Diagnóza a léčba adnexálních rezistencí
Diferenciální diagnóza adnexálních rezistencí zahrnuje benigní a maligní nálezy jak gynekologického, tak negynekologického původu (tab. 1). Cílem vyšetření je rozlišení benigních nálezů od závažnějších, například od karcinomu ovaria. Karcinom ovaria je hlavní příčinou úmrtí na gynekologická nádorová onemocnění. V USA představuje pátou nejčastější příčinu úmrtí na nádorová onemocnění u žen, v roce 2007 stál za 15 280 případy úmrtí.1,2
Riziko karcinomu ovaria narůstá stabilně s věkem, nejvyšší riziko představuje období po menopauze. Celoživotní riziko úmrtí na karcinom ovaria činí 1,42 %.2 U karcinomu ovaria není k dispozici žádná účinná screeningová metoda, u níž by se prokázalo, že významně zlepšuje klinické výsledky.
Karcinom ovaria má tendenci vyskytovat se u prepubertálních dívek a postmenopauzálních žen. Většina adnexálních rezistencí je u prepubertálních dívek sice benigních, avšak 5–35 % je maligních.3‑7 U novorozenců se mohou vyskytovat drobné (< 2 cm) funkční cysty, ty však souvisejí s mateřskými hormony a obvykle regredují během několika prvních měsíců života.4,8 U žen po menopauze je 30 % adnexálních rezistencí maligních.9
Výskyt karcinomu ovaria je u premenopauzálních žen vzácný. Častější jsou funkční cysty, leiomyomy a mimoděložní těhotenství, jež mohou působit značné obtíže. U těhotných žen je nejběžnější příčinou adnexální rezistence korpusluteální cysta. U netěhotných žen jsou nejběžnější příčinou funkční cysty a leiomyomy.10 Adnexální rezistence jsou ultrasonograficky charakterizované jako cystické, solidní nebo komplexní. Podle doporučení American College of Radiology jsou prosté cysty u premenopauzálních žen považovány za benigní. 11
Vzácně mohou být komplexní tumory u premenopauzálních žen maligní. 1 Obvykle jde ovšem o hemoragické cysty nebo endometriomy; jako komplexní tumor může ale vypadat i tuboovariální absces, mimoděložní těhotenství nebo torze ovaria. V případě solidních rezistencí jde nejčastěji o stopkaté myomy, ale může jít i o benigní nádory ovaria, fibromy, thekomy, maligní nádory ovaria nebo o ovariální torzi. Nejčastější benigní neoplazií ovaria je cystický teratom.
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 1/2010, strana 20
_________________________________________________________________________________________________________________
Komentář
Diagnóza a léčba adnexálních rezistencí
As. MUDr. Marek Pluta, Ph.D.
Gynekologicko‑porodnická klinika 2. LF UK a FN v Motole, Praha
Článek amerických autorů je podrobným popisem iniciálního diagnostického postupu pro diferenciální diagnostiku pánevních rezistencí. V zásadě nelze s popsanými postupy, které jsou strukturovány na podkladě evidence based medicine, nesouhlasit. Je vhodné několik bodů okomentovat z pohledu reálií české medicíny. Incidence zhoubných nádorů ovaria v ČR se aktuálně pohybuje na úrovni 21–24/100 000 (obr. 1).
Hrubě zjednodušeně se při diagnostice pánevních rezistencí zaměřujeme na vyloučení nebo potvrzení podezření na malignitu a dle této rozvahy se řídí následující postup. Věková distribuce ovariálních zhoubných nádorů ČR je znázorněna v dalším grafu (obr. 2). V mladších věkových kategoriích diagnostikujeme hlavně neepiteliální zhoubné nádory, ve středním a vyšším věku již jednoznačně převyšují karcinomy – epiteliální zhoubné nádory. Stejně tak se v závislosti na věku mění poměr biologických vlastností diagnostikovaných rezistencí: benigní–borderline– maligní. V mladším fertilním věku předpokládáme spíše převahu benigních nálezů – funkční cysty, endometriózu, dermoidy, zánětlivé změny.
Naopak ve věku postmenopauzálním jsou tyto diagnózy raritou a spíše předpokládáme změny neoplastické. Zásadní rozdíl oproti původnímu článku je v tom, že v ČR by měly být všechny pánevní, respektive ovariální rezistence řešeny gynekologem, event. suspektní nálezy by měly být řešeny v onkogynekologických cen...
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 1/2010, strana 25
Zdroj: Gynekologie po promoci