Diskuse o nemocnicích na akademické půdě
„Na přípravě zákona o univerzitních nemocnicích nám od počátku vadilo a vadí, že se zde bere v úvahu stále jen jedna právní forma, tedy akciová společnost, aniž by tomu předcházela odborná analýza a expertní diskuse i o jiných variantách,“ připomněl hned v úvodu setkání svou hlavní námitku rektor Univerzity Karlovy prof. Václav Hampl. Akciová společnost není podle něj pro univerzitní nemocnici vhodná hned z několika důvodů.
Za prvé obchodní společnost vzniká principiálně za účelem dosahování zisku; má-li být nezisková, bude potřebovat mnoho výjimek a novel. Ty však nemusejí probíhat formou novelizace obchodního zákoníku, ale mohou být přidruženy ke změnám zákonů, které s problematikou vůbec nesouvisejí. Situace se podle prof. V. Hampla stane nepřehlednou a těžko sledovatelnou.
Jistý problém podle jeho názoru představuje i otázka, jaký nárok by měly univerzitní nemocnice coby akciové společnosti na čerpání prostředků z fondů EU. „Bylo by to pravděpodobně řešitelné, i když problematické,“ řekl prof. V. Hampl. Pochybnosti má také o možnosti univerzity ovlivňovat výzkum, výuku i jejich personální zajištění, o akreditacích i o uplatňování akademických práv na půdě obchodní společnosti.
Zájem o akademickou diskusi byl mimořádný. Do síně Coriových v Ústavu biochemie a experimentální onkologie se všichni posluchači nevešli a sledovali jednání alespoň na televizních obrazovkách na schodišti.
„Proto by Univerzita Karlova preferovala, kdyby se od záměru transformace v podobě navržené ministerstvem zdravotnictví ustoupilo,“ sdělil prof. Hampl. „Pokud by však akciové společnosti měly vzniknout, museli bychom alespoň trvat na zvýšení vlivu univerzity, který by byl podle zákona malý vinou minoritního podílu na držení akcií.
„Blokačních 34 procent akcií je sice pro řešení majetkových věcí, například zabránění prodeji univerzitní nemocnice, dostatečných, ale majetek není z hlediska univerzity klíčový,“ sdělil prof. Hampl. „Výhrady máme i k samotnému procesu v té podobě, v jaké se s ním nyní počítá. To znamená, že nejprve vzniknou ze stávajících fakultních nemocnic akciové společnosti jako takové, a to exekutivním rozhodnutím vlády. Teprve poté bude – možná – přijat zákon o univerzitních nemocnicích. Na jeho základě budeme mít pouhých devadesát dnů na vyjednání smlouvy mezi univerzitou a nemocnicí – a pak spadne klec.“
Jednáme, ale zatím bez shody
První náměstek ministra zdravotnictví Marek Šnajdr, který po většinu shromáždění zastupoval ministra T. Julínka zaneprázdněného výjezdním zasedáním vlády, začal své vystoupení hořkým konstatováním: „O projektu univerzitních nemocnic se v ČR hovoří minimálně 12 let. Jak je v našem zdravotnictví bohužel zvykem, čím více se blíží řešení a čím aktuálněji se začíná dotýkat jednotlivých zainteresovaných subjektů, tím klesá míra ochoty ke změnám.“ Akademickou obec jménem ministerstva požádal, aby nepodléhala tvrzení, že se s univerzitami o návrhu zákona nediskutovalo, že rektoři a děkani byli postaveni až před hotovou věc. „Mohl bych zde doložit četnost jednání, které jsme s nimi vedli. Prosím, nazývejme věci pravými jmény – tedy že diskuse se vede, ale že nemáme mezi sebou shodu.“
Proč je podle M. Šnajdra nutno tuto shodu hledat a zákon přijmout? „Prvním cílem je zavést do sektoru fakultních nemocnic – mimochodem, dnes jich je 11 a spotřebovávají přitom téměř polovinu všech prostředků určených na lůžkovou péči v ČR – pořádek. Vzpomeňme si, že tomu není tak dávno, kdy byly fakultní nemocnice tak předluženy, že neměly ani na nákup léků. Pokud jde o zajištění výuky, náš návrh zákona je první právní normou, která je vůbec řeší. A opět si stačí vzpomenout, že před časem hrozilo 2. lékařské fakultě UK, že nebude mít kde učit, protože se nedařila dohoda s FN V Motole. Situaci zachránil jedině nestandardní zásah ministerstva zdravotnictví, které mimo jiné obě strany odkázalo na budoucí existenci zákona o univerzitních nemocnicích.“
Podle M. Šnajdra vnese zákon o univerzitních nemocnicích pořádek i do tak zdánlivě samozřejmé věci, jakou je rozdělování prostředků určených na vzdělávání. I to je dnes netransparentní a legislativou neupravené. „Za pregraduální vzdělávání zodpovídá ministerstvo školství, za postgraduální ministerstvo zdravotnictví. Z auditu, který jsme si nechali v našich fakultních nemocnicích zpracovat, vyšlo, že výuka mediků je často spolufinancována i z prostředků veřejného zdravotního pojištění, což není přípustné. Fakultní nemocnice nejsou jen přednáškové sály, ale jejich úkolem je také poskytovat široké spektrum zdravotní péče občanům. Díky výuce, vědě a výzkumu se v nich přirozeně koncentruje i péče superspecializovaná.“
V zájmu financování i právní jistoty
Zákon by měl podle záměru ministerstva napravit i řadu dalších nedostatků, například definovat pojem klinika. „Tento termín se dnes užívá velmi volně a my jsme přesvědčeni, že by měl zůstat chráněn a vyhrazen jen pro ta pracoviště, která naplní obsah definice,“ vysvětlil M. Šnajdr a pokračoval: „Je nutno také lépe a přesněji pojmenovat pracovní vztahy. Paralelní úvazky jsou akceptovatelné, ale musejí svým obsahem i odměnou přesněji odpovídat poměru práce vykonávané pro nemocnici a pro univerzitu. Stav, kdy vedoucí pracovníky musí společně jmenovat ředitel nemocnice, děkan a dva ministři, pak nemá snad od dob Sovětského svazu obdoby. Politici z toho samozřejmě musejí být a budou vyřazeni.“
M. Šnajdr slíbil, že zákon o univerzitních nemocnicích dá škole i zdravotnickému zařízení především jistotu – jak smluvních vztahů, tak lepšího financování. „Standardními zdroji příjmů jsou, resp. budou platby od zdravotních pojišťoven, sdílené granty či úhrada ministerstva školství za praktickou výuku mediků. Novým významným zdrojem bude úhrada ministerstva zdravotnictví za specializační výuku – slíbili jsme přesunout ji z institucí postgraduálního vzdělávání na akademickou půdu, slíbili jsme i obstarat na ni finanční prostředky. Připomenu, že ministerstvo svůj slib splnilo a na postgraduální vzdělávání zákonem vyčlenilo půl miliardy korun ročně. Pokud jde o další finanční příjmy, jedním z nich jsou bezpochyby i zdroje Evropské unie. V operačním programu jsme prosadili příspěvky na modernizaci našich budoucích univerzitních nemocnic. Připomínám, že je Evropská komise schválila, nenašla tedy nic nestandardního na jejich právní formě akciových společností. A konečně se příjmem nemocnice stane i hospodářský výsledek. Nezaměňujme slovo ‚neziskový‘ za ‚ztrátový‘. Univerzitní nemocnice, a. s., bude tak jako jiné neziskové organizace ve světě při dobrém hospodaření generovat zisk, který však bude v plné výši vracen zpět do jejího dalšího rozvoje a investic,“ zdůraznil M. Šnajdr.
A. s. není démon, důležitý je obsah
„Proč vlastně démonizovat právní formu akciové společnosti? Primární by mělo být diskutovat nikoli o formě, ale o obsahu,“ řekl mimo jiné na shromáždění prof. Jan Dědič, člen Legislativní rady vlády ČR. „S jistotou můžeme říci, že právní forma stávající příspěvkové organizace je socialistický nesmysl. Když se v devadesátých letech připravoval nový obchodní zákoník, očekávalo se, že tyto organizace přežijí už jen několik málo let – a jsou zde dodnes.“ Podle prof. J. Dědiče je v diskusi o akciových společnostech jako právní formě univerzitních nemocnic nutno brát v úvahu, že:
* zákon o univerzitních nemocnicích může akciovou společnost založenou podle obchodního zákoníku omezit, např. ve věci nakládání se ziskem – paradoxně pak budeme jako a. s. nazývat něco, co jí není, v krajním případě může z akciové společnosti v univerzitní nemocnici využita jenom její organizační struktura;
* principem akciové společnosti je důsledné oddělení vlastnictví od řízení – pokud by tedy stát či univerzita chtěly mít větší vliv na řízení, než jaký jim dávají pravomoci v personální politice, bylo by lepší právní formu akciové společnosti opustit;
* pokud by se definovalo, co se od budoucí nové právnické osoby očekává, bylo by možno analyzovat vhodnost i jiných právních forem – ať už neziskové organizace podle zvláštního zákona, který t. č. připravuje ministryně Džamila Stehlíková se svým týmem, nebo instituce veřejného práva, jakými jsou v současnosti veřejné vysoké školy či veřejné výzkumné instituce.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 16/2008, strana B1
Zdroj: