Diagnostika a terapie fetální hydronefrózy – doporučení pro praxi
Fetální hydronefrózu nacházíme u jednoho z 200 až 300 plodů, což z ní činí jednu z nejčastěji popisovaných prenatálních malformací. Není proto vzácností, že se gynekolog-porodník setká s těhotnou s takto postiženým plodem. Nicméně z postnatálních souborů zjišťujeme, že klinicky významný je jen jeden z 500 případů. U prenatální diagnostiky dilatace kalichopánvičkové nacházíme vysoké procento falešné pozitivity a většina novorozenců nemá žádné klinické následky. Kde hledat příčinu takového rozdílu mezi prenatální diagnostikou a postnatální patologií? Vysoké procento falešné pozitivity je dáno převážně variacemi v rozsahu rozšíření průměru ledvinné pánvičky. Tento článek shrnuje přijaté definice fetální pyelektazie a hydronefrózy v prenatální diagnostice a vysvětluje, jak tyto definice používat v praxi tak, abychom odlišili fyziologické variace od nálezu, který bude klinicky významný (obr. 1). Krok za krokem se budeme zabývat tím, jak stanovit správnou diagnózu běžných patologií, které jsou spojeny s fetální hydronefrózou, a vysvětlíme možnosti terapie in utero. Naším cílem je pomoci lékařům pochopit prenatální diagnostiku dětských urologických patologií, aby mohli poskytovat lepší péči a kvalifikovaná doporučení těhotným s takto postiženými plody.
...
Komentář
Autor: As. MUDr. Ivana Špálová, CSc.
Vrozená postižení ledvin a močových cest patří mezi nejčastější anomálie v lidské populaci. Mnohdy bývají sdruženy s jinými vývojovými nebo dědičnými poruchami. Některá postižení jsou zcela bezvýznamná, jiná naopak pacienta ohrožují na životě. Vrozené vývojové vady uropoetického systému jsou spojeny s vysokou morbiditou pro přidružené komplikace následkem obstrukce močových cest, infekcí, urolitiázy nebo funkčního postižení (renální selhání, hypertenze). Současným trendem je proto nejen snaha o primární rekonstrukci, ale též snaha o kvalitní prenatální diagnostiku. Anomálie uropoetického systému, zejména ty, které jsou sdružené s hydronefrózou, jsou většinou při sonografickém vyšetření dobře viditelné, protože nacházíme různé struktury vyplněné tekutinou. Navíc bývají tyto poruchy spojeny s oligohydramniem nebo dokonce anhydramniem. Tento nález sice zhoršuje přehlednost plodu, ale na druhé straně nás může na patologii uropoetického systému upozornit. Ke zvýšení úspěšnosti prenatální diagnostiky těchto vad přispívá i stále se zlepšující systém ultrazvukových screeningových vyšetření. I pokrok v přístrojové technice přináší zpřesnění diagnostiky. Vrozené vývojové vady jsme proto dnes schopni odhalit dříve a ve větším množství. Kvalitně prováděný ultrazvukový screening dokáže odhalit patologii uropoetického systému až u 4,5 % všech plodů, přičemž asi třetina případů bude klinicky významných. Jak uvádějí autoři ve svém přehledovém článku, je pro efektivní management fetální hydronefrózy nutná včasná a kvalitní ultrazvuková diagnostika. Včasností rozumíme diagnostiku prenatální a zejména u závažnějších poruch by se mělo jednat o diagnostiku v rámci screeningového ultrazvukového vyšetření ve II. trimestru. Prokážeme-li v této fázi těhotenství závažnou patologii uropoetického traktu, zejména je-li přidružen oligohydramnion či dokonce anhydramnion, je šance plodu na přežití minimální a rodiče by měli být informováni o možnosti ukončit těhotenství z genetické indikace.
...
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 2/2004, strana 43
Zdroj: