Díry na kolenou

S mladší, nikoli však již naprosto nejmladší dámou, znali jsme se řadu let, jsem jel metrem. Z džínů jí vyhlížela rozsáhlými, otřepanými dírami, přes které se táhla jednotlivá vlákna, načervenalá kolena. Venku totiž mrzlo. Osmělil jsem se, protože dneska jeden neví, a tázal se, co kolínka.

„Je mi na ně zima,“ děla, „ale to víte, móda je móda.“

Řekl bych, že zastánci memetiky mají pro výzkum nekonečné pole. Jestliže je móda komplexní mem, pak se replikuje a šíří rychleji než bakterie. Nahatá kolena se totiž spolu s dalšími částmi dolních končetin dívají z roztrhaných kalhot všude. Nad nim jsou hlavy skloněné k mobilu.

Zdobili jsme se zřejmě odedávna. Možná, že to navazuje na čištění vlastního kožichu, self‑grooming, známé u primátů. Červený okr k tomu účelu užívali neandertálci před 200 000–250 000 lety. Naši přímí předkové je následovali asi před 164 000 lety. Lastury byly ke zdobení užívány lidmi v rozmezí 120 000–70 000 let před současností. O zubech, drápech, peří a korálcích nemluvím. Kosmetika kvetla ve starém Egyptě: oleje, zvlhčovadla, parfémy a černé barvivo kolem očí. Mělo tlumit světelný náraz do očí. Make‑up včetně různě stylizovaných účesů je dobře znám od antického Říma dodnes. Na nějakou dobu to zatrhli protestanti.

Proč se šlechtíme a zdobíme?

Teorie, která má na mysli potomstvo, mluví o mating market perspective, doslovně je to perspektiva sexuálního/svatebního/partnerského trhu. Teorie praví, že existuje abstraktní partnerský trh. Poptávka po přitažlivých lidech je na trhu vysoká. Lidé se tudíž snaží svou přitažlivost zvýšit. Plodnost žen je časově omezenější než plodnost mužů. To byl výběrový tlak. Určoval reprodukční úspěch muže, který by žil jen s jednou ženou. Signálem možného reprodukčního úspěchu mužů u žen je tedy ženské mládí. A naopak: znakem možného re­pro­duk­ční­ho úspěchu mužů byla pro ženy jejich schopnost postarat se o potomky. Jestliže tedy ženy dávají mužům na odiv přitažlivost, mužové dávají ženám na odiv své zdroje. Což se nejen v současnosti posunulo k výši životní úrovně, okázalosti, pocitu být nahoře…

Druhým teoretickým evolučním výkladem našeho zevního šlechtění je výskyt patogenů. Čím vyšší přitažlivost jedince, tím (obvykle) nižší pravděpodobnost, že je nositelem příčin chorob. Tento vztah není nic jednoduchého, jak ukazuje příběh dámy s kaméliemi nebo neuvěřitelná přitažlivost, kterou mají pro některé mužské nešťastníky dámy s chováním, jemuž se kdysi smělo říkat hysterické.

Dobrá kosmetika dokáže leccos zamáznout neuvěřitelně. Ničeho příliš, praví prastaré doporučení. Jako se stalo skvěle nalíčené dámě, která se po úspěšném a dlouhém večeru vzbudila vedle pána, jenž se překvapeně tázal: „Paní, kde se tu berete?“

Výkladem třetím je teorie biosociálních rolí. Až do pokrokové současnosti jsme byli sexuálně dimorfní druh, což se právě snaží zrušit radikálové z LGBT+ komunity. Ženy rodily děti a staraly se o ně. Mužové užívali svou sílu a velikost. Pozůstatkem evoluce je proto potřeba některých mužů býti štíhlí a mít svalnatou zvláště horní polovinu těla. Vylepšovalo to možnosti být úspěšní jak v intrasexuální, tak v intersexuální soutěži, která je v reprodukčním věku pochopitelně nejtvrdší. Souvislost s genderovým dělením práce, na které navazují genderové role v daných kulturních okruzích, je zřejmá. Čím větší genderová nerovnost, například příjmová, tím větší tlak na utváření vlastního těla.

Jsouce v době postmoderní, postfaktické a postpravdivé, dlužno vzít v potaz vliv médií. Západní kánon krásy určuje, co a jak, bez ohledu na to, že jde nejčastěji o fikci, za níž je průmysl kosmetický včetně chirurgie, oděvní, automobilový. Letecký a jachtový jsou vzácnější, byť zhlédnout jachtu ve výši několikapatrového domu s bazénem, postavenou pro milovanou bytost a zastiňující třetinu přístavu kdesi v Řecku, je důvodem k překvapenému údivu. Kromě nich průmysl turistický, ale i stavební včetně architektů, kromě toho šperkaři, kožešníci, obchodníci se zlatem a drahým kamením. O akciích a politické moci se tak často nemluví.

V neposlední řadě mějme na mysli kontinuum individualismus–kolektivismus. Chtějíce být všichni unikátní, stává se, že jsou velké lidské skupiny stejné, například co do děr na kolenou, nahatých bříšek, když jsou venku čtyři pod nulou, nejroztodivnějších tetování na nečekaných místech v nečekaně plošném rozsahu. Nejzajímavější bývají čínské znaky. Ti, kdo je umějí číst, oceňují u tatérů smysl pro humor. Nemluvě o nosech, v nichž je zaveden kroužek, pupíčcích, očních víčkách, rtech, uších, jazyku i dalších, někdy velmi nečekaných částech těla, v nichž bimbají rozmanité kovové útvary, například tyčinky, zavírací špendlíky i zvonečky.

Známý psychoterapeut mi vyprávěl, kolik práce mu dal klient, jehož zbavoval nutkavé potřeby tahat lidi za kruh, který mají v nose. „Takhle jsem přece v mládí vodil bulíky,“ stěžoval si. Psychoterapeut mu obtížně vysvětloval, že máme dobu jinou a všichni lidé s kruhem v nose nemusejí být nutně bulíci.

Posledními možnými vlivy jsou vysoký a nízký sociální status, vysoká a nízká přitažlivost, vysoká nebo nízká úroveň vzdělání a pravicové nebo levicové politické přesvědčení.

Neověřené teorie mohou být zajímavé, ověření je nutné. Neověřitelné teorie nejsou věda, leč akt víry. Do práce se tudíž dala skupina 140 vědců ze 63 univerzit a jedné akademie věd, která v 93 státech světa u 93 158 lidí ověřovala, co zvyšuje lidskou přitažlivost.

Z tržní perspektivy plynuly tři hypotézy: ženy tráví šlechtěním zevnějšku víc času než muži. Jedinci v reprodukčním věku tráví šlechtěním zevnějšku víc času než jedinci mimo tento věk. Jedinci, kteří jsou sami, tráví víc času šlechtěním zevnějšku než jedinci ve vztahu milostném.

Z teorie, která má na mysli patogeny, plynou hypotézy dvě: lidé v zemích s vysokým výskytem patogenů tráví šlechtěním vlastního zevnějšku víc času než lidé v zemích s nízkým výskytem patogenů. Lidé, kteří za sebou mají těžší onemocnění způsobené patogeny, tráví šlechtěním víc času než lidé, kteří něco takového za sebou nemají.

Z teorie biosociální role plynou dvě hypotézy: ženy v zemích, kde je vyšší míra genderové nerovnosti, tráví víc času vlastním šlechtěním než ženy, kde je tato míra nižší. Ženy, které jsou vůči tradičním genderovým rolím konformnější, tráví víc času šlechtěním vlastního zevnějšku než ženy, které jsou méně konformní.

Z teorie zabývající se vlivem sociálních médií plyne: lidé, kteří se sociálními médii tráví víc času, věnují svému šlechtění víc času než lidé, kteří sociální média sledují málo. To samé platí pro sledování televize.

Z teorie zkoumající kontinuum individualismus–kolektivismus plyne, že lidé v individualističtějších společnostech tráví šlechtěním vlastního zevnějšku víc času než lidé žijící v kolektivistických společnostech. To samé platí pro lidi, kteří jsou spíše individualisté, než pro lidi, kteří jsou spíše kolektivističtí.

Devadesát devět procent lidí ze zkoumaného vzorku tráví denně vylepšováním vlastního zevnějšku víc než deset minut. Evoluční hypotézy doloženy: ženy tráví vlastním zevnějškem v průměru skoro čtyři hodiny denně, muži 3,6 hodiny, nejmladší nejvíc, oproti předpovědi tím tráví mnoho času i lidé staří, platí hypotézy zkoumající patogeny stejně jako hypotéza testující rozdíl mezi lidmi, kteří hledají trvalého partnera, a lidmi, kteří už ho mají. Nejmohutnější vliv mají sociální média. Čím víc času s médii, tím víc času se šlechtěním.

Významnou statistickou veličinou je velikost účinku, effect size. To je míra síly vztahu mezi dvěma proměnným veličinami, která není závislá na jednotkách měření. Srovnání dle velikosti účinku říká, že vliv na šlechtění vlastního zevnějšku má v sestupném pořadí respektování tradičních genderových rolí, život v zemích, kde je vyšší míra genderové nerovnosti, skutečnost, zda se jedinec považuje za vysoce přitažlivého, nebo vysoce nepřitažlivého, doba sledování televize, vyšší socioekonomický status, pravicové politické přesvědčení, nižší úroveň vzdělání a osobní individualismus. Evoluční výklad zkrášlování tedy platí, ale přidaly se k němu vlivy další.