Digitalizace zdravotnictví: deset věcí, které se musejí stát

Potřebujeme závazný plán digitalizace, datové standardy, pravidla pro distanční péči, strukturovanou elektronickou zdravotní dokumentaci a další nezbytné kroky.

Nepřipravenost digitální infrastruktury v ČR je vlastně pochopitelná. Proč by se úroveň digitální infrastruktury měla nějak zásadně lišit od českého standardu infrastruktury dálnic, sítě vysokorychlostních železnic či moderní decentralizované energetiky? V každodenní frontě u Benešova směr Budějovice či v Pendolinu, které málokdy zdolá trasu Praha–Ostrava pod čtyři hodiny, se vám absence základních pilířů digitalizace zdravotnictví bude zdát vlastně tak nějak logická. Mnohé z předchozích pokusů o digitalizaci byly přitom mnohdy spojeny buď s politickým fiaskem, nebo v horším případě s policejním vyšetřováním.

Digitalizace je ale každopádně jediný politicky neutrální nástroj na zvýšení efektivity a kvality zdravotních služeb ve chvíli, kdy ochota krýt strmý růst nákladů zdravotnictví z veřejných zdrojů narazí na svůj strop. Bez digitalizace není současná úroveň zdravotní péče dlouhodobě udržitelná.

1. Jednoznačná odpovědnost a kompetence při realizaci strategie digitalizace zdravotnictví

Problém: Digitalizace je primárně politickou a implementační povinností Ministerstva zdravotnictví, účastní se na ní mnoho dalších subjektů (ÚZIS, některé fakultní nemocnice svými technologickými centry, zdravotní pojišťovny apod.). Není k dispozici jednotný plán (tzv. roadmap), kde by byly detailně popsány realizační kroky, časový harmonogram a odpovědné instituce.

Řešení: Vytvoření závazného realizačního časového plánu s institucemi odpovědnými za jednotlivé kroky pod dozorem Ministerstva zdravotnictví, s pravidelnou aktualizací a publikováním. Prioritou je detailní plán na roky 2023–2024.

2. Implementace zákona o elektronizaci zdravotnictví (eHealth)

Problém: V ČR není vytvořena základní páteřní síť elektronického zdravotnictví. Vznikly jen fragmenty (eRecepty, eNeschopenky). Poskytovatelé spolu v malé míře sdílejí elektronická data, systém je závislý na papírové komunikaci.

Řešení: Urychlená implementace zákona o elektronickém zdravotnictví z podzimu 2021 a napojení všech poskytovatelů zdravotní péče na tuto národní síť. Zároveň je žádoucí novelizace zákona směrem k závazným datovým standardům, interoperabilitě, otevřenosti systémů apod.

3. Legislativní a metodické ukotvení distanční péče za použití digitálních nástrojů

Problém: Existuje právní nejistota v rozsahu a povinnostech při poskytování distanční péče, přestože zdravotní pojišťovny tuto péči hradí prostřednictvím specifických výkonů a mnoho poskytovatelů ji běžně poskytuje.

Řešení: Novelizace zákona o zdravotních službách s vymezením definice, rozsahu a náležitostí poskytování distanční péče pomocí digitálních telemedicínských platforem. Podzákonné normy by následně měly definovat minimální technologické, bezpečnostní a implementační standardy.

4. Urychlený přechod poskytovatelů na strukturovanou elektronickou zdravotní dokumentaci

Problém: Absolutní většina lékařských záznamů u poskytovatelů zdravotní péče je v nestrukturované, často nedigitalizované podobě, což je základní překážkou datové analýzy, koordinace zdravotní péče a přístupu k informacím. Informační systémy jsou roztříštěné a nemají jednotný datový standard.

Řešení: Odpovědné instituce (Ministerstvo zdravotnictví, ÚZIS, případně SÚKL) by měly zmapovat současný stav penetrace strukturované zdravotní dokumentace do sítě poskytovatelů a vytvořit legislativní a investiční pobídky k jejímu urychlení. Zároveň by měla být nastavena závazná vymahatelná pravidla přenositelnosti (interoperability) na jednotném datovém standardu a povinnost poskytovat datovou strukturu formou API oprávněným subjektům. Tím bude umenšeno riziko nežádoucího uzamčení zákazníka dodavatelem (vendor‑lock).

5. Zjednodušení a zpřehlednění technologického, bezpečnostního a datového standardu

Problém: Neexistuje jednotný zdroj, ve kterém mohou poskytovatelé nalézt přehled minimálních požadavků na kyberbezpečnost, ochranu osobních dat a možnosti poskytování dat uživatelům a třetím stranám. Pacienti zase neznají svá práva a nároky pro přístup ke zdravotním údajům.

Řešení: Vytvoření jednotné webové stránky se všemi existujícími právními normami (evropskými a národními), technologickými a bezpečnostními požadavky a jejich výkladem v přehledné podobě pro různé typy poskytovatelů.

6. Vytvoření pravidel a procesu vstupu digitálních aplikací do úhrady a zjednodušení procesu vytváření telemedicínských výkonů

Problém: V Česku není k dispozici jednotný a přehledný proces pro zařazování digitálních pacientských aplikací do systému úhrady (mHealth), jako je např. v Německu DiGA. Rovněž proces vzniku telemedicínských výkonů je nepřehledný a nepředvídatelný.

Řešení: Vytvoření metodiky, procesu a odpovědných institucí za účasti zdravotních pojišťoven. Pro digitální aplikace využít zahraniční zkušenosti (např. Německo, Finsko), pro telemedicínské výkony zjednodušit proces vzniku a aktualizace zdravotních výkonů.

7. Vytvoření a pravidelná aktualizace doporučených postupů pro telemedicínu

Problém: Nyní neexistují specifické klinické doporučené postupy pro telemedicínu s výjimkou obecného doporučení pro všeobecné praktické lékaře od SVL ČLS JEP.

Řešení: Každá odborná společnost by podle jednotného vzoru měla vypracovat doporučený postup, u jakých typů pacientů a v jakých situacích je použití telemedicíny vhodné, jaké musejí být vytvořeny podmínky a které parametry je třeba sledovat, analyzovat a zaznamenávat. Cílovým stavem je jednotná databáze s pravidelnou aktualizací doporučených postupů a mandatorní oponentura těchto guidelines ze strany MZ ČR a zdravotních pojišťoven.

8. Proces/instituce odpovědné za certifikaci digitálních řešení z pohledu pacientů/uživatelů

Problém: Na straně uživatelů panuje velká nejistota v tom, která řešení v podobě digitálních aplikací jsou bezpečná, řádně certifikovaná a dodržují potřebná technologická pravidla (viz bod 6).

Řešení: Odpovědné instituce (viz bod 1) by měly vypracovat plán pravidelného testování a ověřování digitálních aplikací s jednoduchým a srozumitelným systémem hodnocení.

9. Systém edukace

Problém: Rychlý technologický rozvoj vytváří informační asymetrii mezi poskytovateli digitálních řešení a jejich uživateli. Digitalizace a telemedicína není systematicky vyučována.

Řešení: Vytvoření pregraduálních i postgraduálních edukačních programů pod gescí Ministerstva zdravotnictví, lékařských fakult a odborných společností. Zároveň musejí vzniknout edukační programy a materiály (webové stránky, webináře apod.) pro zástupce veřejnosti a pacientských organizací.

10.Investice do digitální infrastruktury v primární a ambulantní sféře

Problém: Nemocnice dlouhodobě získávají nemalé investiční prostředky na obnovu své digitální infrastruktury, v oblasti primární péče cítíme ale velký technologický dluh, který znemožňuje zapojení těchto poskytovatelů do systému elektronického zdravotnictví, sdílení dat a telemedicíny.

Řešení: V rámci operačních programů musejí existovat tituly určené pro drobné poskytovatele zdravotních služeb. Čerpání těchto prostředků bude podmíněno zapojením do výměnných sítí elektronického zdravotnictví a povinností poskytovat digitální služby klientům v souladu s technologickým standardem (viz bod 5) a klinickými doporučenými postupy (viz bod 7).