Diabetická polyneuropatie – tichá a nebezpečná
Diabetická polyneuropatie je opět stejně jako jiné specifické komplikace diabetu přímým důsledkem hyperglykémie. Etiologicky se sice podílí na vzniku postižení vasa nervorum (tedy z tohoto pohledu je "mikrovaskulární" komplikací), významnější roli má zřejmě porucha metabolismu axonů, která je důsledkem hyperglykémie. Důležitou roli hraje samozřejmě dědičnost, ale dle řady vědeckých prací jisté známky postižení periferního nervstva lze po delší době trvání diabetu zachytit u každého pacienta.
Nejčastější a nejsrozumitelnější dělení diabetické polyneuropatie je odvozeno od lokalizace postižení - tak se hovoří o senzitivní, motorické, senzomotorické a autonomní diabetické polyneuropatii a dalších speciálních typech. Z jiného pohledu se dělí diabetická polyneuropatie na typ difuzní (postihuje neurony difuzně) a fokální (méně častý).
Základní příznaky lze odvodit od lokalizace postižení. Celkem logicky důsledkem poškození nervu je porucha jeho funkce. Tak při postižení senzitivních vláken vznikají na začátku procesu příznaky irritační (parestezie, dysestezie), následně pak příznaky z výpadku funkce (hypestezie, anestezie). Postižení motorických nervů vede k výpadku motorické funkce, postižení autonomního nervstva vede k poruše funkce řízeného orgánu. Kombinací různých typů postižení vznikají adekvátně kombinované a někdy až bizarní klinické obrazy.
V titulku článku je uvedeno, že diabetická neuropatie je tichá a nebezpečná. Pokusím se zmínit několik vybraných klinických aspektů, které podtrhnou tuto charakteristiku. Postižení senzitivních nervů provázejí, jak jsem zmínil, zejména v úvodní fázi, subjektivní příznaky.
Nejtypičtější lokalizace je tzv. symetrická distální polyneuropatie (lokalizována symetricky na dolních končetinách, postižení nesleduje dermatomy). Forma algická, která je naštěstí relativně vzácnější, se sice přihlásí neztišitelnými bolestmi, nicméně mnohem častěji jsou potíže nemocných takového charakteru, že jsou pacientem a bohužel často i lékařem bagatelizovány. Je to typická stížnost na "studené nohy", stížnost na neurčité pocity mravenčení, někdy skutečně jako podle učebnice brnění, pálení.
Pocitů si pacient všímá často v noci. Nejsou tak výrazné a nutkavé, aby jimi pacient vždy aktivně "obtěžoval" lékaře, nehledě na to, že je těžké pro laika pochopit, že "studené nohy" jsou příznakem komplikace diabetu. Samy o sobě skutečně potíže většinou nevyžadují léčbu, nejsou natolik imperativní, aby bez terapie pacient nemohl docela dobře žít. Jsou ekvivalentem stesků, jejichž pestrou škálu každý z nás může nabídnout k dispozici v diskusi o našich neduzích z vlastní zkušenosti. Nicméně kritický význam mají tyto příznaky právě z toho důvodu, že v téže chvíli, kdy se objevují, již lze detekovat sníženou senzitivitu; to znamená zvýšené riziko závažného poškození tkání dolních končetin, a tedy zvýšené riziko vzniku syndromu diabetické nohy s rizikem amputace. A to je jistě závažná souvislost.
Dovolím si ještě jednou zdůraznit, že naprosto "neškodné" příznaky, na které ani pacient často sám neupozorní, jsou příznakem zvýšeného rizika syndromu diabetické nohy. Protože medicína objevila tyto souvislosti a protože je preventivní postup obvykle tím nejúčinnějším, je jistě vhodné nejen věnovat pozornost i "banálním" steskům pacientů, ale je také nutné po časných příznacích diabetické senzitivní neuropatie aktivně pátrat. Důležité je také aktivní vyšetření, o kterém pojednám příště, ale, jak ukazuje i příklad diabetické neuropatie, nejvíce se o chorobě nemocného dozvíme tak, že mu budeme pozorně naslouchat.
Zdroj: Medical Tribune