Dětské otázky o zdravotnictví - KOMENTÁŘ

Jako psychiatr a psychoterapeut jsem si ve své praxi jaksi mimovědomě vytvořila metodu, které pracovně říkám metoda dětských otázek. Jistě ji někdo už dávno, nejlépe ještě v antice, popsal a vysvětlil daleko sofistikovaněji než já amatér. Ale funguje to.

Jistě znáte dětské dotazy, ve své prostotě jdoucí až na dřeň problému. Co se stalo pak? A co jsi udělal potom? A jak to bylo? Proč to bylo? Jak to skončilo? Případně ještě otázka, kterou pokládá velitel Elánius z Ankh‑Morporku: „Kde jsou ty prachy?“

Zkusila jsem si takové dětské otázky pokládat ohledně českého zdravotnictví. K čemu to je? Jak to je? Proč to je? Kde jsou ty prachy?

K čemu je zdravotnictví? Asi naivně jsem si myslela a nadále si myslím, že je zde kvůli léčení nemocných. Připadá mi to logické. K čemu by to jinak bylo? Podle čeho bychom měli hodnotit zdravotnická zařízení? Podle toho, kolika pacientům v takovém zařízení pomohli, vyléčili jejich chorobu, usnadnili jim odcházení ze života, aby nebylo jen agónií v bolestech a osamění.

Jak ale pozoruji již dlouho, zdravotnická zařízení se hodnotí nemlich stejně jako průmyslové podniky. Jaké byly příjmy? Jaké výdaje? Kolik se ušetřilo? Proč hospodaření skončilo v červených číslech? Kde ještě ušetřit, aby to (jenom někoho) nebolelo a aby se skončilo v číslech černých? Kde zůstali pacienti? Kde lékaři? Kde ostatní zdravotníci a vůbec všechen personál?

Naivně bych si byla bývala myslela, že jsou‑li tu zdravotnická zařízení pro léčení pacientů, což snad zatím nikdo nepopřel, budou hodnocena podle toho, jak se jim práce daří a jaké mají výsledky. Ono by se to asi špatně měřilo, bylo by to nejspíš o hodně složitější než ono prosté Má dáti – Dal. Asi by tu nebyly odměny pro vrcholný management, kdyby se hodnotilo podle náplně činnosti, a ne podle ekonomických kritérií.

Aby bylo jasno, naprosto nehodlám popírat ekonomickou stránku věci. Je nutné, tedy podle mne, přihlížet i k nákladům na péči, respektive na poměr nákladů k výsledkům. Aby se to, co děláme, v konečném součtu vyplatilo nebo abychom netratili. Aby bylo nemocnému pomoženo s přihlédnutím ke kvalitě jeho dalšího života, ale aby to nestálo majlant. A to nezmiňuji ono tak často zmiňované lití drahých cytostatik do terminálně nemocného, jemuž nejenže nepomohou, ale podstatně zhorší kvalitu jeho zbývajících dnů či hodin. Nebo drahé operativní výkony s implantací drahého materiálu lidem, jimž to kvalitu života v žádném případě nezlepší. Opakovaná drahá vyšetření, která nepřinesou nic nového.

Je to bohužel vcelku logický následek tak oblíbeného podávání trestních oznámení na lékaře a další zdravotníky, takže si preventivně kryjí záda. Jak zní to přísloví? Po bitvě každý generálem. A také se tady nikoli nepodstatnou měrou účastní jakási ekonomická vulgarizace naší společnosti. Porady ekonomických ministrů. Šetření korun, aby se následně prodělaly desetitisíce. Červená čísla v hodnocení nemocnic. Jedna ruka neví, co dělá druhá.

A kde jsou tedy ty prachy?

Zdroj: Medical Tribune