Diagnostika osteoporózy
Osteoporóza byla jako nemoc označena až v roce 1994. Osteoporóza je však podle různých kritérií definována různě a je tedy nutné předem upřesnit, co pojmem diagnostika osteoporózy chápeme. Podle patofyziologických kritérií je osteoporóza systémovým metabolickým onemocněním skeletu, charakterizovaným poruchou mechanické odolnosti kosti, a v důsledku toho zvýšeným rizikem zlomenin. Mechanická odolnost kosti je podmíněna množstvím a kvalitou kostního minerálu a organické matrix, mikroarchitekturou a makroarchitekturou kosti a dalšími aspekty kvality kostní hmoty. Zatímco množství kostní hmoty lze kvantitativně hodnotit měřením denzity kostního minerálu (BMD) v predilekčních místech zlomenin, nemáme uspokojivou klinickou metodu kvantitativního hodnocení kvality kosti. Proto se diagnostika osteoporózy často (ale nesprávně) omezuje na osteodenzitometrické hodnocení stupně úbytku BMD v porovnání s hodnotami u mladých dospělých osob stejného pohlaví. Podle osteodenzitometrických kritérií se za osteoporózu považuje snížení BMD v bederní páteři nebo v proximálním femuru o více než 2,5 směrodatné odchylky pod průměr BMD u zdravých žen ve věku 30 let. Tato definice platí též pro muže starší 50 let. Podle definice osteoporózy v klinickém kontextu je však snížení BMD podle kritérií WHO jen jedním z rizikových faktorů, který ke klinickému hodnocení absolutního rizika zlomenin přispívá nezávisle, spolu s věkem, prevalentními zlomeninami a rizikem pádů. Dosud však pacienti podstupují osteodenzitometrické vyšetření a zdravotní pojišťovny zpravidla hradí léčbu u nemocných, jejichž denzita kostního minerálu (BMD) je nižší než -2,5 T-skóre (pokud se měří v bederní páteři nebo v proximálním femuru metodou DXA). Zdůvodňuje se to tím, že BMD vysvětluje 75–90 % variability kostní mechanické odolnosti a riziko zlomenin se zvyšuje 1,5- až 3krát s každým snížením BMD o 1 T-skóre. Ve skutečnosti však nebyl nikdy zjištěn práh BMD, po jehož překročení by byla zlomenina nevyhnutelná, a většina zlomenin vzniká u osob, které mají jen osteopenii. Striktní dodržování hodnoty BMD -2,5 T-skóre jako osteodenzitometrického kritéria osteoporózy umožňuje léčit jen 27 % ze všech osob, které v dalších letech utrpí zlomeninu. Cílem léčby osteoporózy je zlepšit anebo alespoň udržet množství a kvalitu kostní hmoty, a zabránit tak zlomeninám a zachovat nebo zlepšit kvalitu života. Vyhledáni a včas léčeni by tedy měli být nemocní s významným rizikem osteoporotické zlomeniny. Jinými slovy, nejde jen o osteodenzitometrickou diagnostiku, ale hlavně o určení individuálního absolutního rizika zlomeniny. Hodnocení absolutního rizika zlomenin se vymyká z rámce tématu tohoto článku, ale mělo by mít v tomto speciálním čísle časopisu potřebné místo. Osteoporóza je obvykle klinicky bezpříznaková. Onemocnění proto není u mnoha nemocných zjištěno a není léčeno ve svém časném období, tedy dříve, než se projeví zlomeninami. Diagnostické vyšetření lze doporučit u všech osob, které utrpěly klinickou zlomeninu po nepřiměřeně nízkém úrazu nebo pokud byla při rtg vyšetření zjištěna zlomenina obratle. Diagnostické vyšetření však má význam také u osob, které dosud zlomeninu neprodělaly, ať už jsou to všechny osoby starší 65 let a nebo ženy po menopauze, které mají alespoň jeden klinický rizikový faktor (kouření, osteoporotická zlomenina u rodičů, opakované pády, imobilizace, BMI < 20). Diagnostické vyšetření je rovněž nezbytné při podezření na sekundární osteoporózu. Diagnostické vyšetření však má být doporučeno jen tehdy, pokud jeho výsledek může ovlivnit rozhodování o opatřeních ke snížení rizika osteoporózy nebo zlomenin. Týká se to mj. také ochoty pacientů dodržovat při případném zjištění zvýšeného rizika preventivní nebo léčebná opatření.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci Suppl. 2/2006, strana 4
Zdroj: