Dětská oftalmologie
Oftalmologie se stala oborem mikrochirurgickým, což prohloubilo rozdíl mezi oftalmologií terénní a nemocniční. Pracoviště, které by dnes nebylo vybaveno operačním mikroskopem, ztrácí oprávnění k nitroočním výkonům. S umístěním operačního mikroskopu na naše operační sály souvisí samozřejmě i vývoj dokonalého mikrochirurgického instrumentária a dokonalých materiálů k atraumatickému sešívání jemných struktur očních tkání. V oboru, který donedávna byl v daleko vyšší míře odkázán na subjektivní údaje pacienta, dochází k objektivizaci mnohých nálezů. Umožňují to především elektrofyziologické metody, objektivní perimetrie, ultrasonografie, rentgenologie, výpočetní tomografie, magnetická rezonance, oftalmodynamometrie. Dokonalá fotografická dokumentace umožňuje například i sledování plnění cévního systému s kontrastní látkou fluoresceinem. Ultrasonografické metody pomáhají rozlišení denzity tkáně v řadě postižení a navíc jsou důležitou součástí při vyšetřování biometrie oka k vypočítání hodnot nitrooční čočky, která má být implantována po operaci katarakty – šedého zákalu. Laser je dalším naším velkým pomocníkem při řadě postižení jak předního, tak zadního segmentu oka. Oční lékařství je v situaci, že pokud by do dnešní ordinace vstoupil oftalmolog, který byl před 15–20 lety na špici oboru, jen těžko by se v současném nutném vybavení ordinace orientoval.
Jsou ovšem zásady, které zůstávají neměnné. Budu zde citovat prof. dr. Jaromíra Kurze, přednosty II. oční kliniky UK v Praze, který uvedl v roce 1950 svoji výbornou učebnici Základy očního lékařství slovy slavného filosofa starého věku: „Všichni lidé od přirozenosti touží po vědění. Známkou tohoto jest záliba ve smyslových vjemech, v nichž si libují pro ně samy, aniž hledí k jejich potřebě. Zvláště to platí o zrakových vjemech, neboť zraku dáváme přednost před všemi ostatními smysly nejen pro jeho praktický účel, ale i bez ohledu na něj. To proto, že tento smysl přispívá k našemu poznávání více než ostatní smysly a že nám zjevuje většinu jeho druhových rozdílů. Oční lékařství přejímá zodpovědnost za stav tohoto bohatství, snaží se chránit zrakový orgán a předejít škodám, které vznikají, když tento suverénní smysl onemocní.“ Dále pokračuje úvod učebnice: „Poznávání a léčení chorobných stavů oka liší se v mnohém od pravidel platných pro většinu ostatních medicínských oborů. Jemná stavba očního ústrojí, neobyčejná citlivost těchto tkání a ovšem i vlastní fyziologický účel všech jeho částí přímo vyžadují odlišný postup a mnoho, někdy vše, záleží na tom, jak šetrně si počínáme. Naše ruka musí být lehká, tak lehká jako ruka malíře nebo prsty virtuóza, a její dotyk měkký, aby nebolel, ale spíše pohladil…“ Tato slova formulovaná před 55 lety mají nepochybně stejnou platnost i dnes ve všech odvětvích oftalmologie. Dnes už díky velice progresivním metodám, které využívají nejmodernějších technických principů, je možná diferenciace, která umožňuje rozlišit a zjistit princip a rozsah postižení. Technický pokrok umožňuje nejen daleko dokonalejší diagnostiku, ale pochopení principů farmakologie, a tím i terapeutických možností. Velký význam v oboru mají výsledky histochemických výzkumů, které ozřejmují enzymatické pochody především povrchových očních tkání – rohovky a spojivky. Histochemické metody jsou založeny na identifikaci aktivit enzymů zapojených do metabolismu glycidů a bílkovin a jsou voleny tak, aby v buňkách všech rohovkových vrstev postihly gradaci změn.
...
Plnou verzi článku najdete v: Pediatrie po promoci 3/2005, strana 34
Zdroj: