Dobře řídit neznamená i provozovat
V podmínkách českého systému veřejného zdravotního pojištění se ukazuje, že právní forma „veřejnoprávních“ nemocničních zařízení je překážkou jejich zdravého ekonomického života i samotného rozvoje. Nemocnice poskytují službu, která má svůj ekonomický rozměr. Tuto službu poskytují lidé prostřednictvím svých znalostí, provozního zázemí a zdravotnických technologií. A všichni účastníci tohoto procesu z něj chtějí mít ekonomický profit. Taková je pravda, i když to mnozí politikové nechtějí připustit. Odvětvím zdravotnictví protéká ročně přes 200 miliard korun. Pokud připustíme, že shora uvedené argumenty mají svoji váhu, nezbývá než konstatovat, že i nemocnice poskytující službu za úplatu, a sice úhradami prostřednictvím plateb ze zdravotního pojištění, se pohybují v prostředí, které se obecně označuje za podnikatelské, tedy tržní.
Je tedy zřejmé, že na trhu zdravotnických služeb si již nějakou dobu nemocnice konkurují. A často velmi dravě. Konkurence se prozatím odehrává povětšinou v kvalitě poskytovaných služeb (konkurence hotelovými službami, moderními technologiemi či kvalitou péče, což je však mnohovrstevný pojem, atd.). Je zcela nepochybné, že chtějí‑li nemocnice na trhu uspět, musejí být řízeny jako kterékoli jiné ekonomické subjekty, tj. ve všech aspektech a složkách řízení. Musejí být tedy schopny samostatně se rozhodovat, ale také nést odpovědnost za svá rozhodnutí.
Systém nahrává pasivním
Cyklicky se opakující finanční krize v našem zdravotním systému jsou zaviněny tím, že současné jednotné cenové ohodnocení neumožňuje rozvoj kvalitních zdravotnických zařízení. Není totiž ani pro organizace, ani pro lékaře motivující. Stát není dobrým hospodářem. Ve zdravotnictví by měl pouze nastavovat parametry a pravidla – například dostupnosti a kvality. Neměl by ale zdravotnictví aktivně realizovat. Sjednávat zdravotní péči a stanovovat individuální ceny podle určitého objemu by měly pouze zdravotní pojišťovny. Takovým výběrem by se motivovali poskytovatelé zdravotní péče. Kvalitní zdravotnická zařízení by se pak mohla rozvíjet, být efektivní a tudíž poskytovat pacientovi lepší servis než zařízení průměrná nebo horší. Vzniklá konkurence by tak přinesla vyšší kvalitu v cenách a ve spektru zdravotnických služeb. Současný systém je motivační pouze pro ta zdravotnická zařízení, která nedosahují efektivního hospodaření a jsou jen pasivními poskytovateli zdravotní péče.
Až pojišťovny přestanou hradit a začnou nakupovat
Systém veřejného zdravotního pojištění se jistě bude vyvíjet. V současné době ale není zcela zřejmé, jak. Lze jen odhadnout, že změnu v postavení je nutné očekávat i u zdravotních pojišťoven, které budou sice i nadále hospodařit s veřejnou dávkou, ale nejspíše budou vytvářet alternativní pojistné plány a péči budou u poskytovatelů „nakupovat“, nikoli – jak je tomu nyní – jen platit. Změní‑li se systém, musí se změnit i chování jednotlivých prvků. Poskytovatelé – nemocnice tedy zřejmě budou muset být silným a ekonomicky zajímavým partnerem pro systém, který je schopen řídit svoje náklady a zároveň se trvale rozvíjet. Vývoj jde k centralizaci, efektivnosti a ke komplexnosti služeb. Tomuto trendu se v rámci reformy zdravotnictví nevyhneme. Současný systém „veřejnoprávních“ nemocnic jednoznačně výše popsané očekávané jednání zdravotnických zařízení neumožňuje a klade řadu překážek. Změna je proto naprosto nezbytná.
Pro kraj je výhodnější nemocnice pronajmout
Jsem přesvědčen, že přeměna současných nemocnic z rozpočtových a příspěvkových organizací na standardní subjekty obchodního práva je nezbytná. Jejich případnou novou právní formu je však nutno vnímat nejenom z pohledu ekonomických očekávání, ale rovněž z pohledu jejich existence na evropském trhu, kde významným fenoménem je jeho ochrana. Domnívám se proto, že nejvhodnějším způsobem je přeměna nemocnic na akciovou společnost, kde si kraj ponechá rozhodující pozici, aby mohl přímo zasahovat ve prospěch „politicky udržitelné“ koncepce zdravotnictví kraje.
Takto přeměněné nemocnice musejí být řízeny vysoce kvalifikovaným managementem. Jsem přesvědčen, že český personální trh takovými manažery sice disponuje, ale jejich vyhledávání je vysoce náročné a nákladné. Navíc vrcholoví manažeři potřebují i další kvalifikovaný řídící personál. Z tohoto pohledu se mi jeví jako vhodnější nesnažit se řídit a obsazovat vrcholná manažerská místa prostřednictvím vlivu „politiky kraje“, ale pronajmout nemocnici jako celek silnému partnerovi. V této úvaze nelze postihnout všechny aspekty související s touto problematikou. Nicméně jsem došel k závěru, že kraj by se měl zbavit všech činností, které nejsou jeho hlavní prací (tj. přímé řízení ekonomických subjektů, ke kterým nemocnice jistě patří) a měl by se zároveň vyvarovat takových kroků, které by, byť potenciálně, omezily soutěžení na trhu zdravotních služeb.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 20/2007, strana B4
Zdroj: