Devatenáctý otazník našeho miniseriálu: Existuje v praxi geriatrická prevence?

Jako jiné geriatrické aspekty jeví se i prevence občas diskriminačně, často neúčelně a neujasněně. O diskriminaci (agismus) jde nejspíše u sekundární prevence chorob. Řada starých lidí je neoprávněně označena za „příliš staré“ k účelné prevenci např. symptomatické aterosklerózy a jejích hlavních rizikových faktorů. Nejde o to, aby každý devadesátník polykal hypolipidemika, antihypertenziva, antiagregancia, beta-blokátory, natož antiobezitika. Jde o to, aby se i devadesátníkům dostalo upřímné rozvahy o prospěchu a riziku: Splňuje kritéria intervence? Nerozvinul závažnou aterosklerózu, je asymptomatický, takže odchylky „od normy“ nejsou indikací k léčbě? Je symptomatický, indikovaný k léčbě, ale farmaka nelze podávat pro závažné nežádoucí účinky, inkompatibilitu, odmítnutí či nespolupráci? Byl by k léčbě indikován, ale pro závažnou, život zkracující komorbiditu od léčby ustupujeme v rámci paliativního režimu? Troufneme si odhadnout, jakému procentu seniorů se takové rozvahy a účelné prevence dostane? A opačně: jaký objem farmak je „vyplácán“ neúčelně a kolika desetitisícům našich seniorů je účinná prevence odepřena?
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 29/2006, strana 5

Zdroj: