dosazen nýmand. Jednohlasně odsouhlasené Prohlášení VR k akci Děkujeme, odcházíme bylo obsahově i formulačně opravdu slabé, nedůstojné tohoto orgánu.
Jak z tristního stavu ven
Nelze očekávat změny cestou uvnitř komory. Bez personálních změn bude ČL(O) K pokračovat ve své odborové politice nadále. Na víc prostě ani nemá. Bude stále mluvit jménem všech lékařů. Významně by změnilo sílu hlasu komory nepovinné členství, nebo alespoň povinné pouze pro vedoucí pracovníky a privátní lékaře. Také bychom měli více lobbovat v parlamentu, ať zintenzivní dohled nad činností komory a vyloučí její nátlakové odborářské aktivity. Od toho jsou odbory, to je jejich právo. Tam se současný prezident komory může vyžívat.
Z mého pohledu se prezident ČLK svými nepřijatelnými prohlášeními hluboce zpronevěřil Hippokratově přísaze i etickému kodexu, definovanému stavovským předpisem č. 10. Jestliže bylo jednání prezidenta odsouhlaseno předsednictvem komory, pak to platí i pro členy tohoto orgánu. Jde o cílené jednání a je na místě žádat odstoupení prezidenta i předsednictva komory. Proto je tímto vyzývám k odstoupení a vyzývám kolegy, kteří mají podobný názor, aby se připojili (hanus@urocentrum. cz).
Ještě bych zde chtěl vyjádřit úctu a obdiv ministrovi zdravotnictví, doc. L. Hegerovi, za skutečně státnický přístup, jímž dokázal zvládat neskutečné tlaky na něj vyvíjené, někdy až neurvalými útoky. Pane ministře, děkuji Vám.
Doc. MUDr. Miroslav Hanuš, CSc., Urocentrum Praha
Zdroj: Medical Tribune