Diagnostika a farmakoterapie erektilní dysfunkce
Mezi mužské sexuální poruchy patří erektilní dysfunkce, pokles libida, anatomické abnormity (např. Peyronieova nemoc) a poruchy ejakulace. Erektilní dysfunkce je definována jako neschopnost dosáhnout a udržet erekce dostatečně pevné k tomu, aby umožňovaly koitus.2 Erektilní dysfunkce se vyskytuje běžně a v USA postihuje miliony mužů. Massachusettská studie o stárnutí mužů (Massachusetts Male Aging Study) prokázala, že výskyt erektilní dysfunkce stoupá s věkem; přibližně 50 % mužů se s ní setká v 50 letech, v 70 letech její prevalence stoupá téměř na 70 %. Fyziologie erekcí zahrnuje hormonální, cévní, psychologické, neurologické i buněčné složky, za udržení sexuální touhy (libida) primárně zodpovídá testosteron, přičemž hypogonadismus bývá někdy spojen s erektilní dysfunkcí. Mezi další hormonální příčiny erektilní dysfunkce patří hypertyreóza a prolaktinomy. Krevní zásobení penisu zajišťuje arteria pudenda interna a její větve – a. dorsalis et profunda penis (aa. helicinae), a. urethralis, a. bulbi penis. Psychogenní erekce, spouštěné fantazií či zrakovými podněty, jsou pravděpodobně zprostředkovány sympatickými nervovými vlákny z thorakolumbální oblasti (Th11–L2). K reflexním erekcím dochází na podkladě taktilní stimulace a zodpovídá za ně parasympatický nervový systém (S2–S4). Obecně platí, že parasympatikus zajišťuje erekci a sympatikus ejakulaci. Sexuální vzrušení a parasympatické signály směřující do penisu zahajují nitrobuněčné změny nezbytné k dosažení erekce (obr. 1). Endoteliální buňky a nervová zakončení uvolňují oxid dusnatý a ten zvyšuje koncentrace cyklického guanosinmonofosfátu (cGMP). Vysoké koncentrace cGMP vedou k relaxaci hladkých svalů v tepnách a kavernózních tělesech, čímž zvyšují průtok krve penisem. Během nárůstu intrakavernózního tlaku jsou stlačovány odvodné žíly penisu a návrat žilní krve z penisu klesá.6 Kombinace zvýšeného tepenného průtoku a sníženého žilního odtoku se projeví jako erekce. Tento proces ustává aktivací cGMP fosfodiesterázy (PDE) typu 5, která rozkládá guanosinmonofosfát, a tím erekci ruší.
...
Komentář
Autor: MUDr. Karel Kočí, CSc.
Erektilní dysfunkce (ED) je benigní onemocnění, které však u postiženého muže a jeho partnerky vyvolává velmi silné emoce, a může tedy mít pro život celého páru závažné důsledky. Autoři článku uvádějí prevalenci erektilní dysfunkce v USA, zjištěnou na základě 12 let staré tzv. massachusettské studie. Pro lepší orientaci českého čtenáře lze na tomto místě zmínit výsledky průzkumu provedeného v ČR v roce 2001 agenturou STEM/MARK, z nějž vyšel český muž ještě o poznání hůře než ze studie massachusettské muž americký. Ve věku 35–65 let podle tohoto průzkumu trpí nějakou formou erektilní dysfunkce 54 % českých mužů, přičemž středně těžkou a těžkou poruchu má 26 % těchto mužů. Tato alarmující data dokládají, že se nejedná o nějaký okrajový problém, týkající se hrstky postižených. Jde o dosti rozšířenou dysfunkci, která svého nositele sice na životě neohrožuje, kvalitu jeho života však výrazně zhoršuje. Ale ani s tím neohrožováním na životě to není tak jednoznačné. Během své pětadvacetileté andrologické praxe jsem se setkal i s několika případy mužů s výraznými suicidiálními tendencemi vyvolanými právě jejich erektilní dysfunkcí. Erektilní dysfunkce má však i svou pozitivní stránku – může sloužit jako velmi cenný první příznak závažného, ale dosud latentního onemocnění (diabetes mellitus, ICHS apod.). V článku je zmíněno, že erektilní dysfunkce má prakticky shodné rizikové faktory s ICHS. Je to dáno tím, že erektilní dysfunkce a ICHS mají společného jmenovatele – endoteliální dysfunkci. Endotel se podílí na řadě fyziologických funkcí – regulaci vaskulárního tonu a permeability, udržování rovnováhy mezi koagulací a fibrinolýzou, proliferaci buněk hladké svaloviny.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 4/2006, strana 30
Zdroj: